Aristotels a Dante odhalují záhady vesmíru (Benjamin Alire Sáenz)

Aristotels a Dante jsou patnáctiletí chlapci, kteří se jednoho dne setkají na koupališti. Správně by si neměli vůbec rozumět. Zatímco Aristoteles je téměř antisociálním tipem, který nemá žádné přátelé a uchovává v sobě jistou zášť a zlobu, Dante je veselý chlapec, pro kterého seznamování není problémem a ve společnosti se cítí jako doma. O to větší záhadou je fakt, že se tito dva chlapci stanou nejlepšími přáteli, kteří společně začnou odhalovat všechny záhady vesmíru.

Více vám o této knize říkat nebudu. Ne že by nebylo co říci, ale v této knize se stane tolik věcí, že by byla škoda, kdybych vám některou z nich prozradil. Nejlépe uděláte, když si knihu sami vezmete a ponoříte se do příběhu. Myslím, že  nebudete litovat.

Celkem mě mrzí, že se mi kniha dostala do ruky teprve teď. Kdybych měl možnost knihu číst ve svých patnácti letech, byla by pro mě výjimečná. Možná by byla i mou nejoblíbenější. Bohužel jsem se k ní dostal ve zralejším věku, kdy na mě už tak moc nefunguje. I tak jsem rozpoznal onu naléhavost a krásu, kterou tato kniha ukrývá. Nese v sobě totiž několik poselství a k tomu ještě otázky, nad kterými se člověk prostě musí pozastavit. 

První polovina knihy mě opravdu uchvátila. Kniha se mi jen těžko odkládala a chtěl jsem více. Zajímalo mě, jaký vztah se mezi chlapci vyvine. Oba aktéři totiž byly velmi sympatičtí a stejně tak jejich rodiče. Pak ovšem přišla druhá polovina knihy.

V druhé polovině se něco zlomilo. Oba chlapci mi začali být místy nesympatičtí a mnohdy jsem měl sto chutí křičet, protože mi přišlo, že autor jejich charaktery už moc přehání. Zkrátka měli oba chlapci svoje chvíle, kdy byly oba na pěst. V těchto pasážích jsem měl sto chutí knihu zavřít a mrštit s ní o zeď. Ano...až tak zlé to bylo.

Přes to všechno jde o knihu, která se řadí mezi ty, na které budu rád vzpomínat. Autor píše jednoduchým a čtivým stylem, který vám nebude při čtení činit jakékoliv potíže. Rád bych si přečetl i jiné autorovi knihy které napsal. To však záleží na našich nakladatelích.

Pokud máte tedy rádi příběhy, které v sobě nesou jistá poselství a jsou plné otázek, je tato kniha právě pro vás. Užijete si ji i ve vyšším věku, nejvíce ji však docení teenageři, kteří by se v příběhu mohli najít a zjistit pár odpovědí na otázky, které si možná pokládají. V takovém případě říkám, směle do toho!

HODNOCENÍ: 86%

Pyrofobie (Jack Lance)

Na první pohled by se mohlo zdát, že Jason má perfektní život. Má skvělou práci, luxusní auto a nádhernou manželku. Zkrátka život, který by bral každý. Jason si dobře uvědomuje, že jeho život nemá chybu. Tedy až do té doby, než mu začnou přicházet konopné obálky bez odesílatele, které obsahují polaroidové fotografie hřbitova, na jejichž rubu se nachází vzkazy, které Jasonovi sdělují že neexistuje, a že již dávno zemřel.

Jason hned začíná pátrat po člověku, který by mu mohl podobné dopisy posílat, a to vše v diskrétnosti, aby o jeho problému nevěděl nikdo, včetně jeho ženy. Dobře však ví, že to své ženě bude muset jednou říci, a tak se i stane. Vše ještě více komplikuje Jasonova pyrofobie, která ho pronásleduje v jeho snech již od dětství. Mohou mít tyto dvě věci nějakou spojitost?

Jack se vydává po stopách temných vzkazů a polaroidových fotografií, na jejichž základě se snaží odhalit člověka, který by za nimi mohl stát. To ale ještě neví, že tohle pátrání by mohlo zničit celý jeho život, na kterém tak těžce pracoval.

„Myslíš si, že jsi naživu, ale není to pravda. Nežiješ. Neexistuješ."

Od této knihy jsem měl velká očekávání. Nejprve mě nalákala samozřejmě anotace a všemu přispěl ještě fakt, že s tímto autorem jsem měl již jednu dobrou zkušenost. Proto jsem se trochu bál, že mě tentokrát tato kniha zklame, protože očekávání byla skutečně vysoká. Nakonec ale obstála. 

Hlavní postavy si mě získaly už od prvních stránek a stejně tak i příběh, který mě dokázal udržet v napětí po celou dobu čtení. Kapitoly jsou dlouhé tak akorát, příběh odsýpal rychlostí blesku a já se tak co nevidět ocitl na konci knihy, kdy mi spadla čelist. 

Během čtení jsem se nemohl ubránit tomu, abych si vytvářel alternativní konce celého příběhu. I když jsem měl několik teorií, do té skutečné jsem se netrefil a vlastně mě takováto varianta ani nenapadla. Závěr mě tak velmi překvapil. 

Pyrofobie je knihou, která je zařazována do žánru horor, což nesmíte brát zas tak moc doslova. Jedná se spíše o psychologický thriller, který je jaksi celý zabalen do takového hororového hávu. Hororové prvky si však čtenář přidává sám, protože ho tím směrem kniha prostě navede. Bude tak záležet na každém z vás, jak moc hororovou si knihu uděláte.

Jak jsem již výše zmínil, s autorem jsem už jednu zkušenost měl, a to s knihou "Temná hra paměti." V obou těchto knihách se musí autorovi nechat fakt, že umí vytvořit skvělé charaktery, kterým budete buď neskutečně fandit, nebo je bude absolutně nesnášet. Dalším společným artiklem autorových knih je psychologie postav,  která je v jeho dílech stěžejní. Naštěstí s ní umí autor dobře zacházet. 

Je obrovská škoda, že autor nemá u nás příliš velké ohlasy, protože by si je jistě zasloužil a my bychom si jistě zasloužily to, aby u nás vyšly další autorovy knihy. Pokud máte rádi dobré thrillery, které jsou okořeněné slušnou dávkou psychologie postav, je Pyrofobie knihou právě pro vás!!

HODNOCENÍ: 90%