úterý 20. září 2016

Dvůr trnů a růží (Sarah J. Maas)


Dvůr trnů a růží je prvním dílem nové série, kterou se na literární scéně prezentuje autorka Sarah J. Maas, kterou všichni jistě znáte díky epické sérii Skleněný trůn. Jedná se o pohádkové převyprávění krásky a zvířete, které je zasazeno do fantaskního světa Prythian, jenž obývají víly. Může se tato nová série vyrovnat sérii Skleněný trůn, s kterou autorka sklidila neutuchající slávu?


Příběh vypráví o devatenáctileté Feyre, která žije společně se svým otcem a dvěma sestrami v malé vesničce. Její rodina bývala kdysi bohatá, ale po nevydařeném obchodu jejího otce se rodina dostala do velké krize a přišla o všechno své bohatství. Feyre se společně se svou rodinou musela přestěhovat do malého baráčku a pokusit se vyrovnat se ztrátou matky a nenadálou chudobou. Zatím co se Feyre snaží, aby její rodina měla co jíst a měla nějaké peníze, její sestry jen přemýšlejí, jaké nové oblečení či doplňky by si pořídily a otec už jako by rezignoval na celý život. 

Feyre jednou na lovu v lese narazí na vlka, který je větší, než jakého kdy viděla. Je jí téměř jasné, že se nejspíše jedná o vílu, která prošla zdí z vílí říše, aby tyranizovala obyvatele její vesnice. Feyre tak neváhá vlka zabít, stáhnout ho z kůže a tu pak prodat. Nečekaně však do jejich domu vtrhne monstrum, které vyžaduje náhradu za život jeho přítele, který byl zabit. Feyre má na výběr buď vyměnit svůj život za život víly, nebo odjet společně se zvířete do jeho sídla v Prithianu, kde bude uvězněna jako náhrada.

Je tak jasné, že Feyre si vybírá druhou možnost a odjede společně se zvířetem do říše víl, kde bude muset začít nový život. Trvá mnoho dní, než si Feyre zvykne na chod nového domova i na obyvatele, kteří osidlují sídlo zvířete a okolní lesy. Brzy se však dozvídá, že všude kolem ní je přítomna magie, která je uvalena na všechny obyvatele Jarního dvora, kde je sídlo zvířete umístěno. Může Feyre obyvatelům Prythianu pomoci s jejich prokletím? A může vůbec věřit všem těm vílám kolem sebe? 

S popisem tohoto příběhu bych mohl pokračovat snad do nekonečna. V této knize se toho děje tolik, že převyprávět celý příběh by zabralo dlouho dobu. Paradoxně se ale v této knize, o proti Skleněnému trůnu, nic neděje. Sarah J. Maas se opět ponořila do nového příběhu a téměř tři čtvrtě knihy trvá, než nám ho představí. 

Autorce se nedá upřít, že v té popisné části je naprosto skvělá. Všechno co bylo v knize popsáno nabuzovalo mou imaginaci a s každou další stránkou se přede mnou postupně skládal Prythian v celé své kráse. Všechny ta krásná místa a nebezpečná monstra...no prostě nádhera. Za to před Sarah J. Maas musím smeknout.

Bohužel těmito popisnými částmi utrpěl příběh a postavy. Postavy byly ochuzeny o trochu toho hlubšího prozkoumání jejich duše, které přišlo až ke konci knihy. Jako čtenář jsem si tak nestihl k postavám utvořit jakýkoliv vztah a začal jsem je tedy poznávat až ke konci, kdy se začala odhalovat různá tajemství. Postavy si tedy nejspíše užiji až v příštím díle, který má stát opravdu za to. A nejvíce jsem  zvědav na postavu Rhysanda. Tenhle rozpolcený mladík na mě udělal asi jako jediný dojem.

Nejvíce mě asi bavila druhá třetina knihy, kde se začínaly odkrývat různá tajemství, která mnohé vysvětlila. Konečně mi bylo jasné, proč se v daných chvílích hlavní postavy chovaly tak, jak se chovaly a mohl jsem si udělat pořádek v hlavě. V této části dojde i k některým zvratům, které jsem nečekal a překvapivě dojde i na řádnou dávku romance a erotiky, na což nejsem u Sarah. J Maas zvyklý.

Nejvíce mě ovšem zklamala poslední třetina knihy, kdy má jít opravdu do tuhého. Postavy se začínají chovat přihlouple, všechno to působí nepromyšleně a je to vlastně všechno k smíchu. Překlenout posledních 100 stran pro mě bylo asi nejtěžší z celé knihy, což mě opravdu mrzí. Není to závěr, na který jsme od autorky zvyklí a rozhodně by se dalo vymyslet něco lepšího. Maasová na to rozhodně má.

To že je Dvůr trnů a růží slabší knihou by se dalo omluvit tím, že ho Sarah J. Maas tvořila dlouhou dobu a téměř ho nechtěla vydat, jak se dozvídáme v poděkování. Jde tedy v podstatě o její prvotinu, což by ledacos vyjasňovalo. Nezbývá než čekat, co přinese druhý díl, který si určitě nenechám ujít.

HODNOCENÍ: 70%

pondělí 12. září 2016

Unboxing #22


Máme tu začátek dalšího týdne, venku svítí sluníčko...co více si přát. Den může být lepší jen v tom případě, že za vraty zazvoní pošťačka a už na první pohled je zřejmé, že nese novou knihu do sbírky. To se hned člověku zlepší nálada. Tentokrát mi přišla kniha z mojí oblíbené detektivní série, kterou mám již přečtenou, ale bohužel ji nevlastním. Což se postupně snažím měnit, takže dnes dorazil první díl této série. Podařilo se mi ji vyměnit na databázi knih za jinou knihu, z čehož mám největší radost, protože jsem si nemusel kupovat knihu, kterou mám již přečtenou :).
 Tak se pojďte podívat, o čem to tu vlastně mluvím. :)


Obyčejný balíček, ale skrývá se v něm kniha, která má pro mě velkou hodnotu :).


Jak je zvykem, ještě jeden dramatický pohled do balíčku...


...a už je venku. Myslím si, že teď už ji jistě všichni poznáte.


Jedná se o knihu V lesích, první díl Dublinského cyklu od Tany French. Pokud někdo tuto knihu nebo sérii četl, rozhodně se se mnou podělte o názory, jak se Vám líbila :)


Tak jak je hezčí? S obalem nebo bez? Za mě s obalem, ale bez obalu má rozhodně své kouzlo :).


A takhle krásně už budou vypadat knihy u sebe. Kompletní série se již rýsuje. Stačí už jen sehnat podobným způsobem "Na Věrnosti" a bude komplet. I se slovenským vydáním Podoby, které nese název "Dokonalá podoba". 

středa 7. září 2016

Vampýrská akademie (Richelle Mead)

Vampýrská akademie se jednoznačně stala kultem, a to především u mladších čtenářek. Tato série na mě vykukovala snad z každého koutu, a když ne celá série, byl to Dimitrij, který je čtenářkami vyzdvihován do nebes. Proto asi nebude překvapením, že jsem se musel přesvědčit o tom, jak moc dobrá tato série ve skutečnosti je. 

Samotný příběh je v celku jednoduchý. Hlavními postavami jsou morojská princezna Lissa a její nejlepší přítelkyně Rose. Obě tyto dívky jsou na útěku ze své školy, a jak už trochu název knihy napovídá, nejedná se o normální dívky. Zatímco Lissa je Morojkou ze šlechtického rodu, Rose je dhampýrkou, která je předurčena tomu, aby chránila svoji přítelkyni svým životem před Strygoji, kteří usilují o životy Morojů.

Obě dívky jsou na svém útěku dopadeni a přivedeny zpět do Vampýrské akademie, kde jim někdo usiluje o jejich životy. Rose i Lissa se budou muset opět vyšplhat po společenském žebříčku na své pozice oblíbenkyň a přitom si dávat pozor, aby se nedostaly do smrtelného nebezpečí. Ani jedna z těchto věcí nebude však tak jednoduchou, jak se může zdát. 

V první řadě je třeba podotknout, že Vampýrská akademie je opravdu určena pro dívčí publikum a já si to plně uvědomoval. Přesto jsem doufal, že to nebude tak zlé a kniha v sobě bude obsahovat zajímavý a napínavý příběh, který bude celý zabalený do romantického hávu. Bohužel jsem se spletl, protože tahle kniha je pro dívky v úplně jiném smyslu. 

Příběh se odehrává na střední škole, která je určena pro vampýry všech kategorií. Škola se ovšem neliší od žádné z těch, které známe z amerických seriálů, či young adult knih. Stejně jako na lidských, tak i ve vampýrské akademii jsou všichni rozděleni do pomyslných kast. Takže nechybí krásní chlapci, sexy dívky, šedé myšky a naprosté mrchy. A těch je tady nejvíce.

A to je asi největší kámen úrazu, který mi znepříjemňoval četbu. Velkou část příběhu si totiž ukrajují situace, kdy se jedna z dívek hroutí z toho, že už není v oblibě a nebo si na ni zasedla nějaká mrška, která vypustí do světa pomluvu, která okamžitě zajistí, že si ve škole už ani neškrtne. V malém množství takové věci bez problému skousnu. Bohužel se v této knize něco podobné děje snad každou druhou kapitolu.

S tím úzce souvisí i jednotlivé charaktery, které se v knize vyskytují. Asi se tato recenze setká z velkou kritikou, ale neskutečně mě rozčilovala Lissa. Ta holka snad nedělala nic jiného, než že kňourala a hroutila se z nějaké situace, kterou popisuji v předešlém odstavci. To se vážně nedalo vydržet. Co se Rose týče, ta se ještě dala zvládnout a Dimitrij taky celkem ušel. I když ani ten nebyl žádná hitparáda.

Samozřejmě se našlo i několik věcí, které mě na knize zaujaly. Velkou výhodou této knihy je styl, jakým ji Richelle Mead napsala. Jedná se o opravdu jednoduchý styl psaní, který nečiní při čtení žádný problém. Dalším pozitivem je historie vampýrů, kterou autorka vytvořila. Je vidět, že si s tím dala velkou práci. Chvilku jsem sice tápal v jednotlivých rasách, ale to se později všechno urovnalo. 

Vampýrská akademie mě tedy v celku zklamala, ale trochu to vylepšil samotný závěr, který mě překvapil. Možná proto se nebráním tomu, že bych si někdy v budoucnu mohl přečíst další díl této série. Ale bude to určitě chvilku trvat. 

HODNOCENÍ: 50%


pondělí 5. září 2016

Sochař (Scott McCloud)

David Smith je mladý sochař, který si neprochází zrovna nejlepším obdobím svého života. V uměleckých kruzích se mu nedaří, nedokáže vytvořit žádné umělecké dílo a cítí se osamělý. Co naplat, začíná z toho trochu bláznit. Proto mu nepřijde divné, že se v jedné restauraci baví se svým strýčkem, který je již několik let po smrti. Není to však jeho strýček, ale samotná Smrt, která si propůjčila jeho podobu. Znenadání nabízí Davidovi schopnost, kdy bude moci vytvořit jakoukoliv sochu pouhýma rukama a nechce za to nic jiného, než Davidův život.

David nabídku přijme a zbývá mu tak pouhých 200 dnů, aby vytvořil natolik zajímavá díla, která mu zajistí slávu. Nečekaně ovšem přichází dívka, která se pro Davidův život stane nepostradatelnou. Láska Davidův život obrátí vzhůru nohama a hned začne litovat, že mu zbývá už je několik dní, než bude muset tuto dívku navždy opustit. Nebo snad existuje šance, jak Smrt obalamutit?

Grafické romány to mají mezi čtenáři o něco těžší, než klasické knihy. Zatímco kniha musí zaujmout obálkou a dějem, u grafických románů musí k těmto dvěma aspektům ještě zafungovat grafické zpracování.

Ať si každý říká co chce, grafický román se čte ve dvou rovinách. V té první je to samozřejmě text a v té druhé jsou to ilustrace, které jsou podle mě mnohem důležitější, než text samotný. V Sochařovi se naštěstí podařilo skloubit obě tyto roviny, a tak se tento román čte jedna radost.

Pokud čekáte nějak barevně dokonalý grafický román, tak se mýlíte. Barev se v Sochařovi nedočkáte. Ilustrace jsou vykresleny v odstínech bílé, černé a modré, což podtrhuje celkovou depresivnost, kterou toto dílo rozhodně má. A to od prvních stran, až do těch posledních.

A že poslední strana je vážně daleko. Moc grafických románů jsem zatím nečetl, takže nevím, jak moc je svojí obsáhlostí Sochař výjimečný, ale mě jeho tloušťka zarazila hned jak jsem ho spatřil. S bezmála 500 stránkami je Sochař opravdu silnou knihou, a když jsem ho četl ve vaně, myslel jsem, že mi upadne ruka, ve které jsem tento román třímal.

Naštěstí jde o příběh, který mě vtáhl ihned do děje a svoji čtivostí jsem byl během dne u konce. Přesto bych ale nějakých pár desítek stran ubral, protože byl příběh místy zdlouhavý. Většina těch zbytečně natahovaných scén má svůj význam, především aby posléze působily na vaše emoce, ale takové malé seškrtání by příběhu prospělo.

Jinak s tímto dílem nemám žádný problém a strávil jsem s ním příjemný den. Můžu ho tedy doporučit naprosto všem, kteří se mimo čtení rádi kochají i malířským uměním nebo si chtějí jen odpočnout od čtení bílých stránek přesycených textem.

HODNOCENÍ: 80%