středa 30. listopadu 2016

V mlze (Caroline Ericsson)

Hlavní postavou tohoto thrilleru je Greta, která vyrazí na prázdninový výlet s Alexem a čtyřletou dcerou Smillou. Společně vyrazí na výlet k jezeru Maran, které je obestřeno nejednou tajemnou historkou. Možná je to už tím, že Maran znamená v překladu Přízrak. Kdo by však dal na povídačky. V tak krásný den se přece nemůže nic stát. Přesně to si Greta myslí, když sleduje Alexe se Smillou, jak mizí mezi stromy a ona na ně čeká na pobřeží. Brzy se jí však život obrátí vzhůru nohama.

Alex se Smillou se totiž z procházky už nevrátí. Greta se snaží zachovat co největší klid a pokouší se přijít na všelijaké varianty, co se mohlo Alexovi se Smillou stát. Zachovat klid se jí ovšem moc nedaří. Brzy se začne propadat do paranoidního a psychotického stavu, který jí v jejím počínání více ubližuje než pomáhá. Alex stále nezvedá telefon, v okolí se potuluje nebezpečná partička puberťáků a k tomu všemu má Greta neustálý pocit, že ji někdo sleduje. 

Hned na obalu knihy, který je mimochodem pěkně vyvedený a navozuje super atmosféru, se dočtete, že "Nic a nikdo není, jak to zpočátku vypadá." V případě této knihy je to naprostá pravda. Ta definice skvěle pasuje i na název knihy, protože mate naprosto stejně, jako samotná kniha. 

Když jsem poprvé tuto knihu viděl, přečetl si její anotaci a název, tak jsem si hned evokoval vizi, jak se nad jezerem Maran snáší mlha, není vidět téměř na krok a Alex se Smillou se ztrácí v mlze, ze které již nikdy nevyjdou. Přesně tak to ale není. O mlze zde není ani vidu ani slechu. Název totiž nepojednává o mlze jako meteorologickém jevu, ale o stavu mysli. Greta má totiž psychické problémy, díky kterým si nevybavuje různé důležité detaily svého života. Jak by se u nás řeklo, má to tak trochu "v mlze". 

Kvůli těmto psychickým problémům se příběh pozvolna odkrývá a dozvídáme se něco o Gretině dětství a minulosti, které jí velice poznamenali. Autorka nám tyto okamžiky dávkuje postupně a většinou je vždy jen nakousne a na samotné rozuzlení situace si musíme počkat. V jednu chvíli mi tyhle úryvky v příběhu vadily, protože mi přišlo jasné, jak to musí samozřejmě dopadnout. Někdy jsem se trefil a někdy jsem byl trochu překvapen, protože jak říká kniha, "Nic a nikdo není, jak to zpočátku vypadá."

Ve výsledku jsem ale od knihy čekal něco trochu víc. Co se jí nedá v žádném případě upřít, je její čtivost. Kniha se čte opravdu velmi dobře a hodně tomu napomáhá font písma, kdy bylo použito větší a tučnější písmo. Stránky tak ubíhají hrozně rychle a s rozpětím 240 stran je knížka přečtena během pár hodin. Autorčin styl psaní je navíc jednoduchý, dokáže udržet určité napětí, takže pokud jste rychlí čtenáři, mohlo by jít klidně o knihu, kterou přečtete za jeden večer. 

Bohužel mě autorka moc nezaujala po stránce příběhu. Podle anotace jsem čekal něco více temnějšího a více napínavého. Tahle kniha se ale od jiných psychologických thrillerů odlišuje a zaměřuje se především na psychickou stránku hlavní postavy, která tvoří devadesát procent příběhové atmosféry. Navíc je v knize pár aspektů, které se mi do příběhu moc nehodily, lépe řečeno byl jejich potenciál nevyužit. Například mi ve výsledku přišla naprosto zbytečná parta puberťáků, která se potloukala po okolí. 

Neoslovily mě ani postavy. Hlavní postava je díky svým psychickým problémům nesympatická a bylo celkem složité si k ní najít nějaký vztah. To platilo i pro ostatní postavy, které se v knize objevily. Asi nejvíce jsem byl ale zklamán koncem knihy. Vlastně ani ne tak koncem, jako samotným odhalením, co se vlastně stalo. Přišlo mi to tak trochu k smíchu a nespokojeně jsem při odhalení kroutil hlavou. 

I přes to, že mě tahle kniha ve výsledku trochu zklamala, dokázala si mě udržet až do konce, a i když jsem si při čtení neokousal napětím všechny nehty na rukou, v jistém napětí jsem byl. Možná to byla spíše zvědavost, kam to všechno nakonec povede. Kdybych měl určit kategorii čtenářů, které bych tuto knihu doporučil, byly by to nejspíše čtenářky, které nemají moc zkušeností s thrillery, protože tato kniha je sice napínavá, ale není to nic, z čeho by jste nemohli spát, nebo byly při čtení znechuceni. 

HODNOCENÍ: 60%

pondělí 28. listopadu 2016

Vzdor (Sarah Crossan)

Dlouhé dva roky tato kniha čekala, než jsem se k ní skutečně dopracoval. Vlastně ani nevím, proč jsem s přečtením tak dlouho otálel. První díl Dech byl povedený, postavy byly příjemné, vůbec nebylo proč čekat. Bohužel přicházely nové a nové knihy a Vzdor ustupoval stále více a více do pozadí. Nakonec ale nadešel čas a Vzdor začal být čten. 

Tato kniha začíná přesně tam, kde předešlý díl skončil. Z mé nynější zkušenosti mohu říci, že pokud máte mezi díly delší prodlevu, měli by jste si Dech přečíst ještě jednou. Minimálně jeho konec. Pokud to totiž neuděláte, může se vám stát stejně jako mně, že prvních padesát stran bude hodně matoucích a bude trošku komplikované u knihy vytrvat. A byla by vážně škoda, aby tato kniha byla odložena.

Setkáváme se opět se stejnými hrdiny, které jsme poznali již v prvním dílu. Alina se ocitla na palubě lodi se svými společníky a Bea s Quinem jsou na útěku. I když jsou od sebe odděleni, mají stejný cíl. Potřebují najít útočiště, kde by mohli pokračovat v revoluci, kterou započali. Vše jim stále stěžuje nedostatek kyslíku, kterého na Zemi již moc není a musejí si tak udržovat neustálý přísun vzduchu z kyslíkových bomb.

Do příběhu vstupuje i spoustu nových postav a asi nejvýraznější je postava Ronana, který vstupuje do příběhu jako postava vojáka speciálních jednotek, který se na podnět Quinova otce vydává do divočiny, aby Quina našel a přivedl ho zpět do kopule. Přibývá nám tak nový pohled na příběh Ronanovýma očima. Touto novinkou jsem byl příjemně potěšen, protože Ronan je skvělou postavou a do příběhu mi perfektně zapadl.

Na tomto dílu se mi líbilo, že se autorka nesnažila tlačit vůbec na pilu. Zatímco mi první díl přišel trochu hektický a postavy stále byly na útěku, v tomto díle si autorka dovolila trochu zvolnit a například taková Bea se polovinu knihy téměř nepohnula z místa. To však neznamená, že by její kapitoly byly nudné. Beiny kapitoly se mi naopak velmi líbily, protože byly napínavé a naléhavé.

Myslím že se nic nestane, když řeknu, že všechny postavy míří do Sekvoje. O této společnosti jsem slyšeli již v prvním dílu, a tak nebude překvapením, že všichni směřují právě sem. Byl jsem zvědav, co Sekvoj přinese a byl jsem překvapen. Něco podobného bych neočekával a od young adult knihy už vůbec ne. Ne že by to bylo nějakým způsobem nevhodné, ale zkrátka bych neočekával, že Sekvoj bude fungovat na podobném principu. Jde o originální nápad, který se mi na jednu stranu velice zamlouval a na druhé straně jsem byl mírně znechucen.

Nelíbil se mi ovšem samotný závěr. Ten působil místy nepřehledně a hekticky. Bylo to zapříčiněno tím, že byl závěr napasován do pár stránek a muselo se stát ještě spoustu věcí. Trochu jsem se nemohl zbavit dojmu, že autorka stále psala a psala, měla naplánovanou trilogii a najednou zjistila, že trilogii nechce. Rozhodla se tedy pro dilogii a aby neměla tato kniha příliš stran, a autorka nejspíš nechtěla vyškrtnou ani jedinou kapitolu, rychle to ukončila. To knize v mých očích skutečně ublížilo, protože jsem si závěr dostatečně neužil.

Když to ale shrnu, knihu mohu s klidným srdcem doporučit. Pokud máte rádi young adult dystopie a ještě ke všemu se vám třeba líbil předešlý díl, je velká šance, že budete se Vzdorem velice spokojeni. Vzdor totiž v mých očích předčil předešlý díl a celá série patří mezi ty lepší, které můžete v žánru young adult dystopií číst.

HODNOCENÍ: 90%







sobota 19. listopadu 2016

Ztracená (Adam Nevill)


Píše se rok 2053 a Země jde pomalu do kopru. Klimatické podmínky se drasticky mění, přírodní katastrofy na sebe neustále upozorňují a evropské státy uzavírají své hranice, aby se ubránily hordám migrantů, kteří se scházejí téměř z celého světa. Aby toho nebylo málo, z východu se do Evropy šíří zmutovaný virus, který se šíří běžnými lidskými projevy a je tedy těžké se proti němu bránit. 

Už jen tohle by stačilo na napsání rozsáhlé knihy. Adam Nevill ovšem tohle vše dal do pozadí a do tohoto prostředí vložil příběh plný pomsty a nenávisti. V roce 2051 byla svým rodičům unesena čtyřletá dívka, a to přímo z jejich vlastního pozemku. Rodiče jsou samozřejmě otřeseni, a o to více, že nemohou přijít na důvod, proč jim byla dcera odebrána.

O dva roky později, tedy v roce 2053, se otec dívky vydává na svoji cestu pomsty. Je opakovaně kontaktován neznámou osobou, která mu předává informace o lidech, kteří by mohli mít něco společného s únosem jeho dcery a zbytek už je na otci. Musí ze svých cílů získat potřebné informace, a to co nejrychleji, beze stop a nejlépe bez obětí. Což se velice brzy vymyká kontrole a Otec se dostává do hledáčku pouličních Králů smrti.

"Znepokojivé a drsné čtení
 vás od první stránky zaujme
 svou přesvědčivostí "

Nezbývá mi nic jiného, než se s touto větou, která je vyobrazena na zadní straně knihy, ztotožnit. Při čtení této knihy jsem skutečně cítil velké znepokojení a může za to především ono vykreslení nastávající apokalypsy Země. Klimatické podmínky se vymykají svým klasickým hodnotám, teploty přesahují 40 a někdy i 50 °C, a k tomu ještě migrantská krize v takovém rozsahu, že některé státy uzavírají své hranice. Nepřipomíná vám to něco? 

Nevillova Apokalyptická a nepříliš vzdálená budoucnost pracuje s prvky, které jsou v dnešní době velice aktuální, a když to je ještě podtrženou skvělým popisným stylem, kterým autor disponuje, tak se stejně jako já nad jednotlivými kapitolami pozastavíte a nebudete mít daleko k depresi

Depresi se ale stejně nevyhnete. Když si zpětně promítám celý příběh, nemůžu si vybavit ani jedinou šťastnou chvilku. Celý příběh, a to skutečně od první stránky, je zahalen tajemným a depresivním hávem. První třetina mi dokonce připomínala cestu peklem. A to nejen tím co se v knize odehrávalo, ale i samotným čtením. Jak se ukázalo, autor má toho hodně co říci a je ve svém oboru opravdu dobrý. Bohužel toho bylo až moc a někdy bylo hodně obtížné udržet pozornost a pochopit všechno, co se autor snaží sdělit. 

Asi jako u každé knihy, má i tato své silné a slabé momenty. Ztracená má trochu těžší první třetinu, než si čtenář zvykne na autorům složitější styl psaní a přežije určitou stereotypnost, kterou první třetina knihy přináší. Pak se ovšem čtenář dostává k tomu zajímavějšímu a kniha se už pak celkem špatně odkládá, protože chcete vědět víc. Mně osobně nejvíce bavily části, ve kterých se začal vyskytovat Oleg Čorny, který je opravdu zvláštní kreaturou. 

Velice jsem si užíval i místa v příběhu, kde se autor zabývá právě nastávající apokalypsou a přináší aktuality ze světa, které dají jasně najevo, že Země má opravdu na kahánku. S tím jdou ruku v ruce i části o smrti, kterou si autor také poupravil a nejednou mě téměř vyděsil. Tyto části zvládl autor opravdu mistrně a obdivuji jeho fantazii.

Tato kniha bude jistě bližší čtenářům mužského pohlaví, ale pokud se najde čtenářka, která má ráda drsnější příběhy, tak po knize může bez problému také sáhnout. Je jen třeba mít na paměti, že v této knize není jediná ryze šťastná chvilka, násilím se nešetří, krev teče po litrech a smrt je přítomna téměř na každé stránce. A také se smiřte s tím, že hlavní postava nemá jméno. Je to prostě Otec.

HODNOCENÍ: 78%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství OMEGA


Knihu můžete zakoupit přímo na stránkách nakladatelství OMEGA nebo na stránkách KNIHY DOBROVSKÝ







úterý 15. listopadu 2016

Unboxing #23

Už jsou to více jak dva měsíce, kdy se na blogu objevil poslední Unboxing. Knihy sice stále přibývaly, ale všechny jsem si zakoupil v kamenném knihkupectví. Nyní ovšem přišel konečně balíček, a to dokonce s recenzním výtiskem. Vím, že pro mnohé to není nic úplně speciálního, ale pro mě, který nemá zatím žádnou spolupráci, je každý získaný "recenzák" neskutečná radost.

Recenzní výtisk pochází z nakladatelství OMEGA, které vyhlásilo konkurz na knihu, kterou právě teď vybalím z balíčku. Takže pojďme na to.




Takhle to vypadá jako standardní balíček...


...já jsem ale nikdy neměl zatím možnost, abych balíček rozpaloval tímhle super způsobem. To trhátko dost usnadňuje práci. Ano...i taková maličkost mi dokáže udělat radost :)


A tady už je jasně vidět, jaká knížka se v balíčku ukrývala. Je to kniha "Ztracená" od Adama Nevilla. Obálka vypadá úžasně. Co říkáte?


Sice to nedělám, ale přidám sem oficiální anotaci ke knize, protože je docela zajímavá. 

ANOTACE:

Je rok 2053 a kvůli změně klimatu jsou na Zemi miliardy bezdomovců a hladovějících – snadná kořist pro pandemie, které zaplavují celý svět. A jsou to žně pro násilné gangy a bandy pašeráků lidí, kteří živoří v rozpadajícím se světě, kde vládne "královna Smrt". Svět otce se změnil v peklo před dvěma lety. Jeho čtyřletá dcera se ztratila, když chvíli nedával pozor. Okamžiky před jejím zmizením se mu neustále dokola honí v hlavě. Ale policie nemá zájem; kdo by se dnes ještě staral o nějaké ztracené dítě? Všechno je to na něm, musí ji najít sám. 

Zní to zajímavě že? To se jistě nedá upřít. Už jsem stačil tuto knihu rozečíst a pokud vás zajímají prvotní dojmy, tak musím říct, že je to zvláštní. Očekával jsem něco trochu jiného, ale jsem téměř na 50 stránce, takže kdo ví, jakým směrem se kniha ještě zvrtne. Takže se brzy těšte na recenzi :)

Nakladatelství OMEGA samozřejmě děkuji, že mi tento recenzní výtisk poskytli a vložili do mě důvěru. Snad ji nezklamu :).