Oneiros (Markus Heitz)

Markus Heitz je autorem, který za svojí spisovatelskou kariéru vystřídal několik témat. Ve svých knihách se už zaměřil na trpaslíky, upíry, vlkodlaky, seznámil nás s novou mimozemskou civilizací a pohrál si i s démony. Bylo tedy velkou otázkou, na jaké téma se bude zaměřovat autorova nová kniha. Jak je vidět, autor se nebojí žádného tématu, protože se tentokrát rozhodl podívat na zoubek samotné kmotřičce Smrti.

"Jejich spánek je vaše smrt..."

V této knize se seznamujeme s Konstantinem Korffem, který je majitelem pohřebního ústavu v Lipsku. Na první pohled je Konstantin normálním čtyřicátníkem, který nevypadá na svůj věk. Uvnitř ovšem nosí děsivé tajemství, které ho spojuje se samotnou smrtí. Konstantin je totiž Smrtispáč. Člověk který svým spánkem přivolává Smrt, jenž skosí všechno živé v okolí. Do víru podivných událostí Konstantina zavede letecká nehoda Airbusu A-380, který v Paříži narazí do letištního terminálu. Nehodu nikdo nepřežil a na palubě tak zůstává stovky mrtvých, kteří podle vyšetřování zemřeli ještě předtím, než došlo k nárazu. Může jít o teroristický útok?

Policii ovšem uniklo, že se jedné osobě podařilo tuto nehodu přežít a je nyní na útěku. Na stopu se mu ovšem rychle dostává fanatická vědkyně, baronesa Kristin von Windauová z Minska, která se snaží svými děsivými výzkumy obelstít nemoc a smrt a zajistit tak lepší život pro sebe a svého syna. Konstantin a baronesa se nezávisle na sobě vydávají po stopě přeživšího pasažéra z Airbusu, ale každý s jiným cílem. Jediné co je spojuje je děsivá kletba, která se může stát nebezpečnou pro celé lidstvo.

Já osobně mám s Markusem Heitzem jen malou zkušenost, a to s jeho sérií Ritus, která se zaměřuje na legendu o Géuvandanské bestii, tedy o vlkodlacích. Už u této série se mi líbilo, že autor ve svém příběhu zpracovával fantasy příběh, ale opíral se o skutečnou legendu. I v knize Oneiros se autor pustil do mysteriózního tématu, ale příběh prokládá skutečnými událostmi, což knize dodává nádech realističnosti. Určitá část tohoto příběhu má základní myšlenku v experimentech doktora Demkhova a Whitha, kterým se v roce 1954 podařilo transplantovat hlavu psa na tělo jiného psa a udržet je oba při životě. Autor se touto inspirací neskrývá a v příběhu na ni dokonce poukazuje. Dalším zdrojem inspirace se staly pohádky a legendy, v kterých se smrt vyskytuje jako fyzická postava. 

Do této knihy jsem se začetl téměř okamžitě. Už samotný prolog byl poměrně napínavý a skvěle rozjel celý příběh. Pokud si ale myslíte, že celá kniha je jedna velká honba za "zločincem, byly by jste na omylu. Autor do příběhu vložil hodně odboček, kdy se hlavní dějová linka pozastaví a dozvídáme se něco více o postavách, jejich povolání, anebo důležité informace, které rozvíjí myšlenky se smrtispáči a jejich prokletím. Musím uznat, že jsem si tyto pasáže hodně užíval, protože byly ve většině případech dost zajímavé a skvěle napsané. Je vidět, že se autor na tuto knihu skvěle připravil a hodně si zjistil o legendách kolem smrti. 

To ale neznamená, že by v knize chyběl akce. Nejvíce akce se dočkáme až v druhé polovině knihy, ale i v té první polovině se najdou momenty, které jsou napínavé. Hodně se o to stará postava baronesy von Windauové, která se díky svému poslání dostává do mnoha situací, kdy se nachází na pomezí smrti a zákona. Když jsme u těch postav, musím se zaměřit i na Konstantina Korffa, který je hlavním tahounem této knihy. Autorovi se podařilo vytvořit zajímavou postavu, která v sobě ukrývá temné prokletí, ale i tak se snaží žít normální život. Sice ho to stojí trochu odříkání a částečného odloučení od společnosti, ale to mu nebrání v tom, aby byl sympatickou postavou. Velice jsem si ho v této knize oblíbil a jeho kapitoly mi přišli i nejzajímavější. Autor ale vytvořil všechny své charaktery dokonale.

Našlo se ale i pár chvilek, kdy se autor nechal trochu unést a pokosil v jedné větě třeba desítky tisíc lidí. K příběhu se to sice hodilo, ale mě to připravilo o jistou realističnost, kterou si kniha v sobě nese. Také mě překvapilo, kolik smrtispáčů se na světě nachází. Myslím si, že by bylo lepší, kdyby toto prokletí bylo ojedinělejším úkazem a trpělo by jím jen pár jedinců. Trochu mi vadil i nahuštěný text v knize, ale to je věc, kterou dokážu lehce přejít.

Jinak jsem si knihu skvěle užil. Autor má vybroušený styl psaní, který čtenáře rychle vtáhne a už nepustí. Navíc vytvořil komplexní a velice originální příběh, který se četl jedna radost. Musím také pochválit obálku této knihy, která se k příběhu skvěle hodí. Pokud máte rádi knihy Markuse Heitze, nebo si libujete v mysteriózních thrillerech, tak by jste tuto knihu rozhodně neměli opomíjet.

HODNOCENÍ: 84%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství:

Případ ukradeného zubu (William Ritter)

New Fiddleham, Nová Anglie, jaro 1892.

Abigail Rooková a detektiv R. F. Jackaby se ponořují do nového případu, který už od začátku vypadá více než podivně. Vše začíná v ulici Cambell Street číslo 1206, kde žije paní Beumontová. Tato žena má problémy se svojí kočkou, která se zcela nepředpokládaně změnila v rybu. Proto přivolala pana Jackabyho, aby jí kočky zbavil a stejně tak čtyř jejích koťat. Detektiv si samozřejmě zvířata odnese, aby je mohl studovat. Hned od začátku je mu jasné, že jde o kožoměnce, kteří mají ve zvyku se měnit ve svojí kořist, což jim ulehčuje problém s potravou.

Následně umírá paní Beumontová, která vlastnila podivná koťata a na jejím krku je nalezena bodná rána. Hned na to přichází z nedalekého Gad´s Valley zpráva, že byl odcizen dinosauří zub, který byl odhalen při nedávných vykopávkách. Pro slečnu Rookovou, jako pro bývalou studentku paleontologie a dceru slavného paleontologa, se tento případ stává prioritou a vydává se s Jackabym do Gad´s Valley, kde v nynější době působí policista Charlie Cane, kterého známe z předešlé knihy. Případ se brzy začne vymykat z rukou, a to především ve chvíli, kdy v údolí Gad´s Valley začne řádit podivná bestie, která napadá nejen zvířata, ale i lidi.

* * *

Když jsem se pouštěl do této knihy, bylo to jako sledovat oblíbený film. Jackaby byla jediná kniha, která mě opravdu dokázala rozesmát. Proto jsem měl od této knihy jistá očekávání a trochu jsem se obával, že budu zklamaný. Přesto jsem nedokázal vydržet ani chvíli a pustil jsem se do knihy hned po jejím zakoupení. Obavy ze mě opadly hned u první kapitoly, která mě okamžitě rozesmála. Další čtení už plynulo naprosto skvěle, což mělo za následek, že jsem se po prvním čtení ocitl okamžitě v polovině knihy.

Na knihách Williama Rittera se mi hrozně líbí, že se autor nebojí zacházet do velkých podivností. Některé věci v jeho knihách jsou naprosto absurdní, ale přitom to skvěle funguje, protože autorův svět prostě takový je. Je to místo, kde se dá pracovat s magií, všude se prohání nadpřirozené bytosti, mezi nimi kličkují kočáry tažené koňmi a sem tam se objeví nějaká ta mrtvola, která stoprocentně zemřela rukou nadpřirozených sil, protože má kolem sebe fluidum, v kterém Jackaby dokáže číst.

U prvního dílu bylo malinkým problémem, že byl hodně průhledný. Odhalit pachatele nebylo vůbec těžké a mnoho čtenářům se proto kniha moc nelíbila. To se tímto dílem mění. Sice jde pár věcí odhalit ještě dříve, než se je autor rozhodne odhalit sám, ale rozhodně to není už tak jednoduché, jako tomu bylo v předchozím díle. Je vidět, že se autor v tomhle směru hodně zlepšil, ale přeci jen by to chtělo ještě trochu dotáhnout.

Případ ukradeného zubu přináší i nové postavy, které si mě okamžitě získaly. V tom je autorova síla, protože tvoří propracované charaktery s takovou lehkostí, že postavy ihned zapadnou do příběhu a máte pocit, že je znáte už dlouho. Nejvíce mě okouzlila ambiciózní novinářka Nellie Fullerová, která má neuvěřitelnou vyřídilku. Skvělé jsou samozřejmě i stávající postavy Jackabyho a Abigail Rookové. Když se spolu tihle dva začnou bavit, tak to vždycky stojí za to.

Bohužel se druhý díl tomu předešlému nevyrovnal. Je sice stále nadprůměrným čtivem, které je spíše oddychového rázu, ale něco mi na příběhu prostě vadilo. Mohlo by to být tím, že se tento díl zaměřoval spíše na Abigail, která se potýkala s věcmi kolem paleontologického nálezu, zatímco Jackaby vedl vyšetřování někde mimo příběh. Navíc mi přijde, že se autor už nechal trochu moc unést a některé věci už trochu přepískl.

Přesto jsem si ale druhý díl naprosto užil a skvěle jsem se u něho odreagoval. Jen je škoda, že autor píše tak krátké knihy, které přečtete během jednoho až dvou dnů. Už teď se neuvěřitelně těším na třetí díl, který se bude točit především kolem Jenny, která v tomto díle nedostala moc prostoru. Snad nebudeme čekat dlouho.

HODNOCENÍ: 80%

Odpusťte mi, váš Leonard (Matthew Quick)

Leonard Peacock, hrdina této knihy, právě dnes slaví osmnácté narozeniny. Osmnácté narozeniny jsou pro každého významnou událostí a Leonard se proto rozhodne, že právě v tento den zastřelí svého spolužáka Ashera a následně uštědří jednu kulku i sobě. Sbalí si tedy do batohu pistoli značky P-38 a vydá se na cestu do školy. Ještě než ale Leonard opustí tento svět a stane se vrahem a sebevrahem, chce se rozloučit se čtyři lidmi, kteří jsou pro jeho život důležití a obdarovat je. 

Tahle kniha mě zaujala na první dobrou. Zaujala mě nejen svou anotací, ale i krásnou a jednoduchou obálkou, která skvěle ladí s příběhem. Trvalo ale něco přes rok, než jsem ke k této knize dostal. Hodně mě k ní přitahoval i fakt, že jsem viděl filmové zpracování Terapie láskou, který byl natočen podle autorovi stejnojmenné prvotiny.

Autor se v této knize zaměřuje především na psychologii hlavní postavy a trochu si pohrává s filozofickými otázkami a lehkou kontroverzí. Vůbec ale netlačí na pilu a čtenáři nic nevnucuje. Všechno navíc zabalil do poměrně slušného příběhu a díky příjemnému stylu psaní a krátkým kapitolám, se tak ocitnete rychle na konci knihy. 

Přesto moje první pocity z knihy nebyly vůbec dobré. Nemohl jsem si vůbec najít vztah k hlavní postavě, který na mě působil jako sebestředný spratek. To se naštěstí poměrně rychle změnilo a začal jsem Leonardovou chování trochu chápat. Jeho dětství nebylo zrovna jednoduché a moc tomu nepřidali ani jeho rodiče, kteří by měli být odstrašujícím příkladem pro každého, kdo si o nich přečte. A to především Leonardova matka, jejíž chování jsem už vůbec nechápal. Mám takový pocit, že Linda je opravdu pitomá, jak sám Leonard několikrát poznamenal.

Je nutno říct, že Leonard ale také není zrovna ukázkovým příkladem teenagera. Po celou dobu čtení jsem se nemohl zbavit dojmu, že si o sobě Leonard trochu moc myslí a chová se ke svému okolí hrozně arogantně. V jeho okolí se sice pohybovali podivní lidé, ale to jeho chování neomlouvá. Všichni kolem sebe máme lidi, kteří nás svým chováním rozčilují, a to především na středních školách, ale snažíme se to přecházet, protože to na světě prostě tak chodí. Kdyby si tohle přečetl Leonard, určitě by mě označil za überdementa a ovci. 

Celkový problém mi dělalo i zpracování knihy. V knize jsou používány poznámky pod čarou, které jsou mnohdy zbytečné a mohly být zakomponovány normálně do textu a v mnohem kratším provedení. Později jsem se s nimi poměrně smířil, ale stále nemůžu pochopit, proč autor někdy začal psát text do sloupce. Ne že by to na příběh mělo nějaký vliv a asi právě proto mi nedochází, proč se autor takhle rozhodl. Ze začátku by vás mohli vyděsit i dopisy z budoucnosti, což překvapily i mě, ale pokud budete pokračovat dál, i tohle bude mít své rozumné vysvětlení. 

Ve výsledku jsem si knihu ale užil. I když začátek nebyl zrovna nejlepším a Leonard mě děsně štval, všechno se nějakým způsobem zlepšilo a druhou polovinu jsem si vlastně hezky užil. Leonard má v druhé polovině knihy také své chvíle, kdy jsem nepochopil jeho chování, ale už to nebylo tak hrozné. Přesto vše vás nechci od této knihy odradit. Má jistě své kvality a je poměrně dobrou sondou do duše ztrápeného chlapce, který se rázně rozhodne vyřešit všechna svá trápení. Pokud máte tyhle psychologicky laděné knihy rádi, tahle by vás neměla zklamat.

HODNOCENÍ: 68%

Probuzení Simona Spiera (Becky Albertalli)

OD: bookaboutdaniel@gmail.com

KOMU: vsem.ctenarum.sveta@gmail.com

DATUM: 5. března 9:06

PŘEDMĚT: Skvělé dva dny s knihou.

     Drahý čtenáři,

možná si říkáš, že bych měl použít spojení drazí čtenáři, ale nejsem zas tak blbej a vím co píšu. Používám "drahý", protože budu mluvit přímo k tobě. Rád bych ti totiž zcela soukromě řekl o mých předešlých dvou dnech. Tyhle dva dny byly naprosto skvělé, protože jsem je prožil s jednou knihou, která mi naprosto učarovala. 

    

Ta kniha vyprávěla o jednom klukovi, který se jmenoval Simon Spier. A tenhle Simon si dopisoval po e-mailu s klukem, o kterém vůbec nic nevěděl. Jediné co o něm ví je, že chodí na stejnou školu jako on, a že je gay, stejně jako Simon. Ani jeden z nich to ale nechce prozradit veřejnosti. 

     

Možná ti přijde zvláštní, jak se tedy tyhle dva dali dohromady, když ani jeden z nich neví, co je ten druhý zač?! Na to je jednoduchá odpověď. Představ si, že jejich škola má na Tumbleru jakousi stránku, kde se studenti mohou anonymně svěřovat se svými starostmi. Simon si tam jednou všiml vzkazu jednoho kluka, který si říká Blue a píše že je gay. To samozřejmě Simona zaujalo a od té doby si píšou a stávají se pro sebe důležitými.

     

Všechno probíhalo hladce, než se Simon zapomněl odhlásit ze svého e-mailu na školním počítači a na jeho místo si sedl Martin, který si přečte jeho korespondenci s Bluem. Přesně tohle Martin potřeboval, protože tajně pokukuje po Abby, která je Simonovou dobrou kamarádkou. Začne proto Simonovi vyhrožovat, že pokud mu nepomůže "sbalit" Abby, zveřejní jeho "milostnou" korespondenci a všem tak vyzradí Simonovo tajemství o jeho orientaci. Zní to zajímavě že?

   S láskou

   

      BaD.

OD: bookaboutdaniel@gmail.com

KOMU: vsem.ctenarum.sveta@gmail.com

DATUM: 5. března 15:13

PŘEDMĚT: RE: Skvělé dva dny s knihou.

      Drahý čtenáři,

musím s tebou souhlasit, že to zní trochu jako klišé. Ale musím říct, že by ses velice pletl, pokud by sis tohle myslel. Becky Albertalli (která tuhle knihu napsala), knihu totiž pojala trochu jinak. Nejen že do příběhu vložila e-mialové konverzace mezi Simonem a Bluem, ale především vše napsala hrozně otevřeně. To u takových knih nebývá zvykem. Začínají mě trochu štvát ty knihy, které se tváří jako o mladých pro mladé, ale zároveň se bojí použít slovo sex a vše se snaží nějakým způsobem obepsat, hlavně aby to někoho nepohoršilo. S tím tahle kniha nemá problém.

Navíc má tahle kniha  naprosto skvěle vykreslené postavy, které jsem si hned zamiloval. Hlavně teda Simona, protože je to snad jediná gay postava, která se chová naprosto normálně a kdybys to o něm nevěděl, rozhodně by tě to nenapadlo. Simona si prostě nebylo těžké zamilovat a stejně tak Bluea. Když jsem četl jejich e-mailové konverzace, skutečně jsem si připadal, jako kdybych se někomu naboural do e-mailu. Zcela důvěrně se ti mohu přiznat, že jsem se u těchto konverzací uculoval jako puberťák. Určitě znáš ten přitroublej úsměv, o kterým vlastně ani nevíš, ale za žádnou cenu nejde vypnout. 

Asi jsem se zbláznil čtenáři. Tahle kniha na mě tak zapůsobila, že bych jí nejradši začal číst celou znovu. Nebo víš co, spíš bych si to přečetl z druhého pohledu. Celkem by mě zajímalo, co se opravdu odehrávalo v Blueově hlavě. Neboj se, samozřejmě ti nevyzradím kdo Blue je, protože bys to možná rád zjistil sám. Pokud to tak uděláš, určitě mi dej vědět, jestli jsi poznal, kdo Blue je, protože mně se to podařilo celkem brzy. I když jsem několikrát během příběhu zaváhal, jestli to nebude jinak, ale vydržel jsem u svého tipu a udělal jsem dobře. 

Jsem zvědav, jestli Bluea odhalíš :)

    S láskou

        BaD.

OD: bookaboutdaniel@gmail.com

KOMU: vsem.ctenarum.sveta@gmail.com

DATUM: 5. března 17:33

PŘEDMĚT: RE: Nalákal si mě, přečtu si to...

    Ahoj čtenáři,

jsem rád, že jsem tě na knihu nalákal, a že si jí přečteš. Pevně věřím v to, že se ti bude líbit tak, jako mě. Abych ale odpověděl na tvojí otázku.

Ptáš se mi, jestli je na knížce něco, co se mi nelíbilo. Budu tě muset zklamat, ale nic takového jsem nenašel. O tom svědčí i fakt, že jsem ji přečetl během dvou dnů, a kdybych jí nezačal číst pozdě v noci, možná bych to zvládl v jednom dni. 

Možná bych ale v knize snesl více e-mailových konverzací, protože mě hrozně bavilo sledovat, jak se vyvíjí vztah těch dvou mladých kluků. Jinak bych opravdu nic neměnil. Po takovéhle knize jsem toužil už hodně dlouho a konečně jsem se jí dočkal. Kniha plná emocí, středoškolského života, silného přátelství, podpory a romantických chvilek první lásky. Upřímně čtenáři...chvílemi jsem se v té nejistotě viděl. 

Nechám tě tedy přemýšlet nad tím, zda si tuto knihu přečteš. Jsem divný, když vždycky čekám na tvojí odpověď? A navíc mám chuť na sušenky Oreo. Snad se brzy ozveš a konečně tak zjistím, kdo jsi :)

    S láskou

        Libor ;)

HODNOCENÍ: 98%