Královna povětří a temnoty (Cassandra Clare)

No...to byla zase jízda. Vlastně ani nevím, co ke Královně povětří a temnoty napsat, abych toho nenapsal moc z příběhu a nevyspoileroval tak věci těm, kteří knihu případně nečetli. Řekněme tedy, že třetí díl navazuje na konec druhého dílu, a kdo Pána stínů četl, tak asi už dobře ví, že třetí díl nebude žádná sranda. Události předešlého dílu se v posledním dílu promítají a házejí příběh do trochu depresivnějšího a temnějšího hávu. Nastávají však i nové a nové události, které příběh ženou kupředu. Cassandra Clare to svým postavám vůbec neulehčuje, a to jak po stránce postavení, tak po stránce vztahové.

Postavy jsou přesně to, co na knihách Cassandry Clare miluji. Vím, že se asi budu hodně opakovat, protože to asi říkám u všech knih této autorky, ale ona zkrátka umí skvěle popsat a tvořit postavy a snad ještě lépe mezi nimi dokáže budovat vztahové linky. Čtenář si nikdy nemůže být ničím jistý, protože autorka to ještě desetkrát klidně změní, všechno překroutí a nakonec to padne úplně jinak, než se ze začátku může zdát. V tomhle podle mě tkví její síla a určitě to je jedna z věcí, díky které se její knihy staly tolik úspěšné.

A pak tu samozřejmě jsou ty intriky, které vládnou mezi vílím lidem a nefilim. To je další věc, díky které by si Cassandra Clare zasloužila metál. Dokáže totiž tak skvěle popsat vztahy mezi jednotlivými národy a řešit politické věci mezi nimi, ale v žádném případě to není nudné. I v tomto díle je hodně pasáží, kdy se řeší tyto politické věci a samozřejmě se podíváme i do říše víl a dokonce i do paralelního světa. Zrovna pasáž z paralelního světa se mi hodně líbila a byl bych docela rád, kdyby jsme se do toho samého světa podívali ještě alespoň jednou, protože by mě zajímalo, jak to tam nakonec dopadlo.

A to je přesně Cassandra Clare. Do příběhu přidává nové a nové postavy a nové světy, o kterých prostě chcete vědět víc a chcete tedy i více knih od této autorky, které zase o kousek rozvinou svět lovců stínů. Ani v této sérii se nezapomíná na postavy z předešlých sérií a potkáme v průběhu série snad úplně všechny. Pokud jste předešlé série tedy nečetli, stejně jako já, musíte počítat s tím, že si hodně věcí z předešlých knih vyspoilerujete a je dobré mít alespoň představu, kdo je kdo. Naštěstí tohle mi nedělalo problém a naopak mě série Temných lstí nalákala k tomu, abych si předešlé série přečetl a já to určitě časem udělám!

Tím bych tuhle recenzi uzavřel, protože bych tu mohl donekonečna opěvovat Cassandru Clare a její psací um. Už bych se ale opakoval. Královna Povětří a temnoty je zkrátka úžasnou knihou, která je plná akce, politikaření, lásky, přátelství a magie. Pokud jste tedy tuto sérii ještě nezačali číst, tak je načase, aby jste začali. Rozhodně nebudete zklamaní. Pro fanoušky Nástrojů smrti je tohle zkrátka nutnost. Celou sérii jsem si extrémně užil a doufám, že se s postavami z této série ještě někdy potkáme, protože já jsem si je opravdu hodně zamiloval a rád bych věděl, jak jejich životy budou pokračovat dál.

HODNOCENÍ: 95%

Za poskytnutí recenzního výtisku převelice děkuji nakladatelství SLOVART. :)

Kirke (Madeline Miller)

Jako malý kluk jsem strašně miloval řeckou mytologii. Všechny ty příběhy, mytologické potvory a kreatury a bohy, kteří většinou nemají s nikým slitování a vládnou pevnou a rozhodnou rukou. Proto když jsem se začetl do Kirke, bylo to tak trochu, jako bych se vrátil zpět do dětství. Opět se přede mnou začal otevírat svět, který jsem kdysi opustil a příjemně si připomněl, jak skvělá je řecká mytologie a krásně si rozvinul znalosti o tom, kdo vlastně Kirke byla, a jaký je její příběh. 

Madeline Miller krásně zpracovala životní příběh titánky Kirke a není se čemu divit, když ona sama vyučuje řečtinu na vysoké škole. Je tak nejspíše tou pravou osobou, která by tyto příběhy měla psát. Jako první knihu autorka vydala  Achilleovu píseň, která se ve světě stala velmi úspěšnou. Já osobně jsem Achilleovu píseň nečetl, ale díky nakladatelství Slovart se to brzy změní, protože mi kniha již přistála doma a já se do ní budu moct brzy také pustit. Ale zpět ke Kirke.

Jak už název jasně sděluje, tak kniha se zaměřuje na titánku Kirke, dceru boha Helia, která jaksi nezapadá do rodové linie. Nikdo v rodině jí moc nemusí, a to především pro její spravedlnost, soucit s odsouzenými a hlavně kvůli její "posedlosti" smrtelníky. Je tedy otázkou času, kdy se její povaha znelíbí jejímu otci, který jí nakonec odsoudí k vyhnanství na ostrově Aiaia, který Kirke nesmí nikdy opustit. Kirke tento čas vyhnanství však využívá ke svému prospěchu a zaměřuje se na své čarodějné schopnosti, a kdo alespoň trochu zná řeckou mytologii, tak dobře ví, k čemu je Kirke bude využívat.

Musím uznat, že číst Kirke bylo velice zvláštní. Ono číst knihu, která se bere vážně a ve své podstatě jde o "biografii" a běžně v ní vystupují bozi a mýtické bytosti, bylo opravdu zvláštní. Ale tak hezky zvláštní. Neměl jsem jakýkoliv problém se do knihy začíst, protože mě zaujala už od první stránky. Madeline Miller mě přesvědčila o tom, že umí psát velice čtivým stylem a okamžitě dokáže čtenáře vtáhnout do děje.

Jediné, co se knize dá trochu vytknout, je takový ten prostředek knihy, kdy se Kirke ocitá na svém ostrově a snaží se vyžít sama se sebou. Rozhodně ani tato pasáž není vyloženě nudná, ale určitě je trochu pomalejší a hodně se tam některé věci opakují pořád dokola. I tato pasáž v sobě má ale své kouzlo a navozuje příjemnou atmosféru.

Trochu jsem i zjišťoval, jak to s Kirke opravdu bylo, abych se dozvěděl, jestli autorka pracuje pouze s fakty nebo si v příběhu něco upravuje podle svého. Podle všeho to vypadá, že takové ty hlavní linie, jsou skutečně pravda, ale autorka si je převedla do své beletristické podoby a trochu si je rozvíjí podle svojí linky. Což mi přijde strašně fajn, protože se jí to skutečně povedlo všechno propojit a jenom jsem si při čtení tak říkal: "...a co když to tak opravdu bylo? To by přece mohlo takhle být." No zkrátka se tato kniha podařila.

Kirke bych doporučil všem čtenářům, a to nejen těm, kteří znají Řecké báje a pověsti, ale i těm, kteří je právě neznají. Myslím, že Kirke v sobě má takový příběh a scény, které by právě mohli čtenáře přinutit, aby se o řecké mytologii dozvěděl trochu více. A že to za to určitě stojí! A to jak řecká mytologie, tak kniha Kirke. Rozhodně jí za sebe můžu doporučit!

HODNOCENÍ: 89%

Za poskytnutí recenzního výtisku převelice děkuji nakladatelství SLOVART. :)

Dcera života (Giovanna a Tom Fletcher)

Eva by se na první pohled mohla zdát, jako normální dívka. To by ovšem musela vycházet mezi lidi a žít v trochu jiné době. Je to tiž první dívkou, která se narodila za posledních padesát let. To jí dává určitou funkci, kdy se stává nedotknutelnou osobou a lidé ji znají jen z obrazovek. Je totiž jedinou nadějí pro svět, jako znovu obnovitelka rodu. Je uzavřena ve věži,kde jí dělají společnost její "matky", které o ni pečují a splní jí téměř každé přání. Pro Evu jsou i vybíráni vhodní kandidáti, kteří prošli testem, aby mohli s Evou zplodit další dívky a zachránit tak lidskou populaci. Může však Eva těmto chlapcům věřit a zplodit s nimi vůbec dítě? Co když nikoho z nich nebude milovat? Chce vůbec žít tenhle život bez lásky? 

Jedinou oporou jí je její holografická přítelkyně Holly, které se Eva může se svými potížemi svěřovat. Kdo se však skrývá za touto holografickou dívkou? Tuto dívku řadí skupina chlapců, kteří žijí ve věži a snaží se být pro Evu vhodnou přítelkyní. Jedním z nich je i Bram, který je Hollyiným vodičem. Eva dobře poznává, že Holly každou chvíli řídí někdo jiný, a ta Bramova je jí nejsympatičtější. O jeho existenci však nemá ani potuchy, až do té doby, než se náhodně setkají. Pocítí v sobě sympatie a nedokážou na sebe přestat myslet. Bram ovšem zjišťuje, že by Evě mohlo hrozit nebezpečí a tak se musí vydat pro pomoc, a to mimo věž, mezi rebely, kteří obývají okolní svět věže v zatopeném území. Dokáže Bram najít mezi rebely pomoc a zachránit Evu, nebo se dostane naopak do ještě většího nebezpečí?

Dcera života mě poměrně dost zaujala, a to nejen svou anotací, ale především svou obálkou. Tato kniha je velice pěkně zpracovaná a obálka se velice vydařila. Zlatá barva je originální volbou a pod přebalem je kniha snad ještě hezčí. Po grafické stránce se vše povedlo na jedničku. Pak ovšem nastupuje samotný příběh, který má už přeci jen nějaké ty vady na kráse.

Ze začátku mě kniha opravdu bavila. Postavy Evy a Brama mi byly sympatické a střídání kapitol z obou pohledů, mi přišlo jako dobrá volba. Příběh se začal vyvíjet také sympaticky a nastoloval takový příjemný pocit dystopického světa, který jsem už dlouho nečetl. Nevadilo mi ani, že je kniha spíše psána pro dívky, ale to mže být jen můj subjektivní názor. V tomhle ohledu bylo ještě všechno v pořádku. chvílemi jsem ale měl pocit, že je příběh zbytečně moc natahován a dlouho se to všechno točí na jednom místě.

Navíc mi přišlo, že i když Dcera života vzdává hold těm starým dystopiím, které jsem všichni milovali, tak je více méně dost kopíruje. Ač je příběh celkem originální, tak vývoj událostí je celkem dost předvídatelný, a to je asi největší chyba na této knize. Trochu se obávám toho, že by tato předvídatelnost mohla přetrvávat i ve zbylých dvou dílech, které se teprve chystají, ale třeba se, doufám, pletu a pokračování mě překvapí, protože ho rozhodně budu chtít číst.

Když to všechno shrnu, je Dcera života příjemná dystopie v tom nejlepším slova smyslu, i když originalita příběhu trochu pokulhává. To ovšem nic nemění na tom, že jsem si knihu opravdu užil, a to nejen díky zajímavému tématu a příjemně popsaným charakterům postav, ale i díky úžasné obálce. Tuhle knihu prostě byla radost mít v ruce a listovat příběhem a čekat, co nového děj přinese. Rozhodně se chystám přečíst další díly a pevně věřím, že nebudou tak moc předvídatelné, jako byla Dcera života. Za přečtení ale tato kniha rozhodně stojí :).

HODNOCENÍ: 70%

Za poskytnutí recenzního výtisku převelice děkuji nakladatelství SLOVART. :)

Město z Popela (Cassandra Clare)

Nástroje smrti nikdy nepatřily mezi ty knihy, které bych si vyloženě musel přečíst. Přesto mě kdysi tenhle boom dostihl a já si říkal, že to alespoň musím zkusit. Přečetl jsem Město z kostí a nebudu lhát, kniha se mi líbila, ale číst další díly této série, jsem neměl v plánu a nebo až za nějakou delší dobu. A ta chvíle právě asi nastala, protože jsem právě přečetl Město z popela. 

Clary Frayová se snaží zvyknout na život, který se jí právě otevřel. Z obyčejné dívky se stala lovkyně stínů, která má chránit svět před dětmi temnoty, jako jsou upíři, vlkodlaci a jiné druhy temných stvoření. Jako lovkyně stínů by měla chránit normální lidi před nebezpečím, které by mohlo přijít z jiných světů. Těžko se ale chrání a bojuje, když její matka po následcích z prvního dílu, leží v kómatu v nemocnici a Clary je tak psychicky oslabena a netrpělivě vyčkává, kdy se její matka probere z kómatu. Do toho ještě problémy s Jacem a věřte, že to stále není vše.

Jonnathan pokračuje ve svém zběsilém plánu, kterým je ovládnutí a možné zničení celého světa. Potřebuje k tomu další z Nástrojů smrti a je odhodlaný udělat vše, aby s k tomuto předmětu dostal. Naše skupina lovců stínů, které neochvějně pomáhá i nejvyšší čaroděj Magnus Bane, se rozhodnou vyrazit do boje proti Jonnathanovi a zabránit mu v krádeži dalšího z Nástrojů smrti a zachránit tak svět.

V knižním světě snad není nikdo, kdo by nevěděl, o čem se mluví, když se řekne Nástroje smrti. To série, kterou napsala Cassandra Clare, už snad nepotřebuje ani moc představovat. Ne jen že vyšla už před nějakou dobou, ale za tu chvíli získala obrovský ohlas, byl natočen celovečerní film, nyní dokonce seriál a Cassandra Clare navíc od té doby rozšířila svůj svět lovců stínu o několik dalších sérií.

Pro mě byla celkem výzva se do této série pustit. Město z kostí se mi podařilo přečíst až na třetí pokus a nějak jsem neměl v plánu v této sérii pokračovat, protože mě k tomu první díl nepřesvědčil. Pak ovšem přišlo nakladatelství Slovart s nápadem, že vydá sérii Nástrojů smrti s novými obálkami, a tak se stalo, že mi doma přistály knihy, jejichž obálky jsou natolik krásné, že jsem musel alespoň zkusit v této sérii pokračovat. Světe div se, po té, co jsem přečetl Město z popela, mám velké odhodlání, že tuhle sérii dočtu.

Město z popela má totiž něco, co Městu z kostí chybělo. Nedokážu asi přesně určit, co by to mělo být, ale druhý díl je zkrátka o něco lepší. Postavy se začínají vyvíjet a dochází k několika zásadním zvratů, které jednoznačně ovlivní následující vývoj postav a příběhu. Sice stále nějak nemůžu vystát ústřední dvojici Clary a Jace, ale naštěstí to s nimi není tak hrozné, by se to rušilo v příběhu. Jen upřímně doufám, že autorka konečně rozsekne to napětí mezi nimi a tto dvě postavy se konečně zklidní a nebudou dělat takové hlouposti, jaké dělali v tomto díle.

Celé to ale rozhodně stojí na tom, že Cassandr Clare je skutečně skvělou spisovatelkou. Ne jen, že její styl psaní je velice čtivý, ale nejde nezmínit to, jakým způsobem vytvoří a tvaruje svůj vymyšlený svět lovců stínů. Většinou v knihách nemusím politické handrkovaní, a to jak mezi lidmi, tak třeba mezi různými živočišnými druhy. U Cassandry Clare si naopak tyhle pasáže naprosto užívám. Autorka umí bravurně vytvořit a rozdělit jednotlivé kasty v příběhu a konflikty mezi nimi skvěle dovádět k dokonalosti. A to nejen v sérii Nástrojů smrti. Autorka si rozhodně zaslouží svoji slávu, protože do svého vymyšleného světa zasadila už tolik knih a přesto to není žádná nuda. Její knihy jsou plné akce a prazvláštních stvoření, ale také ukazuje to, jak důležitá je síla přátelství a lásky. To vše kombinuje do svých knih tak dobře, že se jí v tomto směru snad nedá nic vytknout. V tomto žánru je Cassandra Clare jednou z nejlepších autorek.

A ještě jednou se musím vrátit k těm obálkám, protože ty jsou naprosto dokonalé. Ne jen po vizuální stránce, ale i po tom zpracování. A to nebudu mluvit o tom, že když vyskládáte celou sérii vedle sebe, tak vám hřbety těchto knih vytvoří obrazec s lovci stínů, což se u knih vidí málokdy. Jsem neskutečně rád, že se nakladatelství Slovart rozhodlo vydat znovu tuto sérii pod svým novým labelem BOOKLAB, a jsem ještě radši, že se rozhodli právě pro tyto obálky, protože by se dalo říct, že téměř nemají v tomto žánru konkurenci.

Série Nástrojů smrti ode mě tedy ještě dostává jednu šanci a skutečně si myslím, že tentokrát se mi podaří celou sérii dočíst. Za to vděčím hlavně nakladatelství Slovart, protože kdyby mi tyto knihy nezaslalo jako recenzní výtisk, nejsem si jistý, jestli bych se do této série opět pustil. A jak to tak vypadá, asi bych o dost přišel. Pokud jste také sérii Nástrojů smrti odsoudili hned na začátku, tak jí zkuste dát novou šanci a třeba začněte hned s knihami nakladatelství Slovart. Tahle série má zatím vzestupnou tendenci a co ví....v knihovničce vypadá naprosto dokonale :)

HODNOCENÍ: 87%

Za poskytnutí recenzního výtisku převelice děkuji nakladatelství SLOVART. :)

Umírání duší (Markus Heitz)

Poté co beze stopy zmizel manžel Marlene von Bechsteinové, pouští se tato putující duše do pronásledování údajného únosce Gregora Duboise. Pomocnou ruku jí při tom podávají bývalý rocker Ares Löwenstein a majitel pohřebního ústavu a smrtispáč Konstantin Korff, který musí navíc potají řešit i vlastní problémy. Pátrání v Lipsku, Vídni a Québeku s sebou ovšem přináší několik překvapení.  

A pak je tady také záhadný Inverno, který nadále loví putující duše, aby se dozvěděl, kdo ho připravil o paměť.
 

Pátrání čeká i Siu, prastarou upírkou. Hodlá zjistit, kam zmizeli její milenec Eric a schovanka Elena a jak s tím souvisí organizace libra. Ovšem její záchranná mise probíhá jinak, než si představovala: Zanese Siu na neznámá místa, z nichž takřka není cesty zpátky. A k tomu všemu ji čeká boj s nepřítelem, s nímž nepočítala.

Konečně jsem se dopracoval i k tomu, abych přečetl závěrečný díl dilogie Exkarnace, který nese název Umírání duší. Na tuhle knihu jsem se velice těšil, protože první díl, Válka starých duší, mě opravdu nadchnul. Těšil jsem se na to, jak to se všemi postavami dopadne, a to je i jediné, co jsem od knihy očekával. Klasické ukončení příběhu a nic víc. To by ovšem nebyl Markus Heitz, aby z knihy nevytřískal ještě něco navíc. 

Umírání duší není jen ukončovacím dílem, ale je knihou, která do příběhu přinese ještě mnoho nového. Zatímco první díl na mě působil tak, že hlavní podstatou této série bude Marlene von Bechsteinová a její komplikovaná situace, kdy její duše tkví v cizím těle, tento díl ukázal, že to vůbec není primární. Do příběhu totiž naskakuje spoustu nových postav s novými schopnostmi a cíli, a děj se začíná primárně točit kolem souboje starých duší a jejich lovci. 

Hodně prostoru zde dostává i upírka Sia, která pátrá po svojí dceři Eleně a vlkodlaku Eriku von Castelovi. Nebudu zapírat, že Siiny kapitoly mi přišli nejlepší z celé knihy. Kolem Sii se toho dělo hodně zajímavého a téměř veškeré napínavé scény, které se v knize objevily, se děly právě kolem Sii. Ne že by mě osudy ostatních postav nezajímaly, ale kolem nich se udávalo hodně politických a mocenských soubojů, což není zrovna můj šálek kávy.

Jsem docela rád, že jsem si mezi prvním a druhým dílem této dilogie přečetl knihu Pohled mrtvého, protože hodně postav, které zde vystupovaly, se následně objevily i v knize Umírání duší. Řekl bych, že se skutečně vyplatí, si mezi první a druhým dílem Exkarnace, přečíst Pohled mrtvého (RECENZE). Určitě se pak čtenář lépe orientuje v ději a v postavách. 

Když mám Umírání duší zhodnotit, tak za mě je tento díl trochu slabší, než byla Válka starých duší. Zatímco první díl na mě působil příjemně mrazivou atmosférou, u Umírání duší jsem chvílemi vůbec nevěděl, kdo je s kým, co se zrovna děje a celkově sem se místy ztrácel. Dávám to za vinu tomu, že se Heitz zkrátka neudržel a do knihy nacpal zbytečně moc postav a dějových linek. Za mě tedy slabší než první díl, ale jako série to rozhodně stojí za přečtení, protože co si budeme povídat. Markus Heitz psát zkrátka umí a knihy jaké píše on, na trhu jen tak neseženete. Originální, mrazivé, akční a místy až znepokojivé. 

HODNOCENÍ: 74%

Za poskytnutí recenzního výtisku, děkuji nakladatelství FANTOM PRINT.

Pohled mrtvého ( Markus Heitz)

Pohled mrtvého je knihou, která byla výzvou nejen pro čtenáře, ale i pro samotného autora. Zatímco se Markus Heitz pohyboval v žánru fantasy a hororu, kde se cítil nejjistěji, nyní se rozhodl, že udělá změnu a napíše čistokrevný, detektivní thriller. No...čistokrevný asi není to vhodné slovo, protože by to nebyl mistr Heitz, aby do knihy nepřidal alespoň trochu toho nadpřirozena a mysteriózní zápletku. 

V této knize se setkáváme se  sériovým vrahem, který těla svých obětí aranžuje tak, aby co nejvěrněji napodoboval slavná díla. Jen svým obětem ještě pro jistotu uřízne hlavu, kterou jim pak následně lepící páskou přidělá zpět na své místo. Přece si nenechá zkazit "své" umělecké dílo. Musím říct, že tenhle nápad se mi velmi líbil a ještě ke všemu jsem se trochu vzdělal, protože díla, podle kterých jsou oběti aranžovány, jsou vypsána v příběhu, takže jsem si samozřejmě musel ona díla najít, aby byla moje obrazotvornost dovršena.

Případem se zabývá komisař lipské kriminální policie Peter Rhode, který zápasí nejen se zločinem, ale i se svým handicapem, kterým je porucha pozornosti. Komisař Rhode společně se svými kolegy se okamžitě pustí do pátrání po sadistickém umělci, ale stopy, které po sobě tento zvrhlý maniak schválně zanechává, ne a ne je dovést k samotnému pachateli. Jako by byl tento sadista vždy o krok dál, než lipská policie. Obětí přibývá, policisté postupně umírají, jako by je postihla jakási kletba a jediný, komu je v této chvíli do smíchu, je samotný pachatel, který dosahuje požadovaného věhlasu a pozornosti médií. 

Co se mě týče, tak já mám pro pana Heitze vyslovenou slabost. Jeho série Ritus patří mezi moje nejoblíbenější série a knihy a dokonce mi i otevřel cestu k žánru fantasy. Proto mám pro mistra Heitze určitou slabost. Byl jsem velice zvědav, jak si poradí s žánrem detektivního thrilleru a musím říct, že tady autor trochu narazil. 

Ne že by kniha byla nějak výrazně špatná. To vůbec ne. Kniha se četla dobře, ale přišlo mi, jako kdyby se sám autor necítil ve své kůži. Jako by mu v příběhu chyběly všechny ty noční potvory, které je zvyklý do svých knih dávat a nemohl se do příběhu sám vžít. Trochu to i vypadalo, jako kdyby si frustraci z nedostatku nadpřirozených bytostí v příběhu, vybíjel na samotných postavách, protože s těmi se tedy autor nemazlí. Kosí je jednoho za druhým a způsoby, jakými postavy umírají, jsou místy vážně drastické. Bohužel mi ale přišlo, jako by se Heitz neustále točil v kruhu a děj se moc nikam neposunul. Byla to jen další vražda, smrt policisty, další vražda, smrt policisty atd...

Co na autorovi ale oceňuji je to, že jako vždy si v této knize vytvořil postavy, které nadále využije v knize Umírání duší a v této knize je poměrně slušně čtenářům představí. Jako by těmto postavám potřeboval vdechnout život a dám jim do vínku nějakou historii, aby je pak mohl naplno využít ve své další knize. To na Heitzovi opravdu miluji.

Když to vezmu kolem a kolem, tak se mi Pohled mrtvého líbil. Je to originální, zápletka, která vnesla trochu mysteriózna do thrillerového žánru, čehož si cením. Vzhledem k tomu, že jde o první knihu tohoto žánru, v autorově repertoáru, tak to mohlo dopadnout mnohem hůř, ale co si budeme povídat. Mohlo to být klidně i o dost lepší. Na Heitze rozhodně nezanevřu a už teď se těším, až se pustím do nějaké z dalších jeho knih, která přinese zpět monstra, která číhají v temnotách. 

HODNOCENÍ: 60%

Za poskytnutí recenzního výtisku, děkuji nakladatelství FANTOM PRINT.

 

Místo, kde bydlím (Brenda Rufener)

Linden se zdá být jako docela obyčejné děvče. Chodí na střední školu, píše pro školní blog, od kterého si slibuje, že jí zajistí stipendium na vysokou školu a volný čas tráví se svými nejbližšími přáteli, Hamem a Seungem. Linden však skrývá tajemství, které střeží nejen před svými nejlepšími přáteli, ale před celou školou. Linden je totiž bezdomovec. Nocuje na své střední škole, všechny své osobní věci nosí s sebou ve svém batohu a školní záchody a sprchy jsou její koupelnou a prádelnou. Linden je odhodlána, že toto své tajemství bude střežit za každou cenu, protože by to vyvolávalo otázky, na které nechce Linden odpovídat, protože by mohli vyvolat bolestivé vzpomínky, se kterými nechce své přátele zatěžovat.

Na první pohled by se mohlo zdát, že půjde o dramatickou knihu, kde budeme sledovat životní boj mladé slečny, která přišla o střechu nad hlavou. Alespoň já jsem něco takového očekával a byl jsem velice mile překvapen, jaká kniha ve výsledku byla. To že je Linden bezdomovec se v knize hodně promítá, ale rozhodně to není tím hlavním tématem této knihy. Hlavním tématem dokonce není ani to, že spolužačka Bea přijde do školy s roztrženým rtem a zdá se, že je fyzicky týrána, jak se můžeme dočíst v oficiální anotaci. Podle mě je tahle kniha především jednou z mnoha knih, která se zabývá životem mladé dívky a jejích trampot na střední škole. A musím říct, že v tomto ohledu tato kniha vyniká nad ostatními. 

Místo, kde bydlím je knihou, které se podařilo mě v mnoha ohledech vyvolat úsměv na tváří a někdy mě dokonce rozesmát, což se mi u knih málo kdy stává. Může za to především ústřední trio a jejich popichování se mezi sebou. Skutečně jsem se zamiloval do těchto charakterů a do způsobů, jakým spolu komunikují. Bylo to zábavné, bylo to milé, a jak už jsem jednou řekl, několikrát mi to vykouzlilo úsměv na tváří. 

Samozřejmě má kniha i své silné momenty, kdy musí jít zábava trochu stranou a začnou se řešit ty opravdu důležité věci. Naštěstí takových momentů není moc, takže se nebojte toho, že by jste upadli při čtení do nějaké deprese. Kniha je výborně vyvážená a rozhodně má co říct. Nejspíš to bude asi tím, že autorka se sama věnuje organizaci, která pomáhá lidem bez přístřeší a to především teenagerům. Věřím tomu, že životní příběhy těchto lidí a jejich těžkých životních osudů, jí bylo dostatečnou inspirací pro tuto knihu a možná se někteří z nich odrážejí v charakterech této knihy. Možná proto kniha působí tak reálně.

Musím tedy pochválit i styl autorčina stylu psaní. Sice jsou v knize trochu delší kapitoly, což já zrovna moc nemusím, ale u téhle knihy se ukázalo, že to není překážkou. Autorka vytvořila tak příjemné postavy a vymyslela dostatečně zajímavý příběh na to, že i když jsou kapitoly delší, vůbec vám to po pár stránkách nepřijde. Jedině co vás bude zajímat je to, jak to všechno dopadne. 

Ke konci knihy došlo k příjemné gradaci, kdy mi spadla čelist a v jednu chvíli jsem měl sto chutí knihou mrštit o zeď, jak mě vývoj situací rozhodil. Samozřejmě jsem to neudělal, ale měl jsem v jednu chvíli opravdu problém, abych udržel slzy. Už si ale budete muset dočíst sami, proč tomu tak bylo.

Místo, kde bydlím je odpočinková kniha, která mě v mnoha ohledech překvapila. Původně jsem jí nechtěl ani číst, ale když mi přišla jako recenzní výtisk, musel jsem to alespoň zkusit. Teď jsem rád, že mi kniha přišla a já si jí mohl přečíst, protože mezi contemporary knihami rozhodně vyniká a má rozhodně co nabídnout. Pokud tedy hledáte nějakou vhodnou knihu pro odpočinek a navození dobré nálady, rozhodně sáhněte po téhle zelené, drobné knize, která má originální obálku. Myslím, že nebudete litovat! 

HODNOCENÍ: 85%

Za poskytnutí recenzního výtisku převelice děkuji nakladatelství SLOVART. :)

Síla ohně (Cinda Williams Chima)

Síla ohně je na českém trhu stále poměrně novinkou, která vychází pod značkou Booklab, od nakladatelství Slovart. Jde o první díl nové série, která se odehrává v Sedmiříší, kde vládne krutý král Adarlanu. Většina populace Sedmíříší krále Geralda nesnáší a nejraději by ho viděla po smrti. Tato nenávist spojuje i dva hlavní hrdiny, kteří nás touto knihou provází.

Prvním z nich je třináctiletý (později šestnáctiletý) Ash, který nemůže králi zapomenout, že jeho pomocníci zavraždili před jeho očima otce, který se snažil chránit Ashe před újmou. Ash se po otcově smrti vydává do ústraní léčitelské školy, kde sbírá potřebné informace a zkušenosti a tiše pod falešným jménem vyčkává, až nastane ta správná chvíle, aby mohl na králi vykonat svoji pomstu.

Druhou hlavní postavou je Jenna, která je také poznamenána královou krutostí. Král zavraždil jejího nejlepšího přítele, a to v době, kdy byla ještě poměrně dítětem. Nikdy však nezapomněla. Jenna, vydávající se za chlapce, pracuje v dolech, kde má funkci odstřelovače. Jenna ovšem na svém těle nese znamení, které jí dělá výjimečnou. Na šíji se jí skví runa. Jenna ví, že tenhle znak jí činí zranitelnou, a tak se ho snaží co nejlépe skrývat. Nezná jeho funkci, neví, jak se na její krk dostalo, ale jedno už teď ví. Mnoho lidí jí chce kvůli jejímu znaku na krku, mít ve svojí moci.

Síla ohně je opravdu zvláštní kniha. Nebylo sice vůbec těžké se do ní začíst, protože v sobě ukrývá zajímavý svět a příběh, o kterých prostě chcete vědět víc. Jde o svět plný magie, léčitelství, intrik, zlodějů, a jak se ukazuje, možná i magických tvorů. Dalo by se říct, že jde o dokonalou knihu. Tohle je přece téměř všechno, co od fantasy young adult knih všichni chceme. Našlo se ovšem něco, co mi příběh trochu kazilo, a tím je předcházející pětidílná série, která nám nebyla nabídnuta. 

Jak jsem se dozvěděl, Síla ohně je sice první knihou ze série Sedmiříší v troskách, ale dalo by se říct, že je nejméně šestou knihou, která do tohoto světa byla napsána. Sice není tato kniha nikterak závislá na tom, abychom měli znalost předcházejících dílů volné série, ale občas se našli místa, kdy jsem si říkal, že mi chybí nějaké informace, které, jak se ukázalo, poukazovali na události z předchozí série. Příběh jsem tedy měl kompletní a kvalitní, ale jako by mě neustále něco nutilo vědět to, co předcházelo tímto událostem. To je ovšem to jediné, co mi na knize trochu vadilo.

Síla ohně je jinak čtivou knihou, která je výborně napsaná, skvěle vymyšlená a hodně napínavá, což se mi velice líbilo. Charaktery jsou krásně vykresleny a každá z nich má v sobě něco, čím je vám blízká, nebo čím si vás dokáže získat. Nejméně sympatická mi byla asi Jenna, ale to asi bylo tím, že se do všeho, ale skutečně do všeho, tak nějak vrhala po hlavě a byla taková bezprostřední, což se kříží s mým charakterem. Takže to bude nejspíše tím. Nejvíce sympatický mi byl asi Destin Karn, který je královým vrchním vojákem. Destin dostává v knize svůj prostor, ale řečeno je o něm v podstatě dost málo. Stále je naznačováno, že před Destinem je velká budoucnost, ale skrývá nějaká tajemství, která nechce, aby se někdo dozvěděl, což mě ještě více nutí, abych se těšil na další díly.

Když jsem ale zjišťoval, o čem by měl být další díl, který má vycházet snad už letos v březnu, ukázalo se, že v druhém díle budou úplně jiné postavy a kdo ví, zda se budeme ještě setkávat s Ashem, Jennou a Destinem, nebo budou zatlačeni do ústraní a nahrazeni novými postavami. Pevně doufám, že se postavy z prvního dílu vrátí a jejich příběhy budou pokračovat a budou dovyprávěny. 

Poslední co mi zbývá je, abych zhodnotil obálku...ale co bych tady hodnotil že? Myslím, že všichni vidíte, že obálka je naprosto dokonalá. Miluju tenhle typ obálek, kde je vyobrazena silní hrdinka, která prochází třeba ohněm, jako je tomu u této obálky. Docela silně mi to připomíná obálky Skleněného trůnu, které patří k mým nejoblíbenějším. Takže teď k nim patří i Síla ohně.

Když to tedy shrnu, tak by jste rozhodně neměli tuto sérii opomíjet. Silný příběh, skvěle vybudovaný svět a postavy, které si všechny zamilujete. Rozhodně se nám českém trhu objevila nová série, která rozhodně stojí za to číst a má na to, aby se zařadila mezi ty nejlepší young adult fantasy, které jsou na našem trhu k mání. Nedočkavě vyhlížím další díl. 

 HODNOCENÍ: 82%

Za poskytnutí recenzního výtisku převelice děkuji nakladatelství SLOVART. :)