Dvanáctiletá Tuva žije na švédském ostrůvku Haro, který je obklopen spousty menších ostrůvků a útesů. Jediný způsob dopravy je tedy možný pouze lodí. Tuva tak každý den se svými spolužáky nastupuje na "školní" loď a není to pro ni nic příjemného. Nejenže se Tuva bojí okolního moře a plavba jí nedělá dobře, ale nezapadá ani mezi své spolužáky. Nevyhne se tak uštěpačným poznámkám a opovrhujícím pohledům. Tento školní den však přinese tragédii, která navždy změní Tuvin život. Celý ostrov je ponořen do hluboké mlhy a ve škole se koná orientační běh, při kterém se ztrácí Tuvin spolužák. Není však prvním člověkem, který v poslední době beze stopy zmizel.
Tuva však cítí, že se schyluje k něčemu hroznému. Pronásledují ji noční můry, začíná vídat podivná stvoření a s mořem je něco moc špatně. Jako by v něm sídlilo něco nebezpečného, co čeká jen na ní a snaží se jí dostat. Tuva se rozhodne zjisti, co se stalo jejímu spolužákovi a při hledání této odpovědi se nejvíce dozví o sobě samotné. Proč k ní promlouvají temné hlasy a co měla znamenat ta světla, která se snažila zavést jejího spolužáka do hlubokého lesa? Tuvin přerod je nastolen a už nikdy nebude tou samou dívkou, kterou byla doposud.
Na Hluboký hrob - Dítě útesů jsem se velice těšil, protože jsem v určité chvíli neviděl nic jiného, než reklamy na tuhle knihu. Anotace zněla velmi pěkně a perfektně pasovala do mého žánru knih. Po pár stránkách však přišla poměrně studená sprcha, protože se ukázalo, že kniha je napsána pro opravdu mladé čtenáře. Primárně bych jí přiřadil pro čtenáře mezi dvanáctým až patnáctým rokem, což už jsem téměř dvojnásobně překročil. Ne že by to měl být nějaký problém, ale očekával jsem něco trochu jiného.
Viveca Sten je ale zkušenou autorkou, která se primárně věnovala detektivnímu žánru a Dítě útesů je její první fantasy knihou pro mládež, kterou napsala za spolupráce se svou dcerou Camillou. Na knize se tak projevilo, že jí píše již zkušená autorka. Příběh je dobře vystavěn, postavy poměrně dobře vykresleny a je jasně vidět, že autorky věděly co dělají. V tom by problém nebyl. Jediné co mi na podobných knihách vadí je to, že v nich vystupují "děti", které se během chvíle stanou neohroženými hrdiny a dospělí jsou těmi, kteří jim sekundují. Těžko se věří tomu, že dvanáctiletá dívka vyběhne v noci z domu, otec jí za žádnou cenu nemůže dohnat, ani to moc nezkouší, a soused jí bez problému půjčí v noci svoji loď.To jsou prostě věci, které mi vadily a skřípal jsem u nich zuby.
Kromě té uvěřitelnosti ale nemám nic, co bych knize vytkl. V jistém směru chápu i tu lehkou nesmyslnost, protože když se píše pro mladší čtenáře, je primární zaujmout příběhem a některé věci prostě musí jít stranou a na uvěřitelnost se moc nehledí. Když se na knihu podívám očima svého mladšího já, tak by se mi kniha určitě líbila více a možná by patřila mezi mé oblíbené, protože mytologická stvoření, která se v příběhu vyskytují, jsem prostě v mladí hltal každým coulem. Proto si myslím, že pro mladší čtenáře jistě půjde o zábavné čtivo, které přinese i dávku toho napětí.
Dítě útesů je za mě tedy určitě dobrá kniha, ale především pro mladé čtenáře. Pokud tedy sháníte ještě nějaký knižní dárek pro svého malého čtenáře, nebo by jste naopak chtěli ze svého dítka čtenáře udělat, tak tato kniha by mohla být tou pravou, která by je mohla zabavit. Krátké kapitoly a větší styl písma navíc zaručuje to, že příběh plyne rychle a není tak problém ani těch 400 stran, které Dítě útesů má. Také jde o první díl trilogie, takže se nebojte, že by pak dítě strádalo nad dalšími příběhy. I když si po tom uzavřeném konci nedokážu představit, jakým směrem se budou další díly ubírat.
NYNĚJŠÍ HODNOCENÍ: 65%
HODNOCENÍ MÉHO MLADŠÍHO JÁ: 87%
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství OMEGA. Pokud vás tato kniha zaujala, tak jsem moc rád a zakoupit ji můžete přímo na stránkách nakladatelství OMEGA, nebo na stránkách KNIHKUPECTVÍ DOBROVSKÝ.
Žádné komentáře:
Okomentovat