čtvrtek 14. března 2019

Místo, kde bydlím (Brenda Rufener)


Linden se zdá být jako docela obyčejné děvče. Chodí na střední školu, píše pro školní blog, od kterého si slibuje, že jí zajistí stipendium na vysokou školu a volný čas tráví se svými nejbližšími přáteli, Hamem a Seungem. Linden však skrývá tajemství, které střeží nejen před svými nejlepšími přáteli, ale před celou školou. Linden je totiž bezdomovec. Nocuje na své střední škole, všechny své osobní věci nosí s sebou ve svém batohu a školní záchody a sprchy jsou její koupelnou a prádelnou. Linden je odhodlána, že toto své tajemství bude střežit za každou cenu, protože by to vyvolávalo otázky, na které nechce Linden odpovídat, protože by mohli vyvolat bolestivé vzpomínky, se kterými nechce své přátele zatěžovat.

Na první pohled by se mohlo zdát, že půjde o dramatickou knihu, kde budeme sledovat životní boj mladé slečny, která přišla o střechu nad hlavou. Alespoň já jsem něco takového očekával a byl jsem velice mile překvapen, jaká kniha ve výsledku byla. To že je Linden bezdomovec se v knize hodně promítá, ale rozhodně to není tím hlavním tématem této knihy. Hlavním tématem dokonce není ani to, že spolužačka Bea přijde do školy s roztrženým rtem a zdá se, že je fyzicky týrána, jak se můžeme dočíst v oficiální anotaci. Podle mě je tahle kniha především jednou z mnoha knih, která se zabývá životem mladé dívky a jejích trampot na střední škole. A musím říct, že v tomto ohledu tato kniha vyniká nad ostatními. 

Místo, kde bydlím je knihou, které se podařilo mě v mnoha ohledech vyvolat úsměv na tváří a někdy mě dokonce rozesmát, což se mi u knih málo kdy stává. Může za to především ústřední trio a jejich popichování se mezi sebou. Skutečně jsem se zamiloval do těchto charakterů a do způsobů, jakým spolu komunikují. Bylo to zábavné, bylo to milé, a jak už jsem jednou řekl, několikrát mi to vykouzlilo úsměv na tváří. 

Samozřejmě má kniha i své silné momenty, kdy musí jít zábava trochu stranou a začnou se řešit ty opravdu důležité věci. Naštěstí takových momentů není moc, takže se nebojte toho, že by jste upadli při čtení do nějaké deprese. Kniha je výborně vyvážená a rozhodně má co říct. Nejspíš to bude asi tím, že autorka se sama věnuje organizaci, která pomáhá lidem bez přístřeší a to především teenagerům. Věřím tomu, že životní příběhy těchto lidí a jejich těžkých životních osudů, jí bylo dostatečnou inspirací pro tuto knihu a možná se někteří z nich odrážejí v charakterech této knihy. Možná proto kniha působí tak reálně.

Musím tedy pochválit i styl autorčina stylu psaní. Sice jsou v knize trochu delší kapitoly, což já zrovna moc nemusím, ale u téhle knihy se ukázalo, že to není překážkou. Autorka vytvořila tak příjemné postavy a vymyslela dostatečně zajímavý příběh na to, že i když jsou kapitoly delší, vůbec vám to po pár stránkách nepřijde. Jedině co vás bude zajímat je to, jak to všechno dopadne. 

Ke konci knihy došlo k příjemné gradaci, kdy mi spadla čelist a v jednu chvíli jsem měl sto chutí knihou mrštit o zeď, jak mě vývoj situací rozhodil. Samozřejmě jsem to neudělal, ale měl jsem v jednu chvíli opravdu problém, abych udržel slzy. Už si ale budete muset dočíst sami, proč tomu tak bylo.

Místo, kde bydlím je odpočinková kniha, která mě v mnoha ohledech překvapila. Původně jsem jí nechtěl ani číst, ale když mi přišla jako recenzní výtisk, musel jsem to alespoň zkusit. Teď jsem rád, že mi kniha přišla a já si jí mohl přečíst, protože mezi contemporary knihami rozhodně vyniká a má rozhodně co nabídnout. Pokud tedy hledáte nějakou vhodnou knihu pro odpočinek a navození dobré nálady, rozhodně sáhněte po téhle zelené, drobné knize, která má originální obálku. Myslím, že nebudete litovat! 

HODNOCENÍ: 85%


Za poskytnutí recenzního výtisku převelice děkuji nakladatelství SLOVART. :)



středa 27. února 2019

Síla ohně (Cinda Williams Chima)


Síla ohně je na českém trhu stále poměrně novinkou, která vychází pod značkou Booklab, od nakladatelství Slovart. Jde o první díl nové série, která se odehrává v Sedmiříší, kde vládne krutý král Adarlanu. Většina populace Sedmíříší krále Geralda nesnáší a nejraději by ho viděla po smrti. Tato nenávist spojuje i dva hlavní hrdiny, kteří nás touto knihou provází.

Prvním z nich je třináctiletý (později šestnáctiletý) Ash, který nemůže králi zapomenout, že jeho pomocníci zavraždili před jeho očima otce, který se snažil chránit Ashe před újmou. Ash se po otcově smrti vydává do ústraní léčitelské školy, kde sbírá potřebné informace a zkušenosti a tiše pod falešným jménem vyčkává, až nastane ta správná chvíle, aby mohl na králi vykonat svoji pomstu.

Druhou hlavní postavou je Jenna, která je také poznamenána královou krutostí. Král zavraždil jejího nejlepšího přítele, a to v době, kdy byla ještě poměrně dítětem. Nikdy však nezapomněla. Jenna, vydávající se za chlapce, pracuje v dolech, kde má funkci odstřelovače. Jenna ovšem na svém těle nese znamení, které jí dělá výjimečnou. Na šíji se jí skví runa. Jenna ví, že tenhle znak jí činí zranitelnou, a tak se ho snaží co nejlépe skrývat. Nezná jeho funkci, neví, jak se na její krk dostalo, ale jedno už teď ví. Mnoho lidí jí chce kvůli jejímu znaku na krku, mít ve svojí moci.

Síla ohně je opravdu zvláštní kniha. Nebylo sice vůbec těžké se do ní začíst, protože v sobě ukrývá zajímavý svět a příběh, o kterých prostě chcete vědět víc. Jde o svět plný magie, léčitelství, intrik, zlodějů, a jak se ukazuje, možná i magických tvorů. Dalo by se říct, že jde o dokonalou knihu. Tohle je přece téměř všechno, co od fantasy young adult knih všichni chceme. Našlo se ovšem něco, co mi příběh trochu kazilo, a tím je předcházející pětidílná série, která nám nebyla nabídnuta. 

Jak jsem se dozvěděl, Síla ohně je sice první knihou ze série Sedmiříší v troskách, ale dalo by se říct, že je nejméně šestou knihou, která do tohoto světa byla napsána. Sice není tato kniha nikterak závislá na tom, abychom měli znalost předcházejících dílů volné série, ale občas se našli místa, kdy jsem si říkal, že mi chybí nějaké informace, které, jak se ukázalo, poukazovali na události z předchozí série. Příběh jsem tedy měl kompletní a kvalitní, ale jako by mě neustále něco nutilo vědět to, co předcházelo tímto událostem. To je ovšem to jediné, co mi na knize trochu vadilo.

Síla ohně je jinak čtivou knihou, která je výborně napsaná, skvěle vymyšlená a hodně napínavá, což se mi velice líbilo. Charaktery jsou krásně vykresleny a každá z nich má v sobě něco, čím je vám blízká, nebo čím si vás dokáže získat. Nejméně sympatická mi byla asi Jenna, ale to asi bylo tím, že se do všeho, ale skutečně do všeho, tak nějak vrhala po hlavě a byla taková bezprostřední, což se kříží s mým charakterem. Takže to bude nejspíše tím. Nejvíce sympatický mi byl asi Destin Karn, který je královým vrchním vojákem. Destin dostává v knize svůj prostor, ale řečeno je o něm v podstatě dost málo. Stále je naznačováno, že před Destinem je velká budoucnost, ale skrývá nějaká tajemství, která nechce, aby se někdo dozvěděl, což mě ještě více nutí, abych se těšil na další díly.

Když jsem ale zjišťoval, o čem by měl být další díl, který má vycházet snad už letos v březnu, ukázalo se, že v druhém díle budou úplně jiné postavy a kdo ví, zda se budeme ještě setkávat s Ashem, Jennou a Destinem, nebo budou zatlačeni do ústraní a nahrazeni novými postavami. Pevně doufám, že se postavy z prvního dílu vrátí a jejich příběhy budou pokračovat a budou dovyprávěny. 

Poslední co mi zbývá je, abych zhodnotil obálku...ale co bych tady hodnotil že? Myslím, že všichni vidíte, že obálka je naprosto dokonalá. Miluju tenhle typ obálek, kde je vyobrazena silní hrdinka, která prochází třeba ohněm, jako je tomu u této obálky. Docela silně mi to připomíná obálky Skleněného trůnu, které patří k mým nejoblíbenějším. Takže teď k nim patří i Síla ohně.

Když to tedy shrnu, tak by jste rozhodně neměli tuto sérii opomíjet. Silný příběh, skvěle vybudovaný svět a postavy, které si všechny zamilujete. Rozhodně se nám českém trhu objevila nová série, která rozhodně stojí za to číst a má na to, aby se zařadila mezi ty nejlepší young adult fantasy, které jsou na našem trhu k mání. Nedočkavě vyhlížím další díl. 


 HODNOCENÍ: 82%

Za poskytnutí recenzního výtisku převelice děkuji nakladatelství SLOVART. :)

neděle 7. října 2018

Dej mi své jméno (André Aciman)


Když kniha "Dej mi své jméno" u nás vycházela, tak jsem s naprostou jistotou věděl, že jí musím mít. V té době už jsem viděl stejnojmenný film, který se mi strašně moc líbil, dojal mě a dlouho po zhlédnutí ve mě zůstával jakýsi pocit prázdnoty, který ve mě tento film zanechal. To jsem ale ještě nevěděl, co se mnou udělá kniha, podle které je tento film natočen.

Děj se odehrává ve slunné Itálii, kde žije mladý Elio se svojí rodinou. Jeho otec každý rok pozve jednoho kandidáta do svého sídla, kde mu poskytne prostor na jeho umělecké tvoření. Tento rok přijíždí spisovatel Oliver, který se snaží dokončit svůj rukopis, aby jej mohl následně vydat. Olivera prostředí italské Riviéry naprosto okouzlí svojí krajinou, krásným počasím a klidem, který se nedá srovnávat s divokým životem v New Yorku. Prostředí není však to jediné, co Olivera okouzlí. Mladý Elio v něm vyvolává touhy, které nejsou Oliverovi úplně vlastní a Elio na tom není o moc lépe. V obou se probouzí touha, která nepoleví, dokud nebude prozkoumána. Ale co když nepoleví ani potom? 

Na tomhle románu se mi především líbí jedna věc, a to je, že se André Aciman nebojí mluvit otevřeně úplně o všem. Kniha je plná sexuálního pnutí mezi ústřední dvojicí a následně i sexuálními scénami, kde si autor nebere servítky a tyto scény popisuje tak detailně a s takovou lehkostí, jako by o takových věcech bylo naprosto běžné takto psát. To dělá z Dej mi své jméno knihu, která vybočuje nejen z řad typických románů, ale dokonce i z řad jakýchkoliv LGBT+ knih, které jsem kdy četl. A nejen, že vybočuje z těchto řad, ale dokonce je všechny převyšuje o několik tříd.

Ale síla knihy není jen v její otevřenosti, ale i ve spisovatelském umění, kterým André Aciman vládne. Kniha je psaná velice poetickým a poměrně náročnějším stylem, což může někomu dělat místy problém. Jakmile si ale čtenář zvykne na tento styl, začne si užívat, jak se autor mazlí s každou větou, každým slovem a vytváří tak prostředí a atmosféru, která vás vtáhne do příběhu a máte pocit, že ty pocity, které zažívá Elio, který je ústředním vypravěčem příběhu, se na vás přenáší a máte pocit, jako by jste to byly vy, o kom se v knize píše.

Musím se ale přiznat, že mě kniha v jednu chvíli naprosto semlela. Já jsem si Dej mi své jméno vzal s sebou na dovolenou, a byl jsem přesvědčený, že jí tam bez problémů přečtu. Kde jinde přeci číst tenhle prosluněný příběh z Itálie, než na dovolené u moře. Do knihy jsem se začetl hned, už od začátku se mi líbila, ale postupem času byla tak sugestivní, že se na mě přenášely Eliovi pocity a já se cítil smutný, zmatený a čím dál jsem se ve čtení dostával, tím více se mi příběh dotýkal. Proto jsem se rozhodl, že knihu odložím, i když se mi příběh hrozně moc líbil.

Nyní jsem se do knihy znovu pustil, abych ji během jednoho dne dočetl. Dočetl jsem ji asi v 1 ráno a měl jsem problém usnout, jak mě konec knihy zasáhl. Zasáhl mě ještě víc, než filmová adaptace, protože tam kde film končí, má kniha ještě stále co říct. Dej mi své jméno je knihou, která ve mě po dočtení ještě teď rezonuje. To dokáže jen dobrá kniha, kterou Dej mi své jméno bezpodmínečně je. Jediné, co bych knize mohl vytknout je, že občas byly některé pasáže zdlouhavé a moc filozofické. A já už prostě chtěl vědět, jaký konec si pro nás autor připravil. Ale nebylo to nic, co by mi zkazilo požitek z knihy.

Když to vezmu všechno jako celek, je kniha naprosto perfektní. Má jednoduchou a krásnou obálku, která koresponduje s příběhem, jsem moc rád, že byla vybrána tahle obálka. Líbí se mi i formát, který byl pro knihu zvolen, protože se vejde do každé tašky a není tak problém ji číst kdekoliv. A v tomhle krásném obalu se ukrývá neuvěřitelně citlivý příběh dvou mužů, kteří v sobě objevují vzájemnou lásku a snaží se bojovat s plameny vášní, které je spalují. Zkrátka dokonalé čtení pro všechny, kterým nevadí láska dvou mužů, otevřené sexuální scény a poetický styl vyprávění, který dotváří celkový požitek z této knihy. Nebojím se říct, že Dej mi své jméno je jednou z nejlepších knih, které jsem za tento rok přečetl, možná i jednou z nejlepších, které jsem přečetl za celý život. Protože já prostě miluji knihy, které ve mě vzbuzují emoce a to tohle kniha dělala víc než dobře.

HODNOCENÍ: 98%

Za poskytnutí recenzního výtisku převelice děkuji nakladatelství SLOVART. :)


neděle 8. července 2018

Válka starých duší (Markus Heitz)


Claire vede spokojený život. Vede svojí irskou kavárnu, má milujícího manžela a skvělou rodinu. Jednoho dne se však všechno zvrtne. Claire sleduje ze své kavárny, jak někdo vraždí jejího muže a ve snaze pomoci mu přichází o život i ona. Její duše se však nehodlá vzdát a Clair se tak probouzí v těle Lene von Bechsteinové, která právě spáchala sebevraždu. Dalo by se říct, že Claire měla štěstí. Brzy se však ukáže, že se stala součástí plánu starých duší, které vstupují do nových těl, které si dokážou lehce obstarat, a stávají se tak "nesmrtelnými." Claire však nebyla součástí plánu a překazila tak něco, co převyšuje veškeré myšlení. Staré duše se rozhodně nesmíří s tím, že jim plán překazila zbloudilá duše a Claire se zase nehodlá vzdát možnosti, aby pomstila svojí a manželovu smrt.

Markus Heitz je německý autor, který svými knihami zasahuje do více žánrů. Ve svých začátcích se pohyboval na scéně fantasy knih, poté zasáhl i do sci-fi a v poslední době se pohybuje na scéně mysteriózních thrillerů. Za sebe musím říct, že ač jsem velký fanoušek jeho fantasy vlkodlačí série Ritus, žánr mysteriózních thrillerů mu sedí asi nejlépe. Hodně v tom hraje roli to, že se Heitz nebojí přijít s něčím bláznivým a novým a zasadit to do reálného světa.

V tom vězí autorova největší síla, protože i když jsou jeho thrillery na pomezí uvěřitelnosti, dokáže vždy přijít s vysvětlením, které je uvěřitelné, čímž dodává svým knihám na reálnosti a nutí tak čtenáře se zamyslet. Někdy je toto zamyšlení úplně scestné, protože přemýšlet nad tím, že duše dokáží putovat a vstupovat do těl sebevrahů a v podstatě si na tom někteří dokáží postavit i živnost, je bláznivé. U jeho knih se ale tomuto zamyšlení nemohu ubránit, protože si to vždycky dokáže obhájit tím správným způsobem.

Navíc Heitz dokáže pracovat i s postavami, což je u knih velice důležité. Vytvořit totiž postavy, které jsou plastické a životné je opravdový kumšt a tohle Heitz skvěle ovládá. Navíc ještě vytváří postavy, kterým dokážete fandit a povzbuzovat je na jejich trnité cestě, protože autor jim nedá nic zadarmo. Samozřejmě to platí i pro záporné postavy, kterých je v této knize více než dost. Ty zkrátka nesnášíte, protože ta úlisnost a necitlivost z nich přímo kape. Role jsou tak skvěle rozdány a čtenář si může vychutnat nejen silné a kladné postavy, ale i ty záporné

Co jsem v této knize odhalil a co mě tedy naprosto dostalo, protože jsem se s tím u žádného autor ještě nesetkal je to, že pracuje s postavami ze svých předešlých knih, které nemají s tímto příběhem téměř nic společného. Autor do tohoto příběhu třeba vložil pasáže, kde sledujeme Erika von Kastella, což byla jedna z hlavních postav v sérii Ritus. To mě neskutečně překvapilo a potěšilo, protože jak už jsem říkal, série Ritus patří mezi moje nejoblíbenější knihy, takže jsem si užíval tyto pasáže, které mi ukázali, jak pokračuje Erikův život. Tyto pasáže do knihy skvěle zapadly, protože je autor dokázal dobře propojit s hlavním příběhem knihy a v dalším díle by mohlo dojít k úplnému propojení těchto dvou linek. V knize se však objeví i postavy, které jsou myslím z autorovi série Jidáš, kterou jsem bohužel ještě nečetl.

Válka starých duší je kniha, která mě skutečně překvapila. Věděl jsem, že když jí napsal mistr Heitz, tak půjde o dobrou knihu, ale rozhodně jsem nečekal, že bude až tak dobrá. V téhle knize bylo snad úplně všechno. Byla plná akce, napětí, okořeněná špetkou fantasy potvor a našly se tam i náznaky romantiky, ale takových momentů bylo opravdu poskrovnu. Čtení jsem si zkrátka skvěle užil a už se nemůžu dočkat, až budu v ruce držet druhý díl, který by měl tuto sérii uzavřít. Válku starých duší rozhodně doporučuji, a to nejen fanouškům Markuse Heitze, pro které je tato kniha téměř nutnost, ale i těm, kteří od autora ještě nic nečetli a mají rádi thrillery okořeněné dávnou nadpřirozena. Tenhle autor by vás totiž mohl přivést na spoustu skvělých knih, které má na svém kontě.

HODNOCENÍ: 92%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fantom Print :)

                


úterý 26. června 2018

Unboxing #28, #29, #30

Tak se po nějaké době opět hlásím, a to s rozbalováním balíčku. A protože jsem lempl líná, tak se mi doma sešli balíčky 3, a to v rozmezí posledních třech týdnů. A aby těch trojek nebylo moc, z balíčků jsem vybalil čtyři knihy. Tentokrát se ale sešla zajímavá směs recenzních výtisků, a to jak žánrově, tak i způsobem, jak jsem se k nim dopracoval. No...pojďte se přesvědčit sami :) 

Balíček č. 28


První balíček se na první pohled může zdát nenápadný, ale pro nás knihomoly obsahuje něco, co si každý knihomol přeje mít doma a přitom je to kniha....Jste napnutí? 

                                              

Jde o knihu Otrávené duše, které jsou prvotinou českého, začínajícího spisovatele, Petra Švece. Zvláštní na tom je ale to, že mě autor sám kontaktoval, zda bych si nechtěl knihu přečíst, že by mi jí zaslal, a to třeba i s věnováním. Taková nabídka se přeci neodmítá a už vůbec ne ve chvíli, kdy si danou knihu opravdu chcete přečíst. 

Už nyní vám mohu říct, že jsem knihu již přečetl a mohu vám jí doporučit. A neříkám to jen proto, že mi knihu poslal sám autor. Samozřejmě má kniha své mouchy, ale dobře se čte, je poměrně originální a skvěle se bude hodit někam na dovolenou, kde vám bude dobrým společníkem, a to nejlépe někde na chatičce uprostřed lesů. Tam vynikne ta správná atmosféra knihy. Brzy napíši plnohodnotnou recenzi, takže pokud nad knihou už přemýšlíte, brzy přinesu komplexnější náhled na ni ;) 


Balíček č. 29


Druhý balíček přišel jen pár dní po tom prvním a tentokrát obsahuje knihu, o kterou jsem si zažádal sám přímo u nakladatelství...


...a je to kniha Válka starých duší od německého spisovatele Markuse Heitze. Tuto knihu mi poskytlo nakladatelství Fantom Print. Markus Heitz je výborný autor a jeho knihy jsou prostě skvělé. Válku starých duší mám právě rozečtenou a i tu vám plně mohu doporučit, protože je to skvěle vystavění příběh s mysteriózní zápletkou a navíc velice originální. Ještě jsem ani nedočetl a už se nemůžu dočkat dalšího pokračování. :)


Balíček č. 30



A poslední balíček je z nakladatelství Slovart, s kterým mám navázanou spolupráci. Tenhle balíček obsahuje dvě knihy, na které jsem se skutečně těšil....takže tři, dva, jedna...


...jsou to knihy Dej mi své jméno od André Acimana a Kamenný dům, třetí díl ze série Class od        A. K. Benedictové. Na knihu Dej mi své jméno se neskutečně těším, protože jsem již viděl film, z kterého jsem byl naprosto unesen. Tahle kniha se mnou určitě pojede příští týden na dovolenou!!

Co se týče Kamenného domu, toho se maličko obávám. První díl z této volné série, který se jmenoval Jízda se mi velice líbil, což mě překvapilo. Druhý díl, který se jmenoval "Neuvěříte, co se stalo potom", mě naopak velice zklamal, takže jsem zvědavý, co přinese třetí a závěrečný díl. 


Tak co říkáte na ty překrásné knihy, které mi dorazily? Už jste některou z nich četli? Nebo se snad chystáte?? Dejte mi vědět a užívejte krásné dny a noci. :)

středa 30. května 2018

Ochránce (G.X.Todd)

Zpustošeným světem, který už nikdy nebude takovým, jakým byl, se potuluje neznámý muž. Je to poutník, který projíždí tímto světem, aniž by měl jasný cíl. Je rád, že je sám. Jednoho dne však potkává u silnice mladou dívku, která prodává citronovou limonádu. To poslední co Poutník chce je zastavit a od dívky si něco koupit. Hlas v jeho hlavě, který ho nedobrovolně okupuje, ho však přesvědčí, aby se vrátil a od dívky si koupil limonádu. Od této chvíle už poutník nebude sám. Nyní už má Lacey.

Lacey je šestnáctiletá dívka, která žila se svojí babičkou. Babička jí však zemřela a zanechala jí samotnou ve světě, kde lidi ovládají hlasy v jejich hlavách. Lacey není však úplně sama. Někde tam ve světě má sestru, kterou neviděla již několik let, která má svého manžela a dokonce i dceru. Lacey však svoji neteř nikdy neviděla. Můžou za to události, které před sedmy lety změnily svět. Lacey už nadále nebaví být v domě po babičce sama, a tak se rozhodne, že si sedne k silnici, otevře si krámek s limonádou a počká až někdo pojede kolem, aby jí vzal za její sestrou. Má štěstí, že jako první  jede kolem poutník, který jí přislíbí pomoc. V tomto světě však není nic tak jednoduché a naši hrdinové mají před sebou děsivou a velice nebezpečnou cestu.

Od této knihy jsem neměl téměř žádná očekávání. Strašně se mi líbila obálka, popis nezněl úplně špatně, a tak jsem se rozhodl, že bych si tuto knihu mohl vzít na recenzi. Kniha na první pohled vypadá, jako by mělo jít o young adult literaturu, ale byla velká chyba si toto myslet. Tahle kniha rozhodně není pro moc mladé čtenáře a nedoporučil bych jí ani slabším povahám. Tahle kniha je totiž post-apokalyptický thriller se vším všudy, takže je v něm hodně násilí a kniha si dokonce udržuje hutnou a takovou trochu pochmurnou atmosféru, což se mi strašně líbilo.

Tahle kniha má ale mnohem víc kvalit, než je jenom dobrá atmosféra. Líbil se mi celkový koncept s hlasy, který byl velice originální. Autorka sice úplně nevysvětlila, kde se hlasy prvotně vzaly nebo co, případně kdo, stojí za jejich existencí, ale rozhodně mi nevadí, že jsem se nedozvěděl jasnou odpověď. Hlasy tady prostě jsou, našeptávají svým hostitelům co mají dělat a nikdo neví kde se vzaly. To skvěle dotvořilo atmosféru, protože proč by měli všichni vědět, co se ve světě vlastně stalo. Knize to v mém případě dodávalo na uvěřitelnosti.

Co se týče autorky, musím smeknout klobouk. Vzhledem k tomu, že jde o autorčinu prvotinu je Ochránce skvěle propracovanou a originální knihou. Autorka navíc píše velice poutavým a čtivým stylem, takže není vůbec problém se do knihy začíst. Postavy Poutníka a Lacey jsou velice sympatické, a i když jsem to vůbec neočekával, docela jsem si na ně zvykl. Nejvíce se mi ovšem líbila postava Poutníka, který je sice tím tvrdým ochráncem, který chrání celou skupinu a vlastní zbraně, ale na druhé straně je citlivý, milý a ke všemu miluje knihy. Na tuto postavu se mi bude těžko zapomínat a už se mi dlouho nestalo, že bych si v nějaké nové knize takhle moc oblíbil nějakou postavu.

To mě přivádí k tomu, že autorka klame tělem. Vzhledem k tomu že jde o ženu, tak je v knize celkem dost surovosti a násilí, které ne každému může být příjemné. Mně to ovšem vyhovovalo, protože přesně tohle od dobré post-apokalyptické knihy očekávám. Na druhou stranu se ale autorce povedl jeden husarský kousek, a to ten, že mě v samotném závěru knihy málem rozbrečela. Styl jakým pojala závěr knihy mě překvapil, šokoval a opravdu jsem měl co dělat, aby mi neukápla slza.

V knize se ale nachází více pasáží, které ve vás zanechají různé emoce. V průběhu čtení budete pociťovat nevolnost, zlost, smutek, překvapení, nenávist a možná se v určitých pasážích i ironicky pousmějete. Autorka zkrátka vytvořila komplexní knihu, která mi předložila naprosto vše, co od tohoto žánru očekávám. Ochránce je obrovským překvapením a jediný důvod, proč nedám knize plné hodnocení je ten, že druhou polovinu knihy autorka už trochu moc natahovala, i když to nebylo úplně třeba. Jinak jsem ale nadmíru spokojen a doufám, že se nakladatelství Omega rozhodne vydat druhý díl této série, protože já na něj již teď netrpělivě čekám.

HODNOCENÍ: 89%


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství OMEGA. Knihu Ochránce můžete zakoupit na webu nakladatelství OMEGA, nebo na stránkách KNIHKUPECTVÍ DOBROVSKÝ. 



úterý 22. května 2018

Pán stínů (Cassandra Clare)


Od prvního dílu, který nesl název Paní půlnoci, v příběhu uběhlo jen nějakých 14 dní. Příběh tedy navazuje tam, kde nás poslední kniha zanechala. Emma jen na oko chodí s Markem, aby se vyhnula problémům s Julianem, ke kterému chová opravdické a zakázané city, protože je její parabátai. Christina je rozpolcená mezi dvěma muži a nováček v Los Angelském institutu Kit vymýšlí plán, jak z něho utéci. Po událostech první knihy jsou všichni otřeseni a snaží se nějak dát své životy dohromady a být dobrými lovci stínů. Není to však tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

Do Los Angelského institutu zavítá nečekaná návštěva centuriónů, kteří začnou osidlovat celý institut a nastavovat svá pravidla a nečekaně se objevuje i vílí účastník divokého honu, který žádá Marka o záchranu Markova bývalého partnera, jehož život visí na vlásku za zradu. Nezbývá nic jiného, než aby se skupinka našich hrdinů vydala do vílí říše a pokusili se o záchranou akci. Ve vílí zemi však hrozí nebezpečí na každém kroku a ještě k tomu se o jejich výpravě nesmí dozvědět žádný z centuriónů, protože touto cestou porušují podmínky studeného míru. Vílí říše však nepřináší jen nebezpečí, ale i možnou naději, která spočívá v nalezení Černého spisu. Po tomto artefaktu však touží mnoho zlých lidí a víl a jeho nalezení nebude vůbec jednoduché.

Pán stínů je první knihou od Cassandry Clare, na kterou jsem se opravdu těšil. Paní půlnoci, což je první díl této série, na mě velice zapůsobila, a to především svými postavami a vztahy mezi nimi. Ne jinak tomu bylo i u Pána stínů. Neskutečně jsem se těšil na to, kam se vztahy mezi jednotlivými postavami posunou, jak autorka dokáže rozmotat ty své jednotlivé milostné uzlíky a co nového se mezi nimi stane. Jak se ukázalo, tak autorka pokračuje pořád v té své linii a místo aby něco rozmotala, tak to ještě více zamotala a zkomplikovala mi tak život. Budu muset teď čekat minimálně rok, než se dočkám dalšího dílu a snad se konečně dozvím, jak to s hrdiny dopadne.

Docela se mi i zamlouvá to, že se autorka snaží zavděčit všem, kteří knihu mohou číst. Do příběhu tak zařadila postavy homosexuální, bisexuální, heterosexuální, postavy různých etnik a dokonce se objevila i postava, která je transsexuální. S takovýmhle rozpětím jsem se v žádné knize zatím nesetkal a vůbec bych nepočítal s tím, že to dokáže jakýkoliv autor do příběhu zasadit tak, aby to nepůsobilo kýčovitě nebo přehnaně. Cassandra Clare je v tomhle prostě dobrá a s postavami a jejich charaktery umí pracovat tak, že se jí jen málokdo vyrovná.

Tahle kniha u mě tedy rozhodně stojí na jednotlivých charakterech, kterých je v knize požehnaně a neustále přibývají. Jak je ale u autorky zvykem, nenechá se zahanbit ani po příběhové stránce a opět nám předložila promyšlený a komplikovaný příběh, který je protkaný akcí, napětím, politickými převraty mezi jednotlivými národy a mnohými zvraty. Cassandra Clare prostě světem lovců stínů žije a je to rozhodně znát. Musím před autorkou smeknout, protože obdivuji to její nadšení obdivuji i to, že po tolika knihách dokáže přicházet neustále s novými a novými věcmi a přitom nenudit své čtenáře. To se jen tak někomu nepovede.

A abych autorku jen nechválil, nyní bych si velice rád stěžoval. A to na co bych si velice rád stěžoval je závěr této knihy. Co to prosím mělo znamenat? Když jsem se přibližoval k závěru, říkal jsem si, jak hezky to autorka uzavřela, že se konečně všechno dává pomalu dohromady a přitom si nechala spoustu věcí, které mohla dořešit v závěrečném sílu série. Pak se ovšem stane pár věcí, které převrátily knihu vzhůru nohama a já si postupně začal rvát své vlasy. Opravdu nečekaný závěr a nemám rád autorku, protože ona nemá ráda své čtenáře. Kdyby nás totiž měla ráda, rozhodně by nás po takovém konci nenechala tak dlouho čekat na další díl. Takže pozor na Clareovou, opět vás dostane a rozdrtí veškeré vaše iluze.

Obálka je opět překrásná, krásně sedí do série a navíc má překrásně modrou ořízku, takže kniha se nejen dobře čte, ale stejně dobře se na ní jen kouká. Takže už jen proto bych jí doporučil, protože je to vyvážená kombinace, kdy dostanete nejen krásnou knihu, ale dokonce i knihu, která splní vaše očekávání a navrch přidá ještě něco navíc. Možná vám ze začátku přijde trochu zdlouhavá, možná vás rozesměje, možná vás rozbrečí, určitě vás ale na svém konci semele a rozhodně vás bude bavit. Pokud patříte mezi čtenáře, kteří mají rádi young adult fantasy a autorku Cassandru Clare, touto sérií nešlápnete vedle.


HODNOCENÍ: 90%

Za poskytnutí recenzního výtisku převelice děkuji nakladatelství SLOVART. :)