Když kniha "Dej mi své jméno" u nás vycházela, tak jsem s naprostou jistotou věděl, že jí musím mít. V té době už jsem viděl stejnojmenný film, který se mi strašně moc líbil, dojal mě a dlouho po zhlédnutí ve mě zůstával jakýsi pocit prázdnoty, který ve mě tento film zanechal. To jsem ale ještě nevěděl, co se mnou udělá kniha, podle které je tento film natočen.
Děj se odehrává ve slunné Itálii, kde žije mladý Elio se svojí rodinou. Jeho otec každý rok pozve jednoho kandidáta do svého sídla, kde mu poskytne prostor na jeho umělecké tvoření. Tento rok přijíždí spisovatel Oliver, který se snaží dokončit svůj rukopis, aby jej mohl následně vydat. Olivera prostředí italské Riviéry naprosto okouzlí svojí krajinou, krásným počasím a klidem, který se nedá srovnávat s divokým životem v New Yorku. Prostředí není však to jediné, co Olivera okouzlí. Mladý Elio v něm vyvolává touhy, které nejsou Oliverovi úplně vlastní a Elio na tom není o moc lépe. V obou se probouzí touha, která nepoleví, dokud nebude prozkoumána. Ale co když nepoleví ani potom?
Na tomhle románu se mi především líbí jedna věc, a to je, že se André Aciman nebojí mluvit otevřeně úplně o všem. Kniha je plná sexuálního pnutí mezi ústřední dvojicí a následně i sexuálními scénami, kde si autor nebere servítky a tyto scény popisuje tak detailně a s takovou lehkostí, jako by o takových věcech bylo naprosto běžné takto psát. To dělá z Dej mi své jméno knihu, která vybočuje nejen z řad typických románů, ale dokonce i z řad jakýchkoliv LGBT+ knih, které jsem kdy četl. A nejen, že vybočuje z těchto řad, ale dokonce je všechny převyšuje o několik tříd.
Ale síla knihy není jen v její otevřenosti, ale i ve spisovatelském umění, kterým André Aciman vládne. Kniha je psaná velice poetickým a poměrně náročnějším stylem, což může někomu dělat místy problém. Jakmile si ale čtenář zvykne na tento styl, začne si užívat, jak se autor mazlí s každou větou, každým slovem a vytváří tak prostředí a atmosféru, která vás vtáhne do příběhu a máte pocit, že ty pocity, které zažívá Elio, který je ústředním vypravěčem příběhu, se na vás přenáší a máte pocit, jako by jste to byly vy, o kom se v knize píše.
Musím se ale přiznat, že mě kniha v jednu chvíli naprosto semlela. Já jsem si Dej mi své jméno vzal s sebou na dovolenou, a byl jsem přesvědčený, že jí tam bez problémů přečtu. Kde jinde přeci číst tenhle prosluněný příběh z Itálie, než na dovolené u moře. Do knihy jsem se začetl hned, už od začátku se mi líbila, ale postupem času byla tak sugestivní, že se na mě přenášely Eliovi pocity a já se cítil smutný, zmatený a čím dál jsem se ve čtení dostával, tím více se mi příběh dotýkal. Proto jsem se rozhodl, že knihu odložím, i když se mi příběh hrozně moc líbil.
Nyní jsem se do knihy znovu pustil, abych ji během jednoho dne dočetl. Dočetl jsem ji asi v 1 ráno a měl jsem problém usnout, jak mě konec knihy zasáhl. Zasáhl mě ještě víc, než filmová adaptace, protože tam kde film končí, má kniha ještě stále co říct. Dej mi své jméno je knihou, která ve mě po dočtení ještě teď rezonuje. To dokáže jen dobrá kniha, kterou Dej mi své jméno bezpodmínečně je. Jediné, co bych knize mohl vytknout je, že občas byly některé pasáže zdlouhavé a moc filozofické. A já už prostě chtěl vědět, jaký konec si pro nás autor připravil. Ale nebylo to nic, co by mi zkazilo požitek z knihy.
Když to vezmu všechno jako celek, je kniha naprosto perfektní. Má jednoduchou a krásnou obálku, která koresponduje s příběhem, jsem moc rád, že byla vybrána tahle obálka. Líbí se mi i formát, který byl pro knihu zvolen, protože se vejde do každé tašky a není tak problém ji číst kdekoliv. A v tomhle krásném obalu se ukrývá neuvěřitelně citlivý příběh dvou mužů, kteří v sobě objevují vzájemnou lásku a snaží se bojovat s plameny vášní, které je spalují. Zkrátka dokonalé čtení pro všechny, kterým nevadí láska dvou mužů, otevřené sexuální scény a poetický styl vyprávění, který dotváří celkový požitek z této knihy. Nebojím se říct, že Dej mi své jméno je jednou z nejlepších knih, které jsem za tento rok přečetl, možná i jednou z nejlepších, které jsem přečetl za celý život. Protože já prostě miluji knihy, které ve mě vzbuzují emoce a to tohle kniha dělala víc než dobře.
HODNOCENÍ: 98%
Za poskytnutí recenzního výtisku převelice děkuji nakladatelství SLOVART. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat