středa 24. června 2015

První stříbrná kniha snů (Kerstin Gier)


Liv Silberová. Patnáctiletá dívka, která se se svojí sestrou, matkou, psem a chůvou neustále stěhuje z místa na místo a ze státu do státu. Tentokrát se stěhují k matčině nynějšímu příteli Ernestovi do Anglie. Nikdo kromě matky není z tohoto přesunu moc nadšen a nejméně asi Liv. Nejen že dostává nového otce, ale jak se ukazuje, i dva nové sourozence. A aby toho nebylo málo, Liv se začínají zdát podivné sny o partě chlapců, kteří se na hřbitově věnují podivnému rituálu, kterého se nechtěně sama Liv stává součástí. Možná si řeknete, že na tom není nic zvláštního. Noční můry má přece občas každý. To by ovšem partu chlapců ze svých snů nesměla Liv znát osobně ze své nové školy.

Kerstin Gier je německy píšící autorka, která se narodila roku 1966. Na začátku své kariéry psala romány pro ženy, ze kterých postupem času přesedlala na knihy pro mládež. Největší úspěch sklidila knižní sérií " Láska nezná čas", která čítá 3 knihy (Rudá jako rubín, Modrá jako safír a Zelená jako smaragd). V nynější době sklízí úspěch s trilogií "Silber", jejíž první díl nese název První stříbrná kniha snů, na níž navazuje žhavá novinka nesoucí název Druhá stříbrná kniha snů. 

Když se tak dívám na obálku, vlastně ani nevím, zda se mi líbí nebo ne. Co se mi určitě líbí, je kombinace černé barvy se stříbrnými nápisy. Barevně to k sobě krásně sedí, ale co už mě trochu irituje, je přeplácanost obálky. Mám knihu před sebou a nevím, kde končí ještěrka, jaký přesný význam má vlastně to oko uprostřed obálky, ale to už zacházím trochu do detailů a zabývám se trochu zbytečnostmi. Když vezmu obálku jako celek, působí tak trochu snově, což konec konců k této knize skvěle pasuje, takže pro ně :).

Za sebe musím říct, že ač jsem to neočekával, tak jsem si První stříbrnou knihu snů skvěle užil. Když jsem četl anotaci a četl recenze na tuto knihu, představoval jsem si celkový příběh trochu jinak a měl od toho tedy jistá očekávání. O to víc jsem překvapen a vlastně i rád, že Kerstin Gier to vymyslela ještě líp než já a naservírovala mi tak jednoduchý, přesto však chytlavý příběh. Autorčin styl psaní je plynulý a co musím opravdu vypíchnout je autorčin smysl pro humor, kterým prošpikovala celou knihu a já si tak čtením nejen užíval příběh, ale vlastně i zlepšoval náladu. Postavy jsou velice příjemné, kapitoly ne moc dlouhé a obsahově tak akorát. Po dočtení jsem byl opravdu spokojen, ale co mě trochu děsí je fakt, že čím déle mám po dočtení, tím více na knihu zapomínám. Třeba to napraví druhý díl, který snad přinese otázky na tajemství, která první díl nepřinesl. Třeba kdo je sakra Secrecy. Mám své tipy :).
Další věcí, kterou bych velmi rád pochválil, je seznam postav na konci knihy. Sice to u téhle knihy nebylo nutné, ale seznam postav a jejich popis bych uvítal ve spoustě jiných knih. Nechce to někdo uzákonit ? 


                                90 %

P.S. - Hrozně sem se vás chtěl zeptat, jak by asi vypadaly dveře, které by zobrazovaly vstup do vašich snů. Ale konec konců, takovéto informace by měly být skryty, protože nikdy nevíte, kdo by do vašich snových dveří mohl vstoupit ;). Tak se vás raději zeptám, jak jste si knihu užili vy ? Kdo je podle vás Secrecy ? (Pokud někdo už ví, kdo Secrecy je, prosím nechte si to pro sebe, ať můžeme i my ostatní být překvapeni, jako jste jistě byli vy). :)

4 komentáře:

  1. Původní články jsou lepší, tady mi to odrazuje....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za názor :) Taky si spíše stojím za starými články, ale zkusit jsem to musel :D

      Vymazat
  2. Máš zajímavý styl psaní :). Takový klidný, nenásilný :). A knihu si moc ráda přečtu, mě náhodou obálka zaujala velmi :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě těší, že se ti můj styl psaní líbí :)

      Určitě si jí přečti :) Myslím, že se bude líbit ;)

      Vymazat