Scarlet ( Marissa Meyer)

Nakladatelství: Egmont

Počet stran: 456

Rok vydání v ČR: 2013

Série: Měsíční kroniky #2

Hlavní hrdinkou této knihy je titulní Scarlet, která bydlí na farmě ve Francii se svojí babičkou. Babička však nenadále mizí, a protože policie v jejím nalezení nečiní žádné pokroky, rozhoduje se Scarlet, že babičku najde na vlastní pěst. V tom jí nečekaně začne pomáhat tajemný pouliční rváš, který si nechává říkat Vlk. Scarlet k Vlkovi ze začátku nemá důvěru, ale to se postupem času začne měnit. Může Scarlet Vlkovi opravdu věřit ?

Paralelně s příběhem Scarlet se v knize odvíjí i příběh Cinder, kterou známe z předešlého dílu této série. Cinder se podařilo uprchnout z královského vězení a nedobrovolně s sebou bere i dalšího vězně, kapitána Thorna. Oba se tak stávají nejhledanějšími osobami ve Společenství. Podaří se jim jejich únik nebo padnou brzy opět do zajetí ?

V druhém díle měsíčních kronik samozřejmě nechybí ani další osudy postav, které známe z prvního dílu, který nesl název Cinder. Setkáváme se tak znovu s císařem Kaiem, královnou Levanou a dokonce i s androidkou Iko. 

Co se týče mého pohledu na tento díl, jsem trochu na rozpacích. Možná jsem měl trochu velká očekávání, ale čekal jsem něco trochu víc. Dokonce i obálka, která je taková tajemná, možná až magická, v sobě nese poselství, že by mělo jít o trochu temnější příběh, než kterého jsme se dočkali u Cinder. Bohužel tomu tak není. Scarletinu příběhu by podle mě prospělo, kdyby se trochu více držel své pohádkové předlohy, protože tato kniha nemá s Červenou Karkulkou nic moc společného. V druhé polovině knihy však dochází ke zvratu a kniha je najednou plná akce a požadovaného napětí.

I když první polovina knihy trochu pokulhává, vše je vykompenzováno postavami, a to jak starými známými, tak nově příchozími. Cinder s Kaiem viditelně dospěli a převzali zodpovědnost za své životy a za životy všech obyvatel Země. Scarlet se prokázala jako žádné ořezávátko a nebojí se jít do konfrontace s každým, který jí vstoupí do cesty a to samé Vlk. Vlk je sice trochu záhadný a do posledních chvil se neví, na čí straně vlastně stojí, ale mezi těmi kladnými postavami působí jako krásné, temné osvěžení. V neposlední řadě se seznamujeme i s kapitánem Thornem, který je...jak to jen říct...trochu truhla. Thorne hýří vtipem a sarkasmem snad v každé větě a je to trochu narcis. Zkrátka jde o skvělou partu, jejichž osudy jsem velmi rád sledoval. 

Styl psaní je v této knize srovnatelný s prvním dílem. Autorka píše velmi příjemným a nenáročným stylem, který čtenáři nečiní potíže a stránky odsýpají jedna za druhou, až je najednou konec knihy. Velice oceňuji i fakt, že i když se královna Levana v této knize moc fyzicky neukazovala, při čtení jsem měl stále pocit, že tam někde v pozadí je a šíří strach. Navést takový pocit v knihách není jednoduché, ale autorce se to daří s jednoduchostí její vlastní. 

Celkově tuto knihu hodnotím nadprůměrně, i když mě trochu zklamala. Na závěr bych ještě řekl, že je obálka této knihy prozatím tou nejlepší, kterou jsem držel v ruce. Opravdu skvěle odvedená práce. Knihu doporučuji rozhodně všem, kteří přečtli první díl Cinder a i těm, kteří mají rádi trochu pohádkové a přesto tajemné příběhy. Přečtením Měsíčních kronik rozhodně neprohloupíte a získáte nové knihy, které bude s láskou číst .

HODNOCENÍ: 80%