David Smith je mladý sochař, který si neprochází zrovna nejlepším obdobím svého života. V uměleckých kruzích se mu nedaří, nedokáže vytvořit žádné umělecké dílo a cítí se osamělý. Co naplat, začíná z toho trochu bláznit. Proto mu nepřijde divné, že se v jedné restauraci baví se svým strýčkem, který je již několik let po smrti. Není to však jeho strýček, ale samotná Smrt, která si propůjčila jeho podobu. Znenadání nabízí Davidovi schopnost, kdy bude moci vytvořit jakoukoliv sochu pouhýma rukama a nechce za to nic jiného, než Davidův život.
David nabídku přijme a zbývá mu tak pouhých 200 dnů, aby vytvořil natolik zajímavá díla, která mu zajistí slávu. Nečekaně ovšem přichází dívka, která se pro Davidův život stane nepostradatelnou. Láska Davidův život obrátí vzhůru nohama a hned začne litovat, že mu zbývá už je několik dní, než bude muset tuto dívku navždy opustit. Nebo snad existuje šance, jak Smrt obalamutit?
Grafické romány to mají mezi čtenáři o něco těžší, než klasické knihy. Zatímco kniha musí zaujmout obálkou a dějem, u grafických románů musí k těmto dvěma aspektům ještě zafungovat grafické zpracování.
Ať si každý říká co chce, grafický román se čte ve dvou rovinách. V té první je to samozřejmě text a v té druhé jsou to ilustrace, které jsou podle mě mnohem důležitější, než text samotný. V Sochařovi se naštěstí podařilo skloubit obě tyto roviny, a tak se tento román čte jedna radost.
Pokud čekáte nějak barevně dokonalý grafický román, tak se mýlíte. Barev se v Sochařovi nedočkáte. Ilustrace jsou vykresleny v odstínech bílé, černé a modré, což podtrhuje celkovou depresivnost, kterou toto dílo rozhodně má. A to od prvních stran, až do těch posledních.
A že poslední strana je vážně daleko. Moc grafických románů jsem zatím nečetl, takže nevím, jak moc je svojí obsáhlostí Sochař výjimečný, ale mě jeho tloušťka zarazila hned jak jsem ho spatřil. S bezmála 500 stránkami je Sochař opravdu silnou knihou, a když jsem ho četl ve vaně, myslel jsem, že mi upadne ruka, ve které jsem tento román třímal.
Naštěstí jde o příběh, který mě vtáhl ihned do děje a svoji čtivostí jsem byl během dne u konce. Přesto bych ale nějakých pár desítek stran ubral, protože byl příběh místy zdlouhavý. Většina těch zbytečně natahovaných scén má svůj význam, především aby posléze působily na vaše emoce, ale takové malé seškrtání by příběhu prospělo.
Jinak s tímto dílem nemám žádný problém a strávil jsem s ním příjemný den. Můžu ho tedy doporučit naprosto všem, kteří se mimo čtení rádi kochají i malířským uměním nebo si chtějí jen odpočnout od čtení bílých stránek přesycených textem.
HODNOCENÍ: 80%
Grafické romány to mají mezi čtenáři o něco těžší, než klasické knihy. Zatímco kniha musí zaujmout obálkou a dějem, u grafických románů musí k těmto dvěma aspektům ještě zafungovat grafické zpracování.
Ať si každý říká co chce, grafický román se čte ve dvou rovinách. V té první je to samozřejmě text a v té druhé jsou to ilustrace, které jsou podle mě mnohem důležitější, než text samotný. V Sochařovi se naštěstí podařilo skloubit obě tyto roviny, a tak se tento román čte jedna radost.
Pokud čekáte nějak barevně dokonalý grafický román, tak se mýlíte. Barev se v Sochařovi nedočkáte. Ilustrace jsou vykresleny v odstínech bílé, černé a modré, což podtrhuje celkovou depresivnost, kterou toto dílo rozhodně má. A to od prvních stran, až do těch posledních.
A že poslední strana je vážně daleko. Moc grafických románů jsem zatím nečetl, takže nevím, jak moc je svojí obsáhlostí Sochař výjimečný, ale mě jeho tloušťka zarazila hned jak jsem ho spatřil. S bezmála 500 stránkami je Sochař opravdu silnou knihou, a když jsem ho četl ve vaně, myslel jsem, že mi upadne ruka, ve které jsem tento román třímal.
Naštěstí jde o příběh, který mě vtáhl ihned do děje a svoji čtivostí jsem byl během dne u konce. Přesto bych ale nějakých pár desítek stran ubral, protože byl příběh místy zdlouhavý. Většina těch zbytečně natahovaných scén má svůj význam, především aby posléze působily na vaše emoce, ale takové malé seškrtání by příběhu prospělo.
Jinak s tímto dílem nemám žádný problém a strávil jsem s ním příjemný den. Můžu ho tedy doporučit naprosto všem, kteří se mimo čtení rádi kochají i malířským uměním nebo si chtějí jen odpočnout od čtení bílých stránek přesycených textem.
HODNOCENÍ: 80%
Tuhle knížku pokaždé spatřím, když jdu do knihkupectví a pokaždé uvažuji, že si ji konečně koupím... zatím jsem se ale ještě neodhodlal. Každopádně recenze zní zajímavě, takže do toho při příští návštěvě obchodu půjdu! :) díky za článek!
OdpovědětVymazatNo já si ji musel půjčit z knihovny, protože ta cena, za kterou se Sochař prodává, je už opravdu vysoká. Sice za to určitě stojí a grafické romány jsou prostě dražší, ale ke koupi za plnou cenu mě to nedonutilo. Každopádně jsem rád, že se článek alespoň trochu zalíbil :)
Vymazat