Odpusťte mi, váš Leonard (Matthew Quick)

Leonard Peacock, hrdina této knihy, právě dnes slaví osmnácté narozeniny. Osmnácté narozeniny jsou pro každého významnou událostí a Leonard se proto rozhodne, že právě v tento den zastřelí svého spolužáka Ashera a následně uštědří jednu kulku i sobě. Sbalí si tedy do batohu pistoli značky P-38 a vydá se na cestu do školy. Ještě než ale Leonard opustí tento svět a stane se vrahem a sebevrahem, chce se rozloučit se čtyři lidmi, kteří jsou pro jeho život důležití a obdarovat je. 

Tahle kniha mě zaujala na první dobrou. Zaujala mě nejen svou anotací, ale i krásnou a jednoduchou obálkou, která skvěle ladí s příběhem. Trvalo ale něco přes rok, než jsem ke k této knize dostal. Hodně mě k ní přitahoval i fakt, že jsem viděl filmové zpracování Terapie láskou, který byl natočen podle autorovi stejnojmenné prvotiny.

Autor se v této knize zaměřuje především na psychologii hlavní postavy a trochu si pohrává s filozofickými otázkami a lehkou kontroverzí. Vůbec ale netlačí na pilu a čtenáři nic nevnucuje. Všechno navíc zabalil do poměrně slušného příběhu a díky příjemnému stylu psaní a krátkým kapitolám, se tak ocitnete rychle na konci knihy. 

Přesto moje první pocity z knihy nebyly vůbec dobré. Nemohl jsem si vůbec najít vztah k hlavní postavě, který na mě působil jako sebestředný spratek. To se naštěstí poměrně rychle změnilo a začal jsem Leonardovou chování trochu chápat. Jeho dětství nebylo zrovna jednoduché a moc tomu nepřidali ani jeho rodiče, kteří by měli být odstrašujícím příkladem pro každého, kdo si o nich přečte. A to především Leonardova matka, jejíž chování jsem už vůbec nechápal. Mám takový pocit, že Linda je opravdu pitomá, jak sám Leonard několikrát poznamenal.

Je nutno říct, že Leonard ale také není zrovna ukázkovým příkladem teenagera. Po celou dobu čtení jsem se nemohl zbavit dojmu, že si o sobě Leonard trochu moc myslí a chová se ke svému okolí hrozně arogantně. V jeho okolí se sice pohybovali podivní lidé, ale to jeho chování neomlouvá. Všichni kolem sebe máme lidi, kteří nás svým chováním rozčilují, a to především na středních školách, ale snažíme se to přecházet, protože to na světě prostě tak chodí. Kdyby si tohle přečetl Leonard, určitě by mě označil za überdementa a ovci. 

Celkový problém mi dělalo i zpracování knihy. V knize jsou používány poznámky pod čarou, které jsou mnohdy zbytečné a mohly být zakomponovány normálně do textu a v mnohem kratším provedení. Později jsem se s nimi poměrně smířil, ale stále nemůžu pochopit, proč autor někdy začal psát text do sloupce. Ne že by to na příběh mělo nějaký vliv a asi právě proto mi nedochází, proč se autor takhle rozhodl. Ze začátku by vás mohli vyděsit i dopisy z budoucnosti, což překvapily i mě, ale pokud budete pokračovat dál, i tohle bude mít své rozumné vysvětlení. 

Ve výsledku jsem si knihu ale užil. I když začátek nebyl zrovna nejlepším a Leonard mě děsně štval, všechno se nějakým způsobem zlepšilo a druhou polovinu jsem si vlastně hezky užil. Leonard má v druhé polovině knihy také své chvíle, kdy jsem nepochopil jeho chování, ale už to nebylo tak hrozné. Přesto vše vás nechci od této knihy odradit. Má jistě své kvality a je poměrně dobrou sondou do duše ztrápeného chlapce, který se rázně rozhodne vyřešit všechna svá trápení. Pokud máte tyhle psychologicky laděné knihy rádi, tahle by vás neměla zklamat.

HODNOCENÍ: 68%