pondělí 4. srpna 2014

Dcera Sněhu (Eowyn Ivey)


ANOTACE: Nesmírně silný, jímavý, brilantně napsaný příběh o nevšedním osudu dvou lidí, toužících po dítěti tak moc, až si jeho existenci přivolají. Román se odehrává v odlehlé aljašské končině a dny jeho hrdinů – Jacka a Mabel – jsou naplněny těžkou prací. Manželé se velice milují a trápí je jen marná touha po dítěti. Když toho roku napadne první sníh, ze samé radosti si postaví venku před domem sněhulačku. Následující ráno je však sněhulačka pryč – a na cestě jsou vidět drobné stopy. V příštích dnech Jack a Mabel několikrát z dálky zahlédnou blonďatou holčičku osaměle bloudící v lese – ale neodvažují se o tom zmínit jeden druhému ze strachu, že se jedná jen o přelud, podnícený dávno pohřbenými nadějemi na vlastní dítě… V tajuplné, překrásné, ale mimořádně drsné krajině se věci mohou jevit jinak než ve skutečnosti. 

Mabel a Jack jsou téměř čtyřiceti letí manželé, kteří žijí na drsném území Aljašky. Jediné, co jim na světě chybí je dítě, které jim zemřelo krátce po porodu. A tak žijí své osamělé životy až do doby, kdy začne období zimy. Sníh v nich vyvolá takovou radost, že se rozhodnou postavit si "sněhulačku" a oblečou jí do teplé šály a palčáků. Druhý den je však všechno jinak. sněhulačka i oblečky jsou pryč a na jejím místě leží jen zakrvácený zajíc. V té době se v lese kolem jejích chaty začne pohybovat malá dívka, která má stejnou šálu a rukavice a co je nejvíc podivné, velmi se podobá jejich předešlý den postavené sněhulačce.

Dcera sněhu mě vážně dostala. Sice romány nečtu, ale tato kniha mě svou anotací velmi zaujala a já věděl, že si jí prostě musím přečíst. Jsem velmi rád, že jsem to udělal. Příběh je rozdělen na 3 části, kdy poznáváme krásnou, avšak především v zimě velmi krutou, přírodu Aljašky a příběh manželů toužících po dítěti. To se jim splní, ale není to tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Moc se mi líbí, že až do samotného závěru čtenář neví, kdo, nebo co ona záhadná dívenka je. Pro někoho je skutečná, pro někoho pouhý přelud. Postavy v knize jsou krásně vykresleny a mají úžasné charaktery. Především se mi líbila postava sousedky Esther Bensonové. Takovou ženu se zápalem do života a vyřídilkou by jsme chtěli mít ve svém okolí snad všichni. Alespoň já tedy ano. Eowyn Ivey vytvořila tak silný příběh se silnými charaktery postav a krásnými popisy Aljašské krajiny, že jsem byl vtažen do děje a když jsem zrovna knihu nečetl, přemýšlel jsem nad ní. A to se ne každé knize podaří.


HODNOCENÍ:  100%

2 komentáře:

  1. Zrovna jí beru sebou k moři, tak se na ní moc těším :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak snad se ti bude líbit stejně jako mě :). U moře by mohla v těch vedrech i příjemně osvěžit ;).

      Vymazat