Rudá královna (Victoria Aveyard)

Rudá královna je knihou, která nás přivádí do světa, který je rozdělen krví. Pokud máte stříbrnou krev, máte štěstí. Budete se pohybovat ve vysoké společnosti a budete ovládat schopnost, která vám bude předurčena. Pokud se však narodíte s krví rudou, budete otroky stříbrných a na nadpřirozené schopnosti můžete zapomenout. Budete stříbrným sloužit, a pokud si do osmnácti let nenajdete práci, která bude pro stříbrné přínosem, budete odvedeni do armády, kde budete pro stříbrné nasazovat svůj život. A to bez výjimek. 

Sedmnáctiletá Mare Barrowová, se narodila jako rudá. Žije v chudobě se svojí mladší sestrou, matkou a otcem, který je po válečném zranění upoután na invalidní vozík. Její tři bratři byli odvedeni do války, a tak se Mare se svojí sestrou musejí o svoji rodinu starat. Zatímco Mareina sestra je zaměstnaná jako švadlena, Mare si zaměstnání zatím nenašla a živí se jako zlodějka. Sled nenadálých událostí Mare přivede do kontaktu s Calem, který jí najde zaměstnání v zámku stříbrných. Zde se za jistých okolností, před zraky všech, prokáže, že Mare, i když je rudá, má jistou schopnost, která je ve světě neobvyklá. Dostává se tak do velkého zájmu královské rodiny stříbrných, která se rozhodne, že si budou Mare držet hodně blízko, aby předešli otázkám jejích schopností a případně ji mohli využit pro svůj prospěch. To však může být pro Mare a její okolí, velmi nebezpečné.

Na Rudou královnu jsem byl velmi zvědavý a opravdu jsem se těšil, až se do celého příběhu ponořím. Začátek byl skvělý. Autorka píše čtivým stylem, který mě ihned vtáhl do děje, který jsem si patřičně užíval. Nadšení mě však začínalo opouštět ve chvíli, kdy se Mare dostává do zámku stříbrných. Kniha zabředá do jistého stereotypu, který se táhne snad půlkou knihy a já ztratil o příběh zájem. Najdou se samozřejmě části, kdy se najednou příběh zvedne a přichází okamžiky, které byly napínavé, ale napětí po pár stránkách opět opadlo.

Největší problém, který jsem s knihou měl, však byly postavy. Neoblíbil jsem si ani jednoho z princů a Mare se postupem času stala postavou, která mi začala lézt docela na nervy. Mezi postavami samozřejmě probíhá milostný trojúhelník, na který jsme v podobných knihách zvyklí, jen s tím rozdílem, že jsem nějak nechápal, co hlavní hrdinku vedlo k tomu, aby se do některého z nich zamilovala. A spojení sedmnáctileté dívky a patnáctiletého prince, mi přišlo také zvláštní. Ne že by šlo o něco špatného, ale nemohl jsem se zbavit takového toho pocitu, že pohled na ty dva musí být opravdu komický, i když tomu tak nejspíš nebylo.

Další věc, kterou jsem nepřekousl, jsou dějové zvraty. U této knihy je všeobecně známo, že v průběhu knihy nastává dějový zvrat, který čtenáře bude šokovat a vše změní. Byl jsem tedy odhodlán, že i když mě kniha svým obsahem příliš nezaujala, počkám si na ten zvrat a uvidím, zda to na mém názoru něco nezmění. No a musím konstatovat, že kdybych knihu v půlce odložil, o nic moc bych nepřišel. Celý ten velký zvrat mi byl jasný snad už před polovinou knihy a přijde mi, že pokud se čtenář alespoň na chvíli zamyslí nad tím co čte, musí to prokouknout také. 

Vlastně mi docela i vadily schopnosti, kterými stříbrní vládli. To bylo ale zapříčiněno tím, že jsem s něčím takovým nepočítal a byl to pro mě tedy tak trochu šok. Autorka si však nedokázala s těmito schopnostmi poradit a moc je nevyužila. Stříbrní je prostě vlastní a vystavují je na obdiv, aby potvrdili své postavení a určili, který z nich je mocnějším. Je dost možné, že si s těmito schopnostmi autorka vyhraje v následujících dílech, ale to ukáže až čas. 

Abych v této recenzi jen nekritizoval, pokusím se vypsat pozitiva, která tato kniha má. Předně bych rád pochválil obálku. Jak se říká, v jednoduchosti je síla a tato obálka to jen potvrzuje. Dalším kladem, který se této knize nedá upřít, je čtivý styl autorky, o kterém už jsem se výše zmínil. Victoria Aveyard píše vážně čtivě a nečiní jí jediný problém, aby čtenáře vtáhla do příběhu. A nebudu si nic nalhávat. Celý ten koncept, má také něco do sebe a má co nabídnout.

Byl bych nerad, aby to vypadalo, že jde o knihu, která by nestála za přečtení. Kniha má jistě své přednosti, které dokážou zaujmout poměrně široké publikum. Určitě si jí užijí čtenáři, kteří si oblíbili Selekci, protože tato kniha funguje na podobném principu, jen s větším zaměřením na dystopický svět a s více fantasy prvky. 

Zatím nemůžu říci, zda se budu pouštět do čtení druhého dílu, každopádně anotace na Křišťálový meč zní zajímavě a mohl by být zajímavější, než byla Rudá královna. Každopádně budu sledovat ohlasy na Křišťálový meč, a pak se uvidí, zda s touto sérií budu pokračovat.

HODNOCENÍ: 59%