čtvrtek 10. března 2016

Stará dáma vaří jed (Arto Paasilinna)

Návštěva příbuzných je pro mnoho z nás příjemnou chvílí, kdy si můžeme užít čas se svými nejbližšími. Toto však neplatí pro Linneu Ravaskovou, vdovu po plukovníkovi Ravaskovi. Pro Linneu, se každá taková návštěva příbuzných stává doslova hororem. Každý měsíc jí totiž přijíždí navštívit její synovec se svými kumpány. Účelem těchto měsíčních návštěv je vzít Linnein důchod, vypít a sníst vše co se v domě najde, a když zbude čas, tak něco rozbít nebo týrat starou vdovu Ravaskovou, případně její kočku. Jedna taková návštěva však už přeroste Linnee přes hlavu a rozhodne se vzepřít mladým výrostkům, poněkud netradičním způsobem. 

Stará dáma vaří jed, je druhou knihou, kterou jsem od Arto Paasilinny četl, a tak už jsem si o jeho knihách mohl udělat jistý obrázek. První věc, na kterou jsem pří čtení Paasilinnových knih přišel je ta, že severský humor opravdu nepatří mezi můj šálek čaje. Především v této knize jde o velmi černý humor, který místy hraničí až z morbiditou. To opravdu není nic pro mě. Když se však po dočtení knihy ohlédnu zpět a přehrávám si příběh v hlavě, musím uznat, že jde skutečně o humornou knihu.

Co u mě však kniha nezískala humorností, získala umě svým příběhem a stylem, jakým je psána. Autorovi knihy jsou totiž naprosto skvělé, co se oddychového čtiva týče. Kniha mi zpříjemnila několik večerů, a protože jde o kraťoučkou knihu, trochu jsem si jí šetřil, aby mi vydržela co nejdéle. Pokud tedy budu někdy chtít na chvíli vypnout a odpočinout si u nějaké knihy, bude Paasilinna tím prvním autorem, po kterém sáhnu.

Nejvíce mě na autorových knihách však baví styl, jakým pracuje s postavami. V této knize do příběhu zasáhne několik vedlejších postav, které se z nenadání nachomýtnou staré dámě do cesty. Autor nám ve zkratce představí jejich život, řekne nám odkud jsou a kam směřují, a když nastane jejich čas, opustí příběh a mnohdy je nám nabídnut i doslov, jak pokračoval jejich život.

Pokud tedy hledáte knihu, u které by jste strávili příjemné chvíle odpočinku, rozhodně vám doporučím tuto knihu. Třeba v sobě objevíte zalíbení v severském humoru a zažijete tak u knihy i chvíle zábavy.


HODNOCENÍ: 70%






2 komentáře:

  1. Potíž s Paasilinnou (prosím, skloňuje se podle vzoru předseda, tak si pokud možno oprav to 'Paasilinnyho' na 'Paasilinnových', protože promiň, ale mě z toho fakt bolí oči) je v tom, že prostě ne každej má žaludek na finskej humor. Jo, je černej, jo, je místy morbidní, někdy taky narazím na něco, u čeho se zarazím. Ale když ty knížky vezmu jako celek, tak mě prostě povětšinou baví. Něco ovšem oceníš až dodatečně, když toho od něj přečteš víc, a to jsou okrajový zmínky o postavách z dalších románů. Vybavuje se mi třeba poznámka o muži, co po Finsku cestoval se zajícem. Je to takovej zajímavej detail. :)
    Jinak, nejvíc se mi od něj líbil Autobus sebevrahů. Syn boha hromovládce byla taky docela slušná zábava. Ale asi to taky není pro každýho, no...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Omlouvám se, že jsem špatně vyskloňoval jeho jméno a samozřejmě to opravím. Děkuji za upozornění :). Abych řekl pravdu, Autobus sebevrahů je další knihou, po které chci od autora sáhnout.

      Vymazat