Větrné duše (Mons Kallentoft)

Na Linköping se žene neobvyklá letní bouřka. Je srpen a Tove kráčí do své práce, kterou vykonává v pečovatelském domě, jako letní brigádu. Při své běžné ranní obchůzce pokojů, kterou činí každý den, nalezne v pokoji mrtvého svého oblíbeného pacienta, devětasedmdesátiletého Konrada Karlssona. Konrád je nalezen mrtev na svém lůžku, oběšen na šňůře od zvonku. Tove prožívá nepředstavitelný šok a je zmatena. Mohl Konrad spáchat sebevraždu? Vždyť byl pln života, i když byl nepohyblivý?! 

K případu je zavolána Linköpingská policie, v čele s Malin Forsovou, která je přivolána jednak jako policistka a jednak jako podpora pro otřesenou Tove. Po ohledání pokoje a těla jsou nalezeny náznaky, které nasvědčují tomu, že by nemuselo jít o sebevraždu, ale o vraždu. Zabil někdo Konrada Karlssona, aby se pomstil systému, který parazituje na těch nejslabších? Nebo jde o promyšlený čin rodiny, která chtěla zdědit velký finanční obnos, který po Konradovi zbyl?  

Větrné duše jsou již sedmým dílem, kdy se setkáváme s Malin Forsoou a jejími kolegy z Linköpingské policie. V těchto knihách se Malin vypořádává nejen s obtížnými případy, ale i se svým životem, který je neméně obtížný. Právě Malininy životní strasti, kterými v jednotlivých dílech prochází, jsou na knihách ty nejlepší. Ne jinak je tomu v tomto díle. 

Zatímco Malin v předešlých dílech procházela opravdu krušnými obdobími, v sedmém díle to vypadá, jako kdyby rezignovala na celý život. Zatímco Malinin život trochu stagnuje, dozvídáme se trochu více o životě její dcery Tove, která ve Větrných duších dostala více prostoru, než v předešlých dílech. A jak se ukazuje, jablko nepadlo daleko od stromu a Tovin život se začíná trochu podobat tomu, který vede Malin. 

Co se týče detektivní části knihy, nemohu si na nic stěžovat. Případ je sice o něco poklidnější, než v předešlých dílech, o to více se člověk může soustředit na pasáže, které jsou věnovány osobním životům jednotlivých postav. To však neznamená, že by v knize chyběla akce. V příběhu se najde několik pasáží, které jsou akční a napínavé, takže čtenář není o nic ochuzen. 

Co mě velice překvapilo, když jsem sevřel Větrné duše v ruce, byla její tloušťka. Přesněji tedy úzkost. Zatímco se všech šest předešlých dílů přehouplo přes 400 stran, Větrné duše jich mají necelých 300. Mám takový pocit, jako kdyby tato kniha měla působit jako mezník, který odstartuje něco velkého. Zda mám pravdu nebo ne, se ukáže až ve chvíli, kdy budu v ruce třímat další díl, který snad přijde co nejdříve. 

Po grafické stránce není knize co vytknout, jen musím podotknout, že tato série má snad ty nejhezčí obálky, které se kdy na detektivních knihách objevily! 

Série s Malin Forsovou se pro mě stala závislostí a čekání na další díl je pro mě utrpením. Chci znát další osudy, které hlavní hrdinku čekají, chci znát, jak budou pokračovat osudy ostatních postav a nejvíce mě zajímá, jak Malinin příběh skončí. Na jednu stranu jsem nedočkavý a na druhou stranu se obávám chvíle, kdy tato série skončí. A to nejen kvůli příběhu, ale i kvůli stylu, kterým autor píše.

Autorů styl psaní je tak plynulý, a tak jiný, že při jeho čtení vždy vypnu a nevnímám nic jiného okolo. Jen si užívám lyrický styl psaní, který mě uklidňuje a tolik baví. 

HODNOCENÍ: 90%