pondělí 16. května 2016

Dědička ohně (Sarah J. Maas)

Celaena Sardothien se ještě nevzpamatovala z událostí, které jí potkaly v předešlém díle a už na ní čekají nové, které jí mohou změnit celý její dosavadní život. Cestuje totiž do Wendlynu, země víl, kde se setkává se svojí tetou Maeve, která zemi vládne. Není to však příjemné shledání a Celaeně nezbývá nic jiného, než vyhovět přání její tety a podrobit se výcviku, který jí přiblíží k jejímu vílímu původu a změní její život od základů. Výměnou za vykonání výcviku, Maeve Celaeně prozradí tajemství, kterými jsou obestřena znamení sudby, a jak se dají využít. Dokáže však Celaena projít zkouškou a osvojit si potřebné dovednosti?

Ani v Adarlanu příběh nestagnuje a setkáváme se tedy i s Chaolem a Dorianem, jejichž příběh pokračuje i bez Celaeny. Oba naši hrdinové se musejí vypořádávat s postavou Aediona Ashryvera, který je královým válečníkem, nezkrotným sukničkářem a nelítostným zabijákem. Mezi těmito třemi účastníky dochází k mnoha potyčkám a projevům nenávisti. Brzy však dojde ke zlomu, který je donutí spolupracovat.

Do příběhu vstupuje i třetí strana, s kterou jsem v žádném případě nepočítal. A to čarodějnice. I ty bojují na straně krále Adarlanu a mají se stát součástí jeho vojska. Čarodějnice v čele s Manon, jenž v těchto pasážích sledujeme, se vydávají do hor, kde se mají podrobit výcviku, ke kterému využijí tajemství, které král Adarlanu skrývá v horských jeskyních. Co se v jeskyních skrývá vám říkat nebudu, aby jste byli překvapeni a uchváceni, jako jsem byl já.

Dědička ohně je knihou, která rozhodně předčila má očekávání. Docela jsem se bál, že si autorka nedokáže dostatečně poradit se začátkem knihy, protože jsem čekal, že se bude začátek odehrávat na lodi. Naštěstí se tak nestalo, loď se nekonala a začátek knihy mě hned zatáhl do příběhu a už mě nepustil.

Na knize je znát, že už jde do tuhého a nad našimi hrdiny se stahují nebezpečná mračna. Sarah J. Maas moc dobře ví, jakým stylem chce příběh vyprávět a jednoznačně se jí to daří. Zatímco první díl byl jednoznačně zařaditelný do young adul žánru, u Dědičky ohně už bych musel hodně přemýšlet, zda by do tohoto žánru správně zapadla. Spíše bych jí označil za čistou fantasy knihu, která by nemusela zklamat ani toho největšího fanouška fantasy žánru.

Ne že bych chtěl tuhle sérii nějak přirovnávat nebo poměřovat, ale v tomhle směru mi to trochu připomíná sérii Harryho Pottera. Zatímco první díl začínal jako „pohádka pro děti“, poslední díl byl knihou, kterou bych dětem do ruky moc nedával. Přesně takový pocit mám i u této série.

Moje další obava z této knihy byla ta, jak si autorka pohraje s příběhem Chaola a Doriana, když nebudou v přímém spojení s Celaenou. I tato obava však byla rychle smetena z mé mysli, protože i s tímto problémem si Sarah J. Maas dokázala skvěle poradit a rozehrála s nimi příběhy, které mě bavilo sledovat.

Především mě překvapil příběh, který si autorka připravila pro Doriana, který se stále potýká se svojí nalezenou magickou stránkou. Sledovat Dorianův příběh mě bavilo a užíval jsem si je plnými doušky. Bohužel se opět ukázalo, že se si člověk u této série nemůže být ničím jistý.

Velkým překvapením pro mě byly čarodějnice, o kterých se v této knize dozvídáme celkem dost. Dozvíme se, jaké druhy čarodějnice se po této zemi pohybují, jejich vztahy mezi sebou a trochu té historie, která je provází životem. K tomu přichází hlavní dějová linie, která jejich příběh provází a mně spadla čelist. Něco takové jsem já osobně nečekal, a byl jsem velice příjemně překvapen. Vypadá to, že čarodějnice ještě neřekli poslední slovo a ještě hodně dějem zamíchají.

Co se Celaenina příběhu týká, nemohl jsem občas věřit tomu, co čtu. Celaena prochází výcvikem, kterým ji provází princ Jeřáb, a který si rozhodně nebere servítky. Celaena si nejednou projde peklem a sáhne si na absolutní dno své existence. Teprve až teď je opravdu znát, že jde o opravdu silnou postavu, která se dokáže vypořádat s nástrahami života a i s nástrahami, které pro ni přichystal král Adarlanu.

Když vezmu v potaz grafickou stránku knihy, nemám si téměř na co stěžovat. Obálka je snad nejlepší z celé série, ale to neplatí o zadní straně, která mi k přednímu obrázku moc neseděla. Nejvíce mě na knize jako takové vadilo to, že se mi přenášením knihy začal ošoupávat název knihy, který je na přední straně obálky. To mě opravdu mrzelo, protože na té oranžové barvě je to dosti znát, ale nedá se nic dělat. Je to spíše moje chyba, že jsem knihu přenášel, ale upozorňuji vás tímto dopředu, že i vám by se tohle mohlo stát.

Po příběhové stránce si nemám už vůbec na co stěžovat. Nenastala snad jediná chvíle, kdy bych se u knihy nudil, a to je co říct, když má kniha 536 stránek. Příběh naopak nabýval na intenzitě, a to někdy až do takových rozměrů, že mi spadla čelist a já jí musel téměř hledat někde pod stolem. Knihu jsem četl kvůli nedostatku času čtrnáct dní, a vůbec toho nelituji. Naopak jsem rád, že jsem mohl strávit více času v tomto světě a mohl sledovat osudy všech hrdinů, i těch nových, kteří mi čím dál více přirůstají k srdci.

I když jsem to říkal i u minulého dílu, musím tuto větu prohlásit i zde. Sarah J. Maas mě opět dostala a je neuvěřitelné, že se jí to opět povedlo. Pevně věřím v to, že se jí to povede i s dalším dílem a několikrát si pohraje s mými pocity a pokusí se roztrhat moje čtenářské srdce. Už se na to nemůžu dočkat.


HODNOCENÍ: 98%


2 komentáře:

  1. Skvělá recenze! Už se těším jak se ke třetímu dílu také dostanu:) Druhý díl se mi líbil více jako první a podle recenze jsem si teď jistá, že třetí díl předčí druhý.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Třetí díl je rozhodně nejlepší. Zatím :D. Doufám, že bude vzestupná tendence pokračovat a čtvrtý díl mě opět dostane na kolena. Jsem rád, že se ti recenze líbila a děkuji za komentář :)

      Vymazat