pondělí 29. srpna 2016

Bez šance (Neal Shusterman)

V dnešní době se setkáváme s již tolika Dystopiemi, že najít mezi nimi nějakou s originální zápletkou je velice těžké. Pak se náhle objeví jedna, která upoutává nejen svou originální anotací, ale i svoji obálkou, která je z jedné strany morbidní a ze strany druhé vyvolá v mnoha z vás vzpomínky na dětství. Této knihy si jistě na první pohled všimnete a byla by chyba jí opomíjet. 

Děj nás přivádí do Ameriky budoucnosti, která prošla jistou novelizací určitých zákonů. Největší novinkou je jistě možnost "rozpojení." Díky tomuto procesu se rodiče už nemusí nadále trápit se svými pubertálními a nezvladatelnými dětmi. Pokud díte dosáhne třinácti let, může být předáno k rozpojení, kde je vysloveně rozebráno na díly, které se dále používají při transplantacích.

Důvody k rozpojení se však různí, jak tomu dokazují hlavní postavy tohoto příběhu. V první řadě zde máme Connora, kterého se chtějí prostě zbavit jeho rodiče. Jako druhou poznáváme Risu, která vyrůstá v tzv. Stá.Du, což je státní domov, obdoba dnešního dětského domova, a je víceméně nadbytečná. A v neposlední řadě poznáváme i třetího do party, Leva. Lev vyrůstá v náboženské "sektě", kde se narodil jako desáté dítě, tzv. Desátek, což ho předurčuje k posvátné oběti a tedy k rozpojení.

Touha po životě je však silnější, a tak jsou tyto děti, ač nechtěně, svedeni dohromady a stávají se partnery, kteří musí spoléhat jeden na druhého.

"Zůstat pohromadě je jejich jediná naděje"

Tímto motem je prezentována celá kniha a přijde mi to geniální. Líbí se mi jeho dvojsmyslnost, která možná nebyla plánována, ale krásně se nabízí. Jedinou nadějí je zůstat pohromadě jako skupina, ale nebude to nic platné, pokud nezůstanou pohromadě jako bytosti a nedojdou tedy rozpojení. Jak říkám...geniální.

Popravdě jsem po této knize ani moc netoužil. I když mě lákala svou obálkou a anotací, stále jsem si ji musel spojovat se sérií Labyrint, která mě svým druhým dílem naprosto zklamal. Proto jsem se držel trochu zpátky. Osud tomu ovšem chtěl a kniha zkrátka skončila v mé knihovně, kde se moc dlouho nezabydlovala, protože jsem ji začal okamžitě číst. A kdyby už se neblížilo ráno, možná bych jí dočetl na jeden zátah.

V záplavě dystopických knih, které dnes najdete na každém kroku, má totiž Bez šance jednu velkou výhodu, a tou je její reálnost. Neal Schusterman sice zasadil děj této knihy do budoucnosti, ale zachoval onu reálnost dnešního světa, kterou jen trochu upravil. A to vše příjemnou a nenásilnou formou. Právě to dělá knihu tak čtivou a výjimečnou.

Hodně tomu napomáhají i postavy, jejichž charaktery jsou plastické a uvěřitelné. A to i u postav vedlejších, které nedostávají v příběhu tolik prostoru, který by si zasloužily. Například CyFi je postavou, která by si zasloužila vlastní knihu, protože je to právě on, kdo pokládá mnoho otázek k samotnému rozpojování a funkci transplantovaných částí těla.

I když je kniha určena především mladším čtenářům, bez problému po ní může sáhnout i dospělý čtenář, který na ni bude pohlížet zase z jiného úhlu a věřím, že si ji užije stejně jako mladiství. Pokud tedy hledáte dystopickou knihu, která vybočuje a přináší nový pohled na tento žánr, rozhodně tuto knihu neopomíjejte a dejte jí šanci!

HODNOCENÍ: 90%


4 komentáře:

  1. Taky se mi líbila. Jsem zvědavá na další díly.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na další díly jsem taky zvědavý. Možná se i trochu obávám, že ostatní díly nebudou dosahovat stejných kvalit.

      Vymazat
  2. Máš naprostou pravdu, že těch dystopií je momentálně totální záplava je naprosto nadlidský výkon najít v tom něco dobrého a originálního... Takže je super, že tobě se to podařilo! :D Skvělý článek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za pochvalu :) Moc mě to těší. S dystopiemi je to v poslední době vážně na štýru, ale naštěstí se ty výjimky občas najdou :)

      Vymazat