čtvrtek 8. prosince 2016

Prastarý meč (Rick Riordan)


"Jmenuji se Magnus Chase. Je mi šestnáct. Toto je příběh o tom, jak to se mnou šlo od desíti k pěti od chvíle, co jsem se nechal zabít. 

Magnus chase je šestnáctiletý chlapec, který před dvěma roky přišel o matku a od té chvíle žije v ulicích Bostonu, protože svého otce nikdy nepoznal. Jednou si všimne letáku se svojí fotkou a zjistí, že ho hledá jeho sestřenice Annabeth se svým otcem. Magnus se ukryje v domě svého strýce Randolpha, kde je svým strýcem přistižen. Od něho se dozvídá informaci, že je syn Norského boha a že světu hrozí zničení. A nejen tomu našemu. 

Magnus musí najít prastarý meč, který je natolik silný, že může odvrátit zničení světa a nesmí se proto dostat do špatných ruko. V důsledku nenadálých situací se Magnus dostává do souboje s ohnivým obrem Surtem, který napadne Boston a hledá prastarý meč. Magnus se obrovi postaví v souboji, který ho následně stojí život. Protože však zemřel hrdinskou smrtí, valkýra Sammirah al-Abbásová se chopí jeho duše a zanese Magnuse do Hotelu Valhalla. 

Více nebudu prozrazovat, protože následuje klasický scénář Riordanových knih. Seznamujeme se s novým prostředím, jeho fungováním a Magnus se dozvídá, kdo je jeho otcem. O tato překvapení bych vás nerad v této recenzi připravil, protože já osobně si tyto části užívám opravdu nejvíce z celého příběhu. 

Rick Riordan opět vsadil na klasiku a nepřinesl v celku nic nového. Když vezmu v potaz jeho předešlé první knihy, které zahajovaly série Percyho Jacksona a Bohů Olympu, tak série Magnuse Chase kráčí ve stejných šlépějích. Jen se tentokrát odpoutal od řeckých bohů a přesídlil vysoko na sever a zaměřuje se na severskou mytologii. Autor má samozřejmě právo pokračovat ve stejných kolejích, protože to stále skvěle funguje, ale nějaká odbočka by nebyla od věci. 

Začátek byl tedy dobrý a bavil mě, ale s druhou třetinou jsem měl už trochu problém. Rozhodně to není vinou autora, ale spíše moje. Už zkrátka nepatřím mezi cílovou skupinu této knihy, takže mi některé scény z výpravy přišli už trochu přes čáru. Mladší čtenáři však z těchto věcí budou nadšeni, takže kniha plní svůj účel skvěle.

Jinak je tahle kniha stále stejně dobrá, jako předešlé série. Magnus je v celku příjemnou postavou, ale jako bych ten ironický a sarkastický náhled na jakoukoliv situaci už někde četl. Podobnost s Percym se nedá upřít. Ostatní postavy mě také zaujali a severská mytologie mi je celkem cizí, takže jsem rád, že jsem pochytil alespoň nějaké základy, a to příjemnou a zábavnou formou. 

Ve finále je tedy Prastarý meč další povedenou knihou, která nejspíše odstartovala další zajímavou sérii. Pokud si tedy libujete v Riordanových předešlých knihách, severské mytologii nebo jen hledáte něco jednodušší ke čtení, co by vás mohlo bavit, tak je tato kniha tou, po které by jste měli sáhnout. Rozhodně nebudete litovat, protože Riordan to prostě znovu dokázal!


HODNOCENÍ: 80%

Žádné komentáře:

Okomentovat