Anihilace vypráví o tajemné oblasti X, která se nachází někde v Americe a už po desítky let je studována různými expedicemi, které jsou vysílány Jižní zónou. Tato organizace se drží v utajení, stejně jako drží v utajení onu oblast X. Možná se takto může zdát, že nepůjde o nic extra zajímavého, ale opak je pravdou.
Stačí jen dodat, že první expedice, která byla vyslána k průzkumu oblasti X, se vrátila se zprávami o rajské přírodě. Členové druhé expedice spáchali všichni sebevraždu, třetí expedice zahynula při přestřelce, když proti sobě všichni členové obrátili své zbraně a jedenáctá expedice se vrátila domů, ale její členové se chovali podivně, jako by nebyli sami sebou. Nehledě na to, že pár měsíců po návratu jedenácté expedice, všichni její členové zemřeli na agresivní rakovinu.
V této knize sledujeme dvanáctou expedici, která je vyslána k průzkumu této oblasti a čítá čtyři členky. V této expedici se nachází antropoložka, kartografka, psycholožka a bioložka, která se stává i naší průvodkyní oblastí X. Jste připraveni do této oblasti nahlédnout a zjistit co ukrývá? Pokud ano, tak se začtěte do knihy, protože já vám o jejím ději už nic nevyzradím, protože bych vám mohl pokazit ten správný požitek.
Začíst se do této knihy není nikterak těžké, ale zároveň se jedná o ten typ knihy, které musíte věnovat pozornost. Musíte co nejvíce soustředit na příběh, aby vám nic neuniklo a zároveň hodně zapojit svou fantazii, protože oblast X je plna anomálií, které si není zrovna jednoduché představit, i když jejich popis je dobrý.
Styl psaní Jeffreyho VanderMeera mi byl sympatický, ale celá kniha je psána něco jako deníkový záznam bioložky, takže se v knize nachází hodně biologických pojmů a rozborů, a protože tomuto směru moc neholduji, tak jsem si přišel, jako kdybych četl odbornou knihu. Což rozhodně není na škodu, protože jsem tak autorovi, jak se říká, skočil na špek a vše co mi s příběhem naservíroval, jsem četl s otevřenou pusou údivem.
Velmi zajímavou práci odvedl autor s postavami, protože po celou dobu knihy o nich nic nevíme. Neznáme dokonce ani jejich jména, takže je po celou délku knihy rozeznáváme jen podle jejich profesí. Trochu mi to připomíná Kafkovy příběhy, kdy se jméno hlavních postav také nedozvíme, protože prostě nejsou důležitá. Stejně tak nejsou důležitá jména ani v Anihilaci a mezi postavami vlastně ani neexistuje jiný vztah, než čistě pracovní.
V příběhu jsou ale místy malé odbočky, kdy se alespoň dozvíme něco málo z bioložčina života, než se stala členkou dvanácté expedice. Tyhle scény se mi překvapivě dost líbili, protože jsem konečně dostával informace o nějaké z postav a dostával se hlouběji do příběhu.
Asi nejlepší na této knize je ale atmosféra, která je velmi hutná a začíná se tvořit hned od prvních stran. Autor postupně, ale stále více tlačí na pilu, takže jsem se občas přistihl při tom, že jsem ponořený do příběhu a nervózně si poklepávám nohou, nebo si okusuji nehty. Byl jsem zkrátka nervózní a s každou další stránkou se moje nervozita stupňovala a místy hraničila až se strachem, což je dost zvláštní, protože tato kniha ve své podstatě nemá být strašidelnou, ale spíše znepokojující. Což tedy rozhodně byla.
Já jsem si Anihilaci naprosto užil a můžu ji rozhodně doporučit. Je nutno ale říci, že to není kniha úplně pro každého a je dost možné, že se vám vlastně ani nebude líbit. Mně si naštěstí získala a nemůžu se dočkat dalších dílů, i když se jich trochu obávám, protože konec Anihilace mě dosti překvapil. Uvidíme, jak si s tím autor poradil.
HODNOCENÍ: 85%
Žádné komentáře:
Okomentovat