čtvrtek 16. února 2017

Hvězdy nad hlavou (Marissa Meyer)


Po závěrečném dílu Měsíčních kronik, který nesl název Winter, jsme dostali ještě jednu možnost, jak se setkat se svými hrdiny, a to formou devíti povídek, které obsahuje sbírka nesoucí název Hvězdy nad hlavou. V těchto povídkách se mnohdy vracíme do dob, které předcházejí Měsíčním kronikám. Podíváme se tedy do doby, kdy Michelle Benoitová skrývala dívku z Měsíce, jak se Cinder dostala do pěstounské rodiny v Novém Pekingu nebo se staneme svědky chvíle, kdy je malý Zee´ve (Vlk) rekrutován do královského vojska královny Levany.

Trochu mě zamrzelo, že se většina povídek vrací právě do raného období našich hrdinů, které už nám byly mírně naznačeny v předešlých knihách. Nic nás v nich tedy nepřekvapí a rozšiřují tak jen informace, které již známe. V tomhle ohledu jsem od této knihy čekal více. Navíc mi všechny povídky přišli tak trochu depresivní, což se dá pochopit, protože všichni hrdinové prošli těžkým dětstvím.

Ne všechny povídky se ale zaměřovaly na dobu před událostmi Měsíčních kronik. Najdeme zde třeba i povídku, která s našimi hrdiny nemá téměř nic společného, až na to, že se v něm na chvilku mihne postava Cinder. Trochu jsem se pozastavoval nad tím, co autorku vedlo k tomu, aby do povídkové sbírky, která se zabývá Měsíčními kronikami, zařadila tuto povídku, která s nimi nemá očividně nic společného. Až po přečtení jsem usoudil, že se tam tato povídka hodila a opravdu se mi líbila. Jde o povídku Malá androidka, která svádí k myšlence, že zde půjde o Iko, ale ve skutečnosti jde o retelingový příběh, který je inspirovaný příběhem Malé mořské víly.

Pak ovšem přijde poslední povídka, kvůli které opravdu stojí za to, si tuto knihu pořídit. Jde totiž o úplně nový příběh, kdy se setkáváme se všemi našimi hrdiny. Tento příběh se jmenuje "Něco starého, něco nového," a jak už může příběh napovědět, jedná se o svatbu. Nebudu tu spát, o čí svatbu se jedná, ale tahle povídka byla překrásná. Dokázala ve mě probudit emoce, takže jsem se u ní několikrát zasmál a v jednu chvíli se mi do očí hrnuly slzy. Tuhle povídku jsem si opravdu užil a v podobném duchu bych si představoval i ostatní povídky.

Mile mě překvapila i povídka "Mechanička," která se zaměřuje na první setkání prince Kaie a Cinder, tentokrát ovšem z pohledu prince Kaie. Bylo v celku příjemné se podívat princi do hlavy, jaké myšlenky mu lítaly hlavou, když poprvé Cinder spatřil. Vůbec mi nevadilo, že už tento příběh znám, protože jsem se cítil, jako bych tuto scénu četl poprvé.

Původně jsem zde chtěl vyjádřit názor, která povídka mi přišla nejlepší, a která nejhorší, ale nemůžu to udělat. Povídky, které předcházejí Měsíčním kronikám, byly všechny stejně dobré a poslední povídka, jak už je patrné z předchozího odstavce, byla bezkonkurenčně nejlepší. Tak nějak bych si představoval závěr ve Winter. Takže tohle je takový můj poloviční názor, co se oblíbenosti povídek týče.


Jediné, na co bych si trochu postěžoval, je obálka. Obálka je sice krásná, ale ty děti mi k ní prostě nesedí. Určitě by bylo lepší, kdyby se obálka zachovala jaká je a místo dětí bych zvolil spíše diadém, který se nachází na originální, americké obálce. Pak by na mě obálka působila o dost lépe.



Ve výsledku jsem s touto povídkovou sbírkou spokojen. Bylo to hezké rozloučení s postavami i s celým světem Měsíčních kronik. Pokud by se autorka někdy rozhodla, že by vydala ještě nějakou knihu, která by se  řadila do tohoto světa, určitě bych se jí nebránil. Už teď si brousím zuby na knihu Heartless, jejíž ukázka je součástí této knihy.

HODNOCENÍ: 80%





2 komentáře:

  1. Na Měsíční kroniky se také chystám, tak jsem moc zvědavá. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na nic nečekej a pusť se do toho. Nebudeš litovat ;)

      Vymazat