pondělí 18. listopadu 2019

Kirke (Madeline Miller)


Jako malý kluk jsem strašně miloval řeckou mytologii. Všechny ty příběhy, mytologické potvory a kreatury a bohy, kteří většinou nemají s nikým slitování a vládnou pevnou a rozhodnou rukou. Proto když jsem se začetl do Kirke, bylo to tak trochu, jako bych se vrátil zpět do dětství. Opět se přede mnou začal otevírat svět, který jsem kdysi opustil a příjemně si připomněl, jak skvělá je řecká mytologie a krásně si rozvinul znalosti o tom, kdo vlastně Kirke byla, a jaký je její příběh. 

Madeline Miller krásně zpracovala životní příběh titánky Kirke a není se čemu divit, když ona sama vyučuje řečtinu na vysoké škole. Je tak nejspíše tou pravou osobou, která by tyto příběhy měla psát. Jako první knihu autorka vydala  Achilleovu píseň, která se ve světě stala velmi úspěšnou. Já osobně jsem Achilleovu píseň nečetl, ale díky nakladatelství Slovart se to brzy změní, protože mi kniha již přistála doma a já se do ní budu moct brzy také pustit. Ale zpět ke Kirke.

Jak už název jasně sděluje, tak kniha se zaměřuje na titánku Kirke, dceru boha Helia, která jaksi nezapadá do rodové linie. Nikdo v rodině jí moc nemusí, a to především pro její spravedlnost, soucit s odsouzenými a hlavně kvůli její "posedlosti" smrtelníky. Je tedy otázkou času, kdy se její povaha znelíbí jejímu otci, který jí nakonec odsoudí k vyhnanství na ostrově Aiaia, který Kirke nesmí nikdy opustit. Kirke tento čas vyhnanství však využívá ke svému prospěchu a zaměřuje se na své čarodějné schopnosti, a kdo alespoň trochu zná řeckou mytologii, tak dobře ví, k čemu je Kirke bude využívat.

Musím uznat, že číst Kirke bylo velice zvláštní. Ono číst knihu, která se bere vážně a ve své podstatě jde o "biografii" a běžně v ní vystupují bozi a mýtické bytosti, bylo opravdu zvláštní. Ale tak hezky zvláštní. Neměl jsem jakýkoliv problém se do knihy začíst, protože mě zaujala už od první stránky. Madeline Miller mě přesvědčila o tom, že umí psát velice čtivým stylem a okamžitě dokáže čtenáře vtáhnout do děje.

Jediné, co se knize dá trochu vytknout, je takový ten prostředek knihy, kdy se Kirke ocitá na svém ostrově a snaží se vyžít sama se sebou. Rozhodně ani tato pasáž není vyloženě nudná, ale určitě je trochu pomalejší a hodně se tam některé věci opakují pořád dokola. I tato pasáž v sobě má ale své kouzlo a navozuje příjemnou atmosféru.

Trochu jsem i zjišťoval, jak to s Kirke opravdu bylo, abych se dozvěděl, jestli autorka pracuje pouze s fakty nebo si v příběhu něco upravuje podle svého. Podle všeho to vypadá, že takové ty hlavní linie, jsou skutečně pravda, ale autorka si je převedla do své beletristické podoby a trochu si je rozvíjí podle svojí linky. Což mi přijde strašně fajn, protože se jí to skutečně povedlo všechno propojit a jenom jsem si při čtení tak říkal: "...a co když to tak opravdu bylo? To by přece mohlo takhle být." No zkrátka se tato kniha podařila.

Kirke bych doporučil všem čtenářům, a to nejen těm, kteří znají Řecké báje a pověsti, ale i těm, kteří je právě neznají. Myslím, že Kirke v sobě má takový příběh a scény, které by právě mohli čtenáře přinutit, aby se o řecké mytologii dozvěděl trochu více. A že to za to určitě stojí! A to jak řecká mytologie, tak kniha Kirke. Rozhodně jí za sebe můžu doporučit!

HODNOCENÍ: 89%

Za poskytnutí recenzního výtisku převelice děkuji nakladatelství SLOVART. :)



Žádné komentáře:

Okomentovat