Inferno (Dan Brown)

Dan Brown je pro mě naprostou novinkou. Samozřejmě ho jako autora znám a znám i hrubý náčrt jeho knih, a to především díky tomu, že je v mém okolí tento autor velmi oblíbený. Mně se ovšem dařilo tomuto autorovi úspěšně vyhýbat, a to až do dnešních dnů. Vlastně jsem Inferno ani číst nechtěl. Bylo mi ovšem oznámeno, že půjdu jako doprovod na filmovou premiéru Inferna, a tak jako správný knihomol jsem musel sáhnout po knižní předloze, než se na film dostanu. A jak u mě tedy Inferno dopadlo?

 V první řadě něco k ději. Samotný příběh začíná v italské nemocnici, kde se Robert Langdon probouzí. Vůbec ovšem netuší, kde se v nemocnici vzal, proč má na hlavě čerstvou jizvu a kde se vlastně přesně nachází. Některé odpovědi mu dá Sienna Brooksová, která v nemocnici pracuje jako stážistka. Dříve než mu však dokáže odpovědět na všechny jeho otázky, do nemocnice vtrhne nájemná vražedkyně Vayentha, která jednoznačně přišla napravit svou chybu a vzít Langdonovi život. A není jediná, která jde Langdonovi po krku.

Díky pomoci Sienny Brooksové, se Langdonovi podaří z nemocnice utéci a ukryjí se v Siennině bytě. Langdon se snaží vzpomenout na události dvou předešlých dnů, které strávil v bezvědomí v nemocnici a zjistit, co znamenají děsivé sny, které jeho bezvědomí provázely. Záhy nachází ve svém saku ukrytý záhadný předmět, který v sobě ukrývá obraz Dantovského pekla, jenž vede k odhalení hrůzné tajemství, které bude muset Langdon vyřešit. Jak se zdá, někdo opět usiluje o zkázu lidstva a je jen na Langdonovi a Sienně, aby se vypořádali s časem a zachránili osud lidstva.

Jak už jsem psal v prvním odstavci, knihy Dana Browna pro mě byly zapovězeny. Někdy se mi tak prostě stává, že když jsou někteří autoři hodně čtení a o jejich knihách všichni mluví, něco se ve mě zlomí a snažím se jim vyhnout. Tentokrát jsem ovšem musel udělat výjimku a po takové knize sáhnout. Bohužel mě zrovna nenadchla.

Nejvíce mě na knize rušily neustále popisy prostředí, kde se zrovna dvojce nacházela. Působilo to na mě jako dobře napsaný průvodce Florencií, do které byl příběh zasazen. Popravdě mě moc nezajímalo, kde se například daná budova nachází, kdo ji nechal postavit, jaká umělecká díla v ní najdeme a jakou má celá budova historii. Při těchto mnohdy dlouhých popisech jsem četl naprázdno a začal jsem znovu vnímat, až když autor s popisy přestal. Bohužel je takových popisů v knize nespočetně. Na druhou stranu chápu, že někomu to může přijít atraktivní.

Více než podivný mi přišel i samotný děj. Vím že by se člověk neměl moc šťourat v ději, ale nemohl jsem prostě pochopit, proč by pachatel po sobě zanechával stopy, které by dovedly Langdona k cíli, kde by mohl zabránit katastrofě. Takové chování je více než podivné a nemůžu najít jediný důvod, proč by tohle někdo dělal.

Co však nemůžu knize upřít je její čtivost, která mě velmi překvapila. Vždycky jsem si myslel, že číst Brownovi knihy je hrozně náročné. Opak je ale pravdou. Inferno se mi četlo, až na dlouhé popisy, jednoduše a vcelku dobře. Hodně jsem si užíval i flashbacky, které Langdon prožíval, a to především z přednášek o Dantově pekle. Při těchto částech jsem měl neuvěřitelnou potřebu si pořídit Dantovu Božskou komedii a celou ji pročíst. Ale to musí mít po přečtení této knihy asi každý.

Když to celé shrnu dohromady, Inferno mě v celku zklamalo, ale nebyla to až taková hrůza. Vlastně jsem čekal, že se s jeho čtením budu trápit více. Do čtení jsem se bohužel kvůli nesmyslnosti děje musel někdy i nutit, abych ji měl už konečně přečtenou. Knihu tedy hodnotím jako lepší průměr a jsem zvědavý na filmové zpracování.

HODNOCENÍ: 68%