Poté co beze stopy zmizel manžel Marlene von Bechsteinové, pouští se tato putující duše do pronásledování údajného únosce Gregora Duboise. Pomocnou ruku jí při tom podávají bývalý rocker Ares Löwenstein a majitel pohřebního ústavu a smrtispáč Konstantin Korff, který musí navíc potají řešit i vlastní problémy. Pátrání v Lipsku, Vídni a Québeku s sebou ovšem přináší několik překvapení.
A pak je tady také záhadný Inverno, který nadále loví putující duše, aby se dozvěděl, kdo ho připravil o paměť.
Pátrání čeká i Siu, prastarou upírkou. Hodlá zjistit, kam zmizeli její
milenec Eric a schovanka Elena a jak s tím souvisí organizace libra.
Ovšem její záchranná mise probíhá jinak, než si představovala: Zanese
Siu na neznámá místa, z nichž takřka není cesty zpátky. A k tomu všemu
ji čeká boj s nepřítelem, s nímž nepočítala.
Konečně jsem se dopracoval i k tomu, abych přečetl závěrečný díl dilogie Exkarnace, který nese název Umírání duší. Na tuhle knihu jsem se velice těšil, protože první díl, Válka starých duší, mě opravdu nadchnul. Těšil jsem se na to, jak to se všemi postavami dopadne, a to je i jediné, co jsem od knihy očekával. Klasické ukončení příběhu a nic víc. To by ovšem nebyl Markus Heitz, aby z knihy nevytřískal ještě něco navíc.
Umírání duší není jen ukončovacím dílem, ale je knihou, která do příběhu přinese ještě mnoho nového. Zatímco první díl na mě působil tak, že hlavní podstatou této série bude Marlene von Bechsteinová a její komplikovaná situace, kdy její duše tkví v cizím těle, tento díl ukázal, že to vůbec není primární. Do příběhu totiž naskakuje spoustu nových postav s novými schopnostmi a cíli, a děj se začíná primárně točit kolem souboje starých duší a jejich lovci.
Hodně prostoru zde dostává i upírka Sia, která pátrá po svojí dceři Eleně a vlkodlaku Eriku von Castelovi. Nebudu zapírat, že Siiny kapitoly mi přišli nejlepší z celé knihy. Kolem Sii se toho dělo hodně zajímavého a téměř veškeré napínavé scény, které se v knize objevily, se děly právě kolem Sii. Ne že by mě osudy ostatních postav nezajímaly, ale kolem nich se udávalo hodně politických a mocenských soubojů, což není zrovna můj šálek kávy.
Jsem docela rád, že jsem si mezi prvním a druhým dílem této dilogie přečetl knihu Pohled mrtvého, protože hodně postav, které zde vystupovaly, se následně objevily i v knize Umírání duší. Řekl bych, že se skutečně vyplatí, si mezi první a druhým dílem Exkarnace, přečíst Pohled mrtvého (RECENZE). Určitě se pak čtenář lépe orientuje v ději a v postavách.
Když mám Umírání duší zhodnotit, tak za mě je tento díl trochu slabší, než byla Válka starých duší. Zatímco první díl na mě působil příjemně mrazivou atmosférou, u Umírání duší jsem chvílemi vůbec nevěděl, kdo je s kým, co se zrovna děje a celkově sem se místy ztrácel. Dávám to za vinu tomu, že se Heitz zkrátka neudržel a do knihy nacpal zbytečně moc postav a dějových linek. Za mě tedy slabší než první díl, ale jako série to rozhodně stojí za přečtení, protože co si budeme povídat. Markus Heitz psát zkrátka umí a knihy jaké píše on, na trhu jen tak neseženete. Originální, mrazivé, akční a místy až znepokojivé.
Žádné komentáře:
Okomentovat