Holly Bourne se v České republice pomalu stává uznávanou a velmi oblíbenou autorkou, a to především u dívčího publika, což není překvapením, protože přesně na toto publikum se její knihy zaměřují. Její první trilogie, Být holka je dřina", se dočkala poměrně velkého ohlasu a byla velice dobře přijata. Jako další u nás vyšla kniha "Jsme všichni sněhové vločky", která se zabývá psychickými onemocněními.
Hlavní postavou této knihy je teenagerka Olive, která trpí psychickou poruchou. Její rodiče se jí snaží pomoci, ale zlepšení se nedostavuje. Po sezení s psychologem Olive dostane nabídku, aby se stala jedním z prvních účastníků, kteří se zapojí do testování kempu Reset, který je zaměřen na pomoc mladým lidem s psychickými poruchami. Olive tuto nabídku přijímá.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
První, co se na knize musí ocenit, je obálka. Obálka je skutečně nádherná. Líbí se mi světle modrá barva, která na obálce dominuje a líbí se mi i drobné ilustrace, které jsou vytvořené ve stylu mindfulness, což se k příběhu knihy skvěle hodí.
Po dočtení knihy mám v sobě takové rozporuplné pocity. Nejvíce rozporuplných pocitů mám asi z hlavní postavy Olive, s kterou je to jako na horské dráze. Na jednu stranu se mi její charakter líbil, protože se opravdu snažila na sobě pracovat. Na druhou stranu se nedokážu ztotožnit s některými kroky, které v příběhu učinila. A tady přichází kámen úrazu, protože si nejsem jistý, jestli se tak chovala jenom proto, že takový byl její charakter, a když jí začalo téct do bot, tak začala kopat kolem sebe a snažila se vylít si zlost na někom jiném, nebo tohle její chování bylo důsledkem psychické poruchy, kterou trpěla. Bohužel nemám dostatečné znalosti o psychických chorobách, a to mělo nakonec za příčinu to, že mi Olive začala být dost nesympatická. Možná mi vedlejší charaktery v kempu Reset přišli i o něco zajímavější než Olive, protože nám o sobě ve výsledku řekli mnohem více, než samotná Olive.
Co se týče příběhové linky, ta mi přišla trochu nedotažená. Kniha se sice čte velice lehce a příběh utíká před očima, ale nebylo tam nic, co by mě nějakým způsobem zasáhlo, šokovalo nebo nějak extra zajímalo. Myslím si, že když se autorka rozhodla psát o psychických poruchách, možná by je mohla v knize více rozebrat, aby je mladým lidem více přiblížila. To by mě možná zajímalo mnohem více, než to co se v knize nakonec odehrávalo.
Možná to teď vypadá, že se mi kniha vůbec nelíbila a mám s ní obrovské problémy, ale není to pravda. Ve výsledku tuto knihu hodnotím jako průměrnou, což není žádná hrůza. Abych trochu vyvážil ta negativa, o kterých jsem mluvil výše, tak musím pochválit autorčin styl psaní, protože má ten dar, že se její knihy čtou opravdu dobře a sem tam přijde se zajímavou myšlenkou. V této knize se mi docela líbila myšlenka matematického vzorce. Respektive se mi líbila ta základní myšlenka, která ke konci už byla mírně překombinovaná.
Další věc, kterou musím vyzdvihnout jsou vedlejší postavy. V knize vystupuje několik postav a téměř všechny mi byli něčím sympatické. Ano...všechny postavy měly své mouchy, ale to je u podobných knih asi nutností...vzhledem k tématu. Nejvíce se mi zamlouvala asi postava Lewise, který mi byl asi nejbližší.
Zároveň se mi hodně líbilo, že i když jde o vážné téma, autorce se podařilo knihu napsat s nadhledem a jistým optimismem, takže mě čtení neuvrhovalo do nějaké deprese. U podobných knih je tohle velký kámen úrazu, kdy si autor musí držet trochu zpátky, aby to čtenáře nedeprimovalo. To se Holly Bourne podařilo na jedničku.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Když to shrnu všechno dohromady, tak bych tuto knihu zařadil jako odpočinkovou četbu. Má své světlé momenty, ale stejně tak má i své mouchy, což ve výsledku může být jen tím, že nejsem autorčinou cílovou skupinou. Myslím, že tato kniha si najde své publikum a mnohým se bude určitě hodně líbit. Především fanynkám autorčiných předchozích knih. Nejsem zklamán, ale ani slavnostně nejásám.
HODNOCENÍ: 60%
Za poskytnutí recenzního výtisku převelice děkuji nakladatelství SLOVART. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat