(Ne)Šťastné konce ( Jim C. Hines )

Nakladatelství: Fantom Print

Počet stran: 224

Vydáno v ČR: 2010

Daniela Sklenářová (rozená Břehová), Ermilina Kurtina z Alessandrie a Talie Malak-el-Dašat. Každý z vás je jistě dobře zná. Že ne? A co takhle. Popelka, Sněhurka a Šípková Růženka. Teď už jistě víte, o kom je řeč. Tyto tři dívky to v životě neměly lehké. Všechny byly utlačované, prokleté nebo měly být zabity. Vše ale mělo dopadnout dobře a všechny tři měly žít šťastně až do smrti. Nestalo se tak.

Příběh začíná v době, kdy se Daniela (Popelka), provdala za prince Armanda a začala konečně žít svůj život. Princ Armand je však unesen, a jak se následně ukáže, za jeho únosem nestojí nikdo jiný, než Danieliny nevlastní sestry. Aby toho nebylo málo, Danieliny sestry ovládají magii a pravděpodobně prince Armanda odvlekly do říše víl, kde obyčejný smrtelník moc dlouho nepřežije.

Daniela se rozhodne prince vysvobodit a k ruce dostane od královny dvě pomocnice. Talii ( Šípková Růženka), která ovládá skvěle bojové umění a Sněhu (Sněhurka), která víc než dobře ovládá zrcadlovou magii a není jí cizí ani flirtování, což jak se ukáže, se může kdykoliv hodit. Všechny tři se vydávají do Víliny, kde je čeká mnohé nebezpečí a největší právě na Danielu, která se právě dozvídá, že nosí pod srdcem nového následníka trůnu.

Pohádková převyprávění jsou v poslední době dost v módě a to nejen v knižní podobě, ale i ve filmech. Jim C. Hines však přichází z příběhem, který má tyto pohádkové příběhy posunout dál a ukázat tak, co na postavy čekalo, když začaly žít šťastně až do smrti. A jak už podle názvu knihy můžete odhadnout, konce nebudou zrovna šťastné.

Na knize jsem velice ocenil, že se autor nebál extrémů. Do svého světa vhodil spousty a spousty fantastických potvor, které se postaví dívkám do cesty a pokusí se jim překazit jejich záchranou misi. Nechybí zde tak goblini, pegasové, víly a to vše protkané magií. V knize se tak pořád něco děje, což je ne vždy výhrou, ale rozhodně se čtenář nenudí.

Další, co velice oceňuji a co celou knihu v mých očích pozvedlo o několik stupňů výše bylo to, jak autor pozměnil příběhy o Sněhurce a Šípkové Růžence. O Růžence především, protože s tou se autor vážně nemazlil a v pasážích, kde Talie vypráví svůj příběh, mi najednou přišli depresivní, dospělé a šokující. A to se mi líbilo. Velice dobře se také vypořádal s příběhem o Sněhurce, kde skvěle vymyslel postavy trpaslíků. Autorovi zkrátka nemůžu u přít, že jeho fantazie je vážně úžasná.

 Abych byl upřímný, i pře klady, které jsem výše zmínil, bylo celkem složité tuto knihu dočíst. Připomínala mi jízdu na horské dráze. Ne že by byla tak napínavá a stoupal mi při ní adrenalin, ale spíše mi připomínala tu samotnou jízdu horské dráhy. Nejprve přišlo pomalé a dlouhé stoupání nahoru, aby mohl následovat rychlí sešup. Skoro se mi chtělo až křičet. Pak následovalo pár loopů, kdy jsem nevěděl kde jsem nebo co se vlastně stalo. Přišlo pár zákrutů, které potěšily, a pak už přišel závěr, kdy se horská dráha zastavuje a já byl rád, že už to mám za sebou a uvědomil si, že jsem si tu cestu vlastně hezky užil.

Největší vadou této knihy je to, že u nás vyšel v překladu jen první díl a další nejspíš nikdy nevyjdou. V originále však existují ještě další 3 nebo 4 pokračování, takže pokud by někdo z vás mel zájem a chtěl si přečíst i následující díly, máte možnost, ale jen v angličtině. 

HODNOCENÍ : 58%

Smrtná zima ( Kate A. Boorman )

Nakladatelství: Host

Počet stran: 366

Rok vydání v ČR: 2015

Série: Smrtná zima #1

Smrtná zima je knihou, která vyšla u příležitosti velkého knižního čtvrtku a má jí na svědomí nakladatelství Host. Zároveň se jedná o prvotinu kanadské autorky Kate A. Boormanové. Jde o první díl z plánované trilogie, které nese stejný název jako její první díl, Smrtná zima.

Hlavní postavou je patnáctiletá, později šestnáctiletá Emmeline, která žije v osadě uprostřed lesů, která je obehnána ze všech stran zdmi. Život v těchto zdech je velmi puritánský a složitý. Nejen že se musí obyvatelé této osady řídit přísnými pravidly, ale jsou zužováni i tajemným zlem, které okupuje okolní lesy. Vzdalování se tedy mimo osadu je nebezpečné a co víc, zakázané. Emmelin je však zvídavé děvče a díky své babičce, kterou nikdy nepoznala, je poskvrněná, což znamená, že se na ni a její rodinu koukají ostatní obyvatelé skrz prsty. Tajemný les však Emmeline našeptává podivné zprávy a láká jí do svého nitra. 

Smrtná zima je velice zvláštní kniha. Původně jsem vůbec neměl v plánu si jí přečíst, ale když jsem viděl v knihovně její tajemnou obálku, podlehl jsem. I tak jsem příběhu moc nevěřil. Působí nezajímavě a v dnešní záplavě young adult dystopií, trochu klišoidně. Stačilo ale jen pár stránek a já už věděl, že čtu něco, co má velké předpoklady k úspěchu. 

Autorka píše čtivě a udržuje čtenáře v nejistotě téměř až do posledních stránek. I tak se rozhodla, že neodhalí všechna tajemství a musíme si tak počkat na další díly, abychom našli odpovědi na všechny otázky, které si čtenář během této knihy pokládá. A že jich není málo. 

Na knize se mi hodně líbilo, že z 90 % knihy to vypadá, jako kdyby osada byla jedinou obydlenou částí světa a mimo zdi osady existoval pouze les. To u mě navozovalo příjemný pocit melancholie a mystična. Dalším kladem je romantická linka, která je velmi příjemná, a i když jde opět o milostný trojúhelník, autorka se s tím vyrovnala tak, že nepůsobí šablonovitě. Což oceňuji.

Našli se však i věci, které mě trochu zklamali. V první řadě jsou to francouzské fráze, které se v textu vyskytují opravdu hojně a pokud neovládáte alespoň základy francouzštiny, nebudete rozumět ani slovo. Samozřejmě si odvodíte, o co asi jde a autorka to kolikrát zopakuje i v angličtině, ale i tak to působí rušivě. Dá se to však pochopit, protože autorka pochází z Kanady, kde je úředním jazykem angličtina a francouzština. 

Více mě ale zklamal závěr knihy. Během čtení jsem si utvořil alternativní závěr a pokračování série a byl jsem s tím naprosto spokojený. Autorka si vytvořila skvělou půdu, aby lehce proplula všemi třemi díly a klidně k tomu přidala nějaké novely. To co však přišlo v závěru této knihy mě zaskočilo. Zatím co většinou jsou závěry podobných knih otevřené, u závěru této knihy bych klidně řekl, že šlo o samostatnou knihu. A to nemluvím o tom, že se po celou dobu čtení člověk těší na la prise (smrtnou zimu), a když konečně přijde, na další stránce už je po ní. 

No, jsem zvědav, co přinesou další díly, protože já je rozhodně budu chtít číst!

HODNOCENÍ: 78%

Nejkrásnější ( Marissa Meyer )

Nakladatelství: Egmont

Počet stran: 192

Vydáno v ČR: 2015

Série: Měsíční kroniky #3,1

Čiré zlo má své jméno, skrývá se za maskou klamu a používá “osobní romantické kouzlo”, aby získalo moc nad ostatními. Ale kdo je doopravdy královna Levana? Dlouho předtím, než jí cestu zkřížily Cinder, Scarlet a Cress v Měsíčních kronikách, žila Levana úplně jiný příběh – příběh, který nebyl nikdy vyprávěn… až dosud.

Po dočtení předchozích tří dílů Měsíčních kronik, jsem nemohl jinak a musel jsem zjistit, jak to je vlastně s královnou Levanou. Těšil jsem se, že zjistím, z čeho pramení její zloba a že se trochu rozvinou předešlé příběhy z pohledu Levany, ale to se ne tak úplně stalo.

Spíše než na rozvíjení příběhů posádky Zvonečníku z pohledu Levany, se dozvídáme něco o Levaně samotné. Jak vyrůstala, jak se dostala k trůnu a její spojení s princeznou Winter, a jak to vlastně bylo s Cinder. Co jsem však neočekával, byla romantická linka, která obsáhla téměř celou knihu. Musím uznat, že mě místy tato linka uvrhovala do mírných depresí a ač se to zdá nepravděpodobné, bylo mi Levany místy líto. Sice si za veškeré problémy mohla více méně sama, ale to už jí nejspíš bylo dáno do vínku.

V této kraťoučké novelce se konečně podíváme pořádně na Měsíc a zjistíme, jak to na měsíci vlastně chodí. Jak se ukázalo, mentalita lidí na Měsíci, je naprostou odlišná, než lidí na Zemi. Už se vůbec nedivím tomu, že je Levana taková, jaká je, protože přesně v takovém duchu vyrůstala a žila i v době své dospělosti. 

Trochu jsem doufal, že díky této novele pozměním názor na Levanu, ale nestalo se tak. Budu však na její postavu nahlížet už trochu jinak. I když autorka přišla v této knize s naprosto jiným příběhem, než s kterým jsem počítal, jsem velmi rád, že jsem si jí mohl přečíst a autorce se to zkrátka opět povedlo.

Protože se mi tuto knihu podařilo získat hned po dočtení Cinder, dlouho jsem řešil, kdy by byl nejlepší čas si jí přečíst. Zda hned po Cinder a nebo čekat, až přečtu Cress a dodržím tak postupnost série, tak jak byly vydány. Nakonec jsem opravdu čekal a přečetl ji až po Cress. Po dočtení můžu říci, že je více méně jedno, kdy si knihu přečtete. Buď se skvěle naladíte na celou sérii, nebo si rozšíříte své obzory o předešlých dílech. 

HODNOCENÍ: 79%

Cress ( Marissa Meyer )

Nakladatelství: Egmont

Počet stran: 616

Rok vydání v ČR: 2014

Série: Měsíční kroniky #3

Třetí díl Měsíčních kronik vypráví příběh o mladé Cress, která už od svého dětství obývá umělý satelit, který je umístěn ve vesmíru, nad planetou Zemí. Jediné, co Cress činí v satelitu společnost, jsou počítače, a tak není divu, že se z ní stala dokonalá hackerka, která pracuje ku prospěch královny Levany. Tato práce jí však nečiní žádnou radost, a proto, když se s ní spojí posádka Zvonečníku, je rozhodnuta satelit opustit a bojovat společně s nimi, proti královně Levaně. Tato "záchranná" mise, není však příliš úspěšná a Cress tak ztrácí vše, na co byla zvyklá. Může však získat více, než si může myslet. 

Jak už jsme u Měsíčních kronik zvyklí, společně s příběhem Cress, sledujeme i další příběhy postav, které známe z předešlých dílů. Čeká na ně velké dobrodružství, které ne pro všechny dopadne dobře. Jejich mise je ale jasná. Přerušit svatbu královny Levany a prince Kaie. A to za každou cenu.

Ke třetímu dílu Měsíčních kronik jsem přistupoval velmi obezřetně, protože když má kniha přes 600 stran, člověk si hodně rozmýšlí, zda se do knihy pustí. U této série však nešlo jinak, a tak jsem se do Cress pustil. Za první den jsem přečetl 120 stran, druhý den opět a za 5 dní jsem knihu odkládal dočtenou. Kniha se jen těžko odkládá, takže pokud stejně jako já váháte, zda se do Cress pustit, protože je to opravdu bichle, nemějte strach a pusťte se do ní. Nebudete litovat.

Autorka opět přináší nové a nové postavy, které jsou stejně jako naši staří známý, naprosto skvěle vykresleny, a to i v případech, kdy jde o vedlejší postavy, které se v příběhu v podstatě jen mihnou.  To vše doplňuje lehkostí sobě vlastní, která podporuje naprostou lehkost při čtení, a to se stává téměř návykovým.

Ve třetím díle Měsíčních kronik si mě autorka opravdu získala. Zatím co byly předešlé díly nadprůměrně, Cress je opravdu skvělá. Čtenář nevychází z napětí a je obklopen mnoha zvraty, kdy mu spadne čelist. Alespoň u mě tomu tak bylo. Na Cress je skvělé, že i když nevychází z akce, vše je vyprávěno s naprostou lehkostí a je to nenáročné čtivo. Tohle se opravdu povedlo.

Postavy se opět posunuly o level výše a každá z nich zde dostává svůj prostor. O větší posun přišla jen Scarlet, která, jak to vypadá, dostane velký prostor v závěrečné knize Winter. Do popředí se dostává hodně i kapitán Thorne, který zde naplno projevuje svojí skvělou osobnost a se svým optimistickým a narcistickým přístupem k věci, osvěžuje vtipně celý příběh.

Co se královny Levany týče, je pořád zlá. Nepolevuje ve svém cíly a nešetří žádnou z postav, přesto si myslím, že ještě větší mrchou, a promiňte mi ten výraz, je v této knize Sybil Mira. Ta se opravdu nezastavila před ničím a se svojí zlobou šla kupředu a zastínila tak celou královnu Levanu, která jistě dostane také své slovo v posledním díle. Kterého se už opravdu nemohu dočkat. 

HODNOCENÍ: 95%

Scarlet ( Marissa Meyer)

Nakladatelství: Egmont

Počet stran: 456

Rok vydání v ČR: 2013

Série: Měsíční kroniky #2

Hlavní hrdinkou této knihy je titulní Scarlet, která bydlí na farmě ve Francii se svojí babičkou. Babička však nenadále mizí, a protože policie v jejím nalezení nečiní žádné pokroky, rozhoduje se Scarlet, že babičku najde na vlastní pěst. V tom jí nečekaně začne pomáhat tajemný pouliční rváš, který si nechává říkat Vlk. Scarlet k Vlkovi ze začátku nemá důvěru, ale to se postupem času začne měnit. Může Scarlet Vlkovi opravdu věřit ?

Paralelně s příběhem Scarlet se v knize odvíjí i příběh Cinder, kterou známe z předešlého dílu této série. Cinder se podařilo uprchnout z královského vězení a nedobrovolně s sebou bere i dalšího vězně, kapitána Thorna. Oba se tak stávají nejhledanějšími osobami ve Společenství. Podaří se jim jejich únik nebo padnou brzy opět do zajetí ?

V druhém díle měsíčních kronik samozřejmě nechybí ani další osudy postav, které známe z prvního dílu, který nesl název Cinder. Setkáváme se tak znovu s císařem Kaiem, královnou Levanou a dokonce i s androidkou Iko. 

Co se týče mého pohledu na tento díl, jsem trochu na rozpacích. Možná jsem měl trochu velká očekávání, ale čekal jsem něco trochu víc. Dokonce i obálka, která je taková tajemná, možná až magická, v sobě nese poselství, že by mělo jít o trochu temnější příběh, než kterého jsme se dočkali u Cinder. Bohužel tomu tak není. Scarletinu příběhu by podle mě prospělo, kdyby se trochu více držel své pohádkové předlohy, protože tato kniha nemá s Červenou Karkulkou nic moc společného. V druhé polovině knihy však dochází ke zvratu a kniha je najednou plná akce a požadovaného napětí.

I když první polovina knihy trochu pokulhává, vše je vykompenzováno postavami, a to jak starými známými, tak nově příchozími. Cinder s Kaiem viditelně dospěli a převzali zodpovědnost za své životy a za životy všech obyvatel Země. Scarlet se prokázala jako žádné ořezávátko a nebojí se jít do konfrontace s každým, který jí vstoupí do cesty a to samé Vlk. Vlk je sice trochu záhadný a do posledních chvil se neví, na čí straně vlastně stojí, ale mezi těmi kladnými postavami působí jako krásné, temné osvěžení. V neposlední řadě se seznamujeme i s kapitánem Thornem, který je...jak to jen říct...trochu truhla. Thorne hýří vtipem a sarkasmem snad v každé větě a je to trochu narcis. Zkrátka jde o skvělou partu, jejichž osudy jsem velmi rád sledoval. 

Styl psaní je v této knize srovnatelný s prvním dílem. Autorka píše velmi příjemným a nenáročným stylem, který čtenáři nečiní potíže a stránky odsýpají jedna za druhou, až je najednou konec knihy. Velice oceňuji i fakt, že i když se královna Levana v této knize moc fyzicky neukazovala, při čtení jsem měl stále pocit, že tam někde v pozadí je a šíří strach. Navést takový pocit v knihách není jednoduché, ale autorce se to daří s jednoduchostí její vlastní. 

Celkově tuto knihu hodnotím nadprůměrně, i když mě trochu zklamala. Na závěr bych ještě řekl, že je obálka této knihy prozatím tou nejlepší, kterou jsem držel v ruce. Opravdu skvěle odvedená práce. Knihu doporučuji rozhodně všem, kteří přečtli první díl Cinder a i těm, kteří mají rádi trochu pohádkové a přesto tajemné příběhy. Přečtením Měsíčních kronik rozhodně neprohloupíte a získáte nové knihy, které bude s láskou číst .

HODNOCENÍ: 80%

Unboxing #14

Nyní vám přináším zvláštní unboxing. Jde totiž o balíček, který mi přišel k mým narozeninám. A protože narozeniny jsou jen jednou do roka, musí se toho náležitě využít. A já toho, myslím si, opravdu využil a pořídil si jednu sérii, ke které za nedlouho přibude závěrečný díl. 

Tak jak už je vidět, nebude tam pouze jedna kniha. A výhodou tohoto balíčku z Megaknih je fakt, že je balen ekologicky :) Zbude více stromů pro knihy. (Blbá sranda :/ :D )

V kartonu je karton...

a v kartonu, který byl zabalen v kartonu, jsou překrásné knihy. Už jistě víte jaké.

Ano...jsou to knihy ze série Měsíční kroniky, od Marissy Meyer.

Cinder

Scarlet

Cress

Doma už jsem měl Nejkrásnější, takže nyní vlastním opravdu celou sérii. Tedy kromě Winter.

V poličce knihy vypadají naprosto úžasně. Schválně. Který díl z této série, má nejkrásnější obálku ? Jsem zvědav na vaše odpovědi :)

Unboxing #13

Tentokrát budu rozbalovat balíček, na který čekám už nějak od srpna. Asi si říkáte, že to je sakra doba a co se s balíčkem asi dělo. Nedělo se nic jiného, než že se muselo počkat, až kniha vyjde :D .

Ano! Jde opět o výhru, tentokrát od nakladatelství Host. Určitě si mnoho z vás spojilo, jaká soutěž probíhala kolem srpna s Hostem. No...tak schválně, zda jste uhodli :)

Balíčeeeeeeek !!!! V tuhle chvíli jsem skákal do stropu. Divím se, že jsem to nafotil celkem obstojně :D

Pohled dovnitř a ......

Je to VIDOŘÁD od Samanthy Shannon. Na tuhle knihu jsem se velice těšil a ten pocit, že jsem ho vyhrál přímo od Hostu...No neznám lepší pocit :)

Společně s Kostičasem vypadá Vidořád překrásně. A vzpomínáte si ten zvláštní pocit, když jste poprvé drželi v ruce Kostičas ?? Tu zvláštní texturu ? Hádejte co...Vidořád jí má také :). Už se moc těším, až se do Vidořádu začtu. Ještě jednou moc děkuji nakladatelství Host, že mi umožnilo soutěžit o tuto nádhernou knihu, a že mi jí následně zaslali. Udělali jste mi neskutečnou radost :).

Unboxing #12

Po delší době se mi podařilo opět vyhrát nějakou tu knihu. Štěstěna se na mě usmála a přinesla mi knihu, která je zasazena do žánru, který již dlouho chci zkusit, ale ještě jsem se k tomu neodhodlal. Tuto výhru proto beru jako jasné znamení, že se přiblížil ten správný čas :)

Pojďme to rozbalit ;)

Začalo to jako vždycky. Zvonek u dveří a klasický balíček :)

Ale ukázalo se, že to není obyčejný balíček. Byla to výhra a víte co ? Ta kniha tam opravdu byla :D

A tady už můžete poznat, o jakou knihu jde...

Jak lvové od Petra Schinka. Jde o sci-fi knihu s prvky steampunku. Jak už jsem říkal v úvodu, tento žánr jsem chtěl již dlouho zkusit, takže konečně mohu :)

Já moc děkuji Petrovi z blogu Schefikuvblog, že mi umožnil si o tuto krásnou knihu zasoutěžit a samozřejmě nakladatelství Epocha, že mi knihu zaslala. Udělali jste mi všichni ohromnou radost :)

Zack ( Mons Kallentoft, Markus Lutteman )

Nakladatelství: Host

Počet stran: 396

Rok vydání v ČR: 2015

Série: Herkules

Zack Herry je mladý policista, který si na svůj mladý věk vybudoval velmi slušnou kariéru u stockholmské policie. Na první pohled je to normální policista, má však velké tajemství. Po nocích obchází kluby a s osobami, které by měl správně zavírat do vězení, šňupe kokain. Ví, že mu to nebude procházet dlouho a jeho činy budou mít dalekosáhlé následky. Nemůže však přestat a jeho tělo si žádá další a další dávku.

Do toho jsou nalezeny čtyři mrtvé Asiatky, které pracovali v Södermalmském masážním salonu. Další oběť na sebe nenechá dlouho čekat a u nemocnice je nalezena další oběť, která na svém těle nese známky útoku zvířat. Stockholmská policie se pouští do vyšetřování těchto vražd, nemají však dostatečné množství informací a je třeba stanovit si základní otázku. Jde o rasistický útok nebo o nevyřízené účty s daným podnikem? Není čas na dlouhé přemýšlení, protože obětí stále přibývá.

Zack je první knihou z nové série, za kterou stojí již známý autor švédských detektivních románů s Malin Forsovou, Mos Kallentoft a Markus Lutteman, pro kterého je toto jeho první beletristické dílo. Je tedy docela jasné, kdo tady vede celkové vyprávění knihy, a je to znát. Kallentoftův styl se v této knize nezapře. Styl Markuse Luttemana jsem v knize vůbec nezaznamenal, což může být dobrým znamením, že dokáže skvěle napodobit Kallentoftův styl a může se tak zrodit autor, který bude psát stejně dobré knihy. 

Autoři nám představují nový policejní tým, s jejichž osudy si celkem dobře pohrály. Nebojí se zajít ani do takových charakterů, kteří trpí slepotou, samotou, závislostí nebo mají homosexuální orientaci. Přes to všechno jsou to velice vyvedené charaktery a sledovat jejich soukromé osudy mě baví a doufám, že ještě pár dílů bavit bude.

Na rozdíl od série s Malin Forsovou, mi u této knihy přijde, že detektivní linka zde dominuje a o drsnější akce v knize není nouze. Při čtení ve mě dokonce budila dojem, že se neustále něco děje. Už mě ale trochu omrzeli detektivky, které se zabývají rasovými problémy. Ze Švédska jich přichází stále víc a víc a vymyslet na toto téma něco originálního, je už docela těžké.

Nakladatelství Host si s designem knihy hezky vyhrálo a předložilo tak na Velký knižní čtvrtek skvěle vyvedenou knihu. Obálka je příjemně laděna do tmavých barev, které jsou zjemněny bílým hřbetem. Prostě další skvěle odvedená práce. Navíc mě docela potěšilo, že kniha nemá přebal.

Knihu bych doporučil všem, kteří mají rádi detektivky a rozhodně bych jí doporučil těm, kteří mají rádi sérii s Malin Forsovou. Zack má totiž s Kallentoftovými knihy společného tolik, že bych klidně uvěřil tomu, že je dalším dílem série s Malin Forsovou.


HODNOCENÍ: 80%

Unboxing #11

Tak jsem tu znovu s dalším unboxingem, ve kterém se tentokrát ukrývá zvláštní kniha. Bohužel jí nemůžu, nebo spíše nechci číst hned, protože si budu muset pořídit a přečíst předešlé díly z této série. Naštěstí se blíží narozeniny, takže snad dám sérii do kupy :D. 

Tak pojďme rozbalovat :)

V celku útlý balíček...copak v něm asi je ?

Je to kniha Nejkrásnější od Marrisy Meyer. Kniha, která mapuje život královny Levany. No není ta obálka prostě skvělá ? Už se těším, až se k ní dostanu a odhalím tajemství Levanina života.

V knihovně se bude vyjímat a s dalšími díly z této série, to bude vypadat jistě ještě lépe :). Pokud jste tuhle knihu a nebo i předešlé díly četli, nebojte se napsat, co si o knihách myslíte :). A co Levana ? Najde se někdo, kdo by měl tuhle postavu opravdu rád ?

Smrtící chaos ( Matt Dickinson )

Nakladatelství: Fortuna Libri

Počet stran: 304

Rok vydání v ČR: 2012

ANOTACE:

Zdánlivá drobnost – mávnutí motýlích křídel – uvede do chodu řetězec dramatických událostí a osudově ovlivní životy mnoha lidí. Matt Dickinson ve své mistrně napsané próze zavede čtenáře v krátkých „klipových“ vstupech do rozličných prostředí – třeba na severní stěnu Mount Everestu, na palubu Boeingu 747, k jezeru Malawi, na dostihovou dráhu – a nechá je se zatajeným dechem sledovat klíčové okamžiky v životě svých hrdinů. Román vycházející z teorie chaosu je určen všem, kdo milují napětí, ale nespokojí se jen s povrchní četbou. Klade řadu provokativních otázek a přináší překvapivé odpovědi.

" Někteří přežijí. Jiní zemřou. Všichni jsme propojeni. "

Tato věta čtenáře provází celou knihou. Je neskutečné, jak autor v této knize propojuje jednotlivé osudy lidí a co vše může ovlivnit lidský život. Představte si, že v lese se zrodí nevinný motýl a toto zrození bude mít za následek několik nevinných životů. Teorie chaosu se mi docela špatně vysvětluje, a proto na vás apeluji, aby jste neváhali a knihu si koupili.

Možná si ani neuvědomujete, že tuto knihu neúmyslně míjíte v Levných knihách a přitom na ní jistě již spočinul váš zrak. Já jí několikrát v Levných knihách viděl za směšnou částku, ale šílená obálka mě odpuzoval i od toho, abych po knize byť jen sáhl a přečetl si anotaci. Pak jsem však nečekaně ke knize anotaci přečetl a zaujala mě natolik, že jsem si jí nakonec pořídil. A víte co ?? Po přečtení této knihy jsem docenil i obálku. Na první pohled je obálka hrozně přeplácaná a nic neříkající, ale když jsem knihu přečetl, zjistil jsem, že na obálce je téměř celý knižní příběh. 

Matt Dickinson píše velmi čtivě a má dar na tvoření jednotlivých charakterů. V knize snad téměř nebyla jediná postava, kterou bych si jistým způsobem neoblíbil nebo byla nerozvinutá. K čtivosti hodně přispívá i to, že jednotlivé kapitoly nejsou nikdy delší než jeden a půl stránky, což knize velmi prospívá a lze jí tak přečíst za necelý jeden den.

Autorovi se povedlo něco, co se u mě již dlouho žádným, v našich končinách známějším, autorům nepovedlo. Přinutil mě svým hluboce, řekl bych až geniálně, promyšleným příběhem knihu číst takovým způsobem, že jsem jí rozečetl odpoledne a zavíral jí dočtenou až pozdě ráno. Příběh o teorii chaosu mě nenechal chvíli chladným a musel jsem zkrátka vědět, jak jednotlivé postavy dopadnou.

K tomu velkým dílem prospěla i propagační věta, která je zmíněna v anotaci a můžete jí vidět tučně zvýrazněnou o něco výše. " Někteří přežijí. Jiní zemřou..." A když si velice oblíbíte postavy v této knize, bojíte se, kteří nakonec zemřou, protože každý z nich, a to doslova každý, ve svém příběhu dojde do chvíle, kdy mu o ten život jde. 

Před čtení této knihy jsem se také bál, že se budu ztrácet v jednotlivých postavách. Pokud je tohle důvod, proč se přečtení této knihy zdráháte, rozhodně nemusíte mít strach. Rozdělení příběhů je velice přehledné a ani jednou jsem nezískal pocit, že bych nevěděl, kdo je kdo. A to je u knih s takovým množstvím postav, velice neobvyklé.

Je velká škoda, že nakladatelství Fortuna Libri se rozhodla vydat jen první díl této série, protože jak jsem se dočetl, tato série se stává z několika dalších dílů a mě velice mrzí, že si tyto příběhy nebudu moci přečíst. Je zde samozřejmě šance si knihy přečíst v angličtině, ale nemám zkušenosti z nakupováním z amerických e-shopů, takže se dalších knih od tohoto autora nejspíš nedočkám. Pokud by náhodou tuto recenzi četl někdo z nakladatelství Fortuna Libri, s čímž tedy vůbec nepočítám, prosím vás o vydání dalších knih z této série. Byl bych tím velice potěšen.

Knihu by si měl přečíst rozhodně každý, kdo má rád geniálně promyšlené příběhy a knihy, které se čtou velice jednoduše a rychle. Čtení této knihy vám jistě nezabere více, než jedno odpoledne. Myslím, že přečtením této knihy jistě neprohloupíte. 

HODNOCENÍ: 98%

Skočný příliv ( Rolf Börjlind, Cilla Börjlind )

Nakladatelství: Knižní klub

Počet stran: 456

Rok vydání v ČR: 2013

Série: Tom Stilton & Olivia Rönningová

ANOTACE:

Ostrovní pláž v zátokách Hasslevikarna se stane němým svědkem nelidské vraždy. Obětí je neznámá těhotná žena. Píše se rok 1987, případ je po čase odložen jako nevyřešený. Po více než dvaceti letech ho znovu otevírá Olivia Rönningová, studentka Policejní akademie. Má k dispozici moderní metody a techniky, novinové články, spisy, svědectví, ale chybí jí to nejpodstatnější – Tom Stilton, který tehdy vedl vyšetřování, ale teď jako by se po něm slehla zem… Výjimečný debut, jehož tíživá severská atmosféra čtenáře okamžitě vtáhne do děje a odmění je nečekaným závěrem

"Výškový rozdíl mezi odlivem a přílivem se v zátokách Hasslevikarna na ostrově Nordkoster běžně pohybuje mezi pěti a deseti centimetry, pokud ovšem Slunce, Měsíc a Země nestojí v jedné přímce. Pak dochází k jevu, kterému se odborně říká skočné dmutí. Rozdíl mezi odlivem a přílivem v tom případě činí téměř půl metru. Lidská hlava měří na výšku přibližně pětadvacet centimetrů." 

Tyto slova váš přivítají hned v první kapitole. Hned se tedy dozvídáte, co znamená zvláštní název knihy a zároveň si připadá tak nějak chytřejší. Tedy alespoň já jsem se tak cítil. Jak se píše v anotaci, jde o knihu, kde je hlavní postavou studentka policejní akademie, která se dostává k odloženému případu vraždy dívky, která se odehrála na ostrovní pláži v Nordkosteru. Tento čin je spáchán v roce 1987 a Olivia si tento případ vybírá z jednoho prostého důvodu. Na šetření této vraždy nepracoval nikdo jiný, než Oliviin otec, který bohužel již nežije. Pro Olivii je tak vyšetřování jakousi výzvou.

Není to však tak jednoduché. Olivia nemá jako studentka přístup k žádným složkám, nikdo jí k případu nemůže nic říct, a tak jedinou možností, jak se dozvědět nějaké užitečné informace, je najít Toma Stiltona, který na tomto případě, v roce 1987, spolupracoval s Oliviiným otcem. Po Tomovi ale jakoby se zem slehla a nikdo o něm nic neví. Olivia se však nevzdává.

Paralelně s tímto případem se v knize vyšetřuje ještě případ ze současnosti, a to takový, že někdo brutálně vraždí bezdomovce, a aby toho nebylo málo, tyto surové činy jsou natáčeny a vkládány na oficiální internetové stránky skupiny, které je u policie označována jako "ZB".

Abych byl upřímný, musím říct, že jsem od knihy očekával více. Když je Olivia studentkou policejní akademie, doufal jsem ve více chvil strávených právě v akademii a dozvědět se tak, jak to na takové policejní akademii chodí. Těchto chvil však moc nebylo. Navíc mě celou knihou provázela jedna otázka, na kterou se kupodivu nikdo neptal. A to, proč si vrah na Nordkosteru vybral tak komplikovanou vraždu. Takováto vražda naznačuje, že vrah pravděpodobně chtěl, aby oběť trpěla. Nad tím se však nikdo moc nepozastavoval. Možná se to nezdá jako špatná věc, ale mě to šíleně rozčilovalo.

Cilla a Rolf  Börjlindovi jsou ve Švédsku velice známým autorským duem a to nejen v literární sféře. Jde o manželskou dvojici, která napsalo scénář k několika desítkám švédských filmů, což se odráží trochu i v této knize. Detektivní zápletka je skvěle vykonstruovaná a ve vyšetřování se nedá téměř nic vytknout. Ano, je tam sice pár momentů, o kterých by se dalo spekulovat, že jde o vážně podivnou náhodu, ale k detektivním knihám tohle prostě patří. 

Skočný příliv se čte velmi dobře a hluchých míst se moc nenajde, i když se čtenář může lehce ztratit v postavách. Obálka je velmi povedená a rozhodně patří mezi ty lepší, které vzešli ze severských krimi. Protože je Skočný příliv prvním dílem z plánované trilogie, rozhodně nebudu zahálet a do dalších dílů se bez problémů pustím, protože už vím, co od knihy očekávat a nebudu tak mít přehnané požadavky. Knihu rozhodně doporučuji všem, kteří mají rádi detektivní knihy, které nevsází na brutalitu, ale na pomalé vyšetřování, kdy se případ skládá kousek po kousku, až to celé najednou dává skvělý smysl. 

HODNOCENÍ: 65%

Názorovka # 3 - Zámek, který neexistuje....nebo... ?

Není to dlouho, co jsem si říkal, že by bylo na čase, přečíst si nějakou klasickou literaturu, kterou jsem nepřečetl za dob své středoškolské docházky. Přemýšlel jsem, kterou z knih vzít do ruky, a protože moje vytoužená Anna Karenina je opravdu pořádná kniha a nebylo by nejjednodušší jí převážet, sáhl jsem po Zámku od Franze Kafky. A to z dvou důvodů. První důvodem byl fakt, že jsem knihu měl rozečtenou již z předmaturitní četby a druhým důvodem bylo, že jsem se bavil s kamarádem a zabrousili jsme právě ke Kafkovi a jeho zámku. Bral jsem to jako signál a do knihy se pustil. 

Teď by bylo vhodné říci, proč na knihu tedy není recenze a ani nebude. Je to jednoduchý a prostý důvod. Nevěřím si v tom, že bych na tuto knihu napsal kvalitní recenzi, protože ani teď, měsíce po dočtení knihy, si nejsem jistý, jak na mě kniha vlastně působila. Proto je "Názorovka" tím nejlepším formátem, jak se vypsat z pocitů z Kafkova Zámku. 

Zámek je opravdu pozoruhodným dílem. To se musí nechat. Celý příběh na mě dosedl svojí ponurou atmosférou tak silně, že jsem získal z této knihy pocit, jako by se celá odehrávala v noci v sněhem odříznuté vesnici. To s tím sněhem by klidně mohla být pravda, ale s tou nocí si tak jistý nejsem.  

Nicméně vážně nevím, co si myslet o příběhu. V podstatě se stále něco děje, ale jakoby se vlastně nic nedělo. Středobodem celého příběhu je zámek, jehož osazenstvo má vládu nad celým podzámčím a bez jejich souhlasu se nesmí v podstatě nic. To je ale známá věc a stejně tak známé je i to, že totožnost zámku není v díle prokázána, což je velice zvláštní. 

Celá kniha na mě působí jako takový klasický, vesnický román. Ale vesnický v tom pravém smyslu. Každý ví o každém všechno, každý všechno ví, a kdyby náhodou ne, brzy se vše dozví. Předsudky mezi jednotlivými rodinami jsou velice silné a pomluvy jsou tak nasnadě. Mezi těmito rodinami jednotlivě pendluje zeměměřič K, který čeká na povolení ze zámku, aby mohl začít se svými zeměměřičskými umy. Tyto návštěvy v jednotlivých rodinách jsou prošpikovány sáhodlouhými rozhovory, které leccos vysvětlují, ale přináší i nové otázky. V těchto rozhovorech mě Kafka utvrdil v tom, že oplýval opravdu skvělými, spisovatelskými schopnostmi.

Je škoda, že jeho román je nedokončen a nebylo tak prokázáno, zda zámek je skutečný nebo slouží jako taková ochrana všeho. Možná je ale v samotném finále dobře, že zámek není prokázán, protože dodává tomuto klasickému dílu jistou mystičnost, a jak by se dalo u Kafky předpokládat, možná by nám ani po dokončení knihy nepotvrdil, zda zámek je skutečný, nebo jen iluzí.

Moc by mě tedy zajímal váš názor na tuto knihu. Zda máte knihu rádi, nebo patříte mezi Kafkovi odpůrce. Nebojte se rozepsat a napsat svůj názor. Bude mě zajímat :)

V tónech duhového života (Jakub Hübner)

Nakladatelství: Petrklíč

Počet Stran: 224

Ilustrace: Ivett Breburdová

Rok vydání v ČR: 2015

Anotace

Příběh o naději, lásce, hledání, začínající kariéře a životním tápání. Daniel je mladý, ambiciózní a talentovaný zpěvák, studuje konzervatoř a zpívá v kapele. Jako každý umělec touží po úspěchu. Hledá své místo v životě a zároveň se poohlíží po tom pravém, s nímž by dokázal žít. Dan je totiž gay. Svou orientaci považuje za danou věc. Je sám na sebe zdravě hrdý a rozhodně o sobě nikdy nepochyboval. Leč lze podobný liberální přístup v dnešní době očekávat ode všech v okolí? Daniel chce v životě okusit co nejvíc a v písku času zanechat co možná nejvíce stop. Dokáže Daniel nakonec odolat svodům okolního světa? Vytrvá na své cestě za štěstím? To vše a ještě více se dozvíte v barevném příběhu doplněném o osobité ilustrace malířky Ivety Breburdové.

Jakub Hübner je pětadvacetiletý muzikálový zpěvák, herec a spisovatel. V nynější době účinkuje v historicky prvním, českém uvedení světově proslulého muzikálu Fantom Opery. V tónech duhového života je jeho prvním románem.

Jak je již patrné z anotace, jedná se o knihu s homosexuální tématikou, které v našich končinách stále není mnoho a každá taková se tak bere jako malý poklad. A tato kniha takovým malým pokladem je, protože se od ostatních knih, s podobnou tématikou, odlišuje. Zatím co se postavy v jiných knihách vyrovnávají se svojí orientací a setkávají se s homofobií ve svém okolí, v této knize je tomu jinak. Daniel je se svojí orientací vyrovnaný a jeho okolí ji bere jako téměř samozřejmou věc. Kniha je tak ve svém žánru svěžím větrem. 

Nejde však jen o knihu s homosexuálním tématem. V průběhu knihy sledujeme hlavní postavu Daniela, jak se snaží splnit si sen o pěvecké dráze. Jde o příběh plný ambicí, překonávání různých překážek a vytrvalosti. V neposlední řadě je zde poukázáno na to, jak je důležité mít dobré vztahy se svojí rodinou a přáteli, kteří hlavní postavu drží nad vodou v období jeho neúspěchů a to nejen v profesním životě, ale i v tom milostném. 

Já osobně jsem z knihy mile překvapen. Vzhledem k tomu, že jde o autorovu prvotinu, neměl jsem velká očekávání, ale kniha je psána velmi čtivým stylem, takže stačilo jen pár přečtených stránek a já se už jen dál nechal unášet v jejích duhových tónech, až jsem dospěl k samotnému závěru. Autor používá navíc moderní mluvu, která potěší především mladší čtenáře. Celá kniha je doplněna příjemnými ilustracemi, za kterými stojí ilustrátorka Ivett Breburdová, jež krásně podtrhují můj celkový dojem z knihy.

Samozřejmě má kniha své mouchy, asi jako každá, a v tomto případě především v přímých řečech. Nejsem zrovna fanouškem osloveních stylem, zlato a podobně, které se v této knize několikrát opakují. Nejde však o nic, co by knize nějaký způsobem ublížilo a navíc je to bohatě vykompenzováno autorovým popisným stylem. A to především v myšlenkových a pocitových pochodech hlavní postavy. V knize navíc není nouze o úsměvné ani dojemné chvilky, a tak knize po obsahové stránce nechybí vůbec nic. Celý příběh se odehrává převážně v Praze, což navozuje příjemnou, místy až domovskou, atmosféru naší vlasti.

Knihu doporučuji všem, bez rozdílu věku či pohlaví, zkrátka všem těm, kteří touží přečíst si oddychovou knihu, která vám zpříjemní několik odpolední. Já moc děkuji Jakubovi Hübnerovi za důvěru a za poskytnutí recenzního výtisku. Moc si toho vážím!

Zároveň bych vás rád, jménem autora, pozval na křest knihy, který se bude konat 29. 10. 2015 od 17:00 hodin v  literární kavárně Academia na  Václavském Náměstí 34. Budete srdečně vítáni !

Pokud vás kniha zaujala, můžete si jí zakoupit na stránkách www.knihydobrovsky.cz,  www.neoluxor.cz

HODNOCENÍ: 80%

Měsíční kroniky: Cinder (Marissa Meyer)

Nakladatelství: Egmont

Stran: 400

Rok vydání v ČR: 2012

Děj této knihy se odehrává b líže neurčené budoucnosti, po 4 světové válce, v Novém Pekingu. Hlavní postavou je Linh Cinder, která je vyhlášenou mechaničkou v celém městě. Za tento úspěch Cinder vděčí především tomu, že je z 34% kyborg.
Cinder je vyhledána princem Kaiem, který potřebuje opravit svého androida. Už v tomto okamžiku je znát, že mezi těma dvěma přeskočila prvotní jiskra. Mezitím v zemi naplno propuká nemoc Letumóza, která má na svědomí stále více a více mrtvých. Letumóza nepřímo ovlivní jak prince Kaie, tak samotnou Cinder, když napadne jejich nejbližší. Před oběma stojí zásadní otázka, co jsou oni sami obětovat, aby své blízké zachránili.
Do toho všeho ještě vstupuje měsíční královna Levana a v tu chvíli propuká opravdové peklo.

Jak spousta z vás jistě ví, Cinder je prvním dílem ze série Měsíční kroniky, které vzešli z pera autorky Marissy Meyer. Jde o sérii knih, které jsou moderním převyprávěním klasických pohádkových příběhů. Cinder je převyprávěním pohádky o Popelce. S Popelkou tuto knihu spojují však jen dva základní rysy, a to královský ples a špatné Cindeřiny vztahy s "macechou" a nevlastními sestrami. Respektive sestrou.

Jsem překvapivě velice rád, že jsem si Cinder přečetl až teď, kdy už vím, o čem jsou následující díly Měsíčních kronik. Proč? Protože teprve tak můžu opravdu ocenit, jak moc má Marissa Meyer tuhle sérii krásně promyšlenou.

Marissa Meyer v Cinder stvořila zajímavý svět, možná věsmír, plný zajímavých a plastických charakterů postav. Postavy nejsou černobílé a prochází zde určitým vývojem. Je dosti možné, že na některou z postav čtenář časem zapomene, ale rozhodně nezapomene na měsíční královnu Levanu. Tato postava je tak prošpikovaná zlem, až to pěkné není. U mě osobně se Levana ihned katapultovala do žebříčku největších záporáků.

Autorčin styl psaní je velmi příjemný a kniha doslova mizí před očima. Příběh je dosti zajímavý a napínavý, takže k dočtení knihy jsem se nemusel vůbec přemlouvat a plně jsem si užíval každou chvíli strávenou s knihou.

První díl Měsíčních kronik mohu s klidným svědomím doporučit, i když má své drobné mouchy. Věřím tomu, že kvalita knih v této sérii bude mít vzestupnou tendenci a já už se nemůžu dočkat, až se k těm dalším dílům dostanu.

HODNOCENÍ: 80%

Pax: Hůl prokletí ( Åsa Larsson, Ingela Korsell )

Nakladatelství: Host

Počet stran: 135

Rok vydání v ČR: 2015

Vítejte v městě Merifield. Město, kam jsou zlé síly přitahovány jako magnetem a stejně tak jsou do města přitahováni i bojovníci, kteří stojí proti zlým silám. V takovémto městě samozřejmě nesmí chybět strážci, kteří se snaží udržet zlé síly v normě. V tomto případě to jsou Magnar a Estrid. Staří sourozenci, kteří dostávají v poslední době stále stejný vzkaz z tarotových karet. Do města přijdou dva bojovníci, kteří vnesou do města naději. 

Právě v tu dobu se do města přistěhují Alrik a Viggo. Dva mladí bratři, ještě školou povinní. Po rodinných problémech, které tyto dva bratry postihly, se dostávají do péče pěstounů Lajly a Anderse. Je možné, aby dva malý hoši uchránily město od temnoty ? 

Po této knize jsem chtěl sáhnout již dávno. Vždycky mě ovšem odradil fakt, že kniha je již dávno mimo mou věkovou kategorii, a tak jsem stále váhal. Až s projektem ReadNordik, jsem se odhodlal a knihu si pořídil. Inu...nelituji toho.

Kniha je velmi příjemně zpracovaná a je na ní znát, že jejím cílem je přivést mladé čtenáře ke čtení. K tomu má velké předpoklady. Jde o útlou knížečku, která čítá pouhých 135 stran a ještě k tomu je bohatě ilustrovaná obrázky, které jsou podobné komixovým panelům. Tyto ilustrace jsou velmi příjemné a jejich černobílé provedení, které má na svědomí ilustrátor Henrik Jonsson, skvěle dotváří ponurost této knihy.

Nejde však o knihu, která by se zabývala pouze temnými silami. V příběhu se objevují i momenty, které jsou blízké jistě mnoha dětem tohoto věku, jako je šikana, problémy s rodiči nebo zvykání si na nové prostředí či pěstouny. Tyto záležitosti dělají postavy opravdovými a hned jsou čtenáři o něco bližší.

Při čtení této knihy si přijdou na své všichni ti, kteří mají rádi tajemno a trochu mytologie, která se v této knize projevuje v bytostech, které ohrožují bezpečnost města Merifield. Pokud stejně jako já váháte nad přečtením této knihy z důvodu, že převyšujete cílovou kategorii o několik mnoho let, nedělejte to. Jde o příjemnou knihu, na jejíž přečtení vám postačí cca 3 hodiny textu a rozhodně se nebudete nudit. 

HODNOCENÍ: 79%

Skleněný trůn ( Sarah J. Maas )

Nakladatelství: Albatros Media - CooBoo

Počet Stran: 392

Rok vydání v ČR: 2015

Ona je nájemnou vražedkyní a královnou podsvětí, odpykávající si svůj trest v dolech Endovieru. On je korunním princem, následníkem skleněného trůnu. On si ji vybral jako bojovnici, která bude bojovat v klání o post královské vražedkyně jeho otce. Ona je odhodlaná klání vyhrát, za vidinou svobody. Podaří se jí její záměr ?

Seznamte se se Celaenou Sardothien !!!

Skleněný trůn je jednou z nejoblíbenějších, v současnosti vydávaných, knih zahraničních booktuberů. Konečně tento " skvost " zavítal i do českých krajin a my tak můžeme konečně zjistit, co je na knize tak omračujícího. Kdybych měl odpovědět za sebe, odpověděl bych, že úplně všechno !

Knihu jsem si kupoval z jistým očekáváním a podle anotace jsem si tak pohrával s myšlenkou, že by to mohla být kniha, která by konečně mohla mít opravdu něco společného s mými oblíbenými Hunger games. No řekněte sami. Klání, v kterém se střetne 24 zlodějů a vrahů z celé země, bojujících na život a na smrt o post královského šampiona. Musíte uznat, že jistá podoba by se v tom dala najít. A ani nevíte, jak jsem rád, že Skleněný trůn nemá s Hunger games vůbec nic společného.

I když se může zdát, že klání bude středobodem celé knihy a bude doprovázeno krvavými jatky, není to pravda. Celkové klání probíhá v celku v poklidu a jde spíše o úkoly, které prověří schopnosti jednotlivých účastníků. O tu krvavou část však čtenář není ochuzen. Ve hře je totiž ještě něco, co se plíží chodbami hradu a jednotlivé účastníky klání zbavuje života jednoho po druhém. 

A co by to bylo za young adult knihu, kdyby se v ní nenacházel milostní trojúhelník. A ne jen tak ledajaký. Jiskra přeskočí v podstatě hned na začátku knihy mezi Celaenou a korunním princem Dorianem. V průběhu knihy začínají však probíhat vzájemné sympatie i mezi Celaenou a kapitánem královských stráží Chaolem, který se s Celaenou začne seznamovat při jejích tréninzích. Právě jemu já přikládám své sympatie a přál bych mu Celaenino srdce. 

Většina příběhu se odehrává na skleněném zámku ve Zlomuvalu, kde probíhá celé klání a poznáváme tak postupně jednotlivé obyvatele hradu. Zanedbává se tak však trochu ostatní části země Eriley. Věřím však, že Sarah J. Maas nás do odlehlých koutů této země zavede v dalších dílech této série.  K tomu pak čtenář lépe využije mapku země Eriley, která se nachází na prvních stranách této knihy.

Nesmím zapomenout ani na obálku, která je naprosto bezkonkurenční. Už dlouho jsem se nesetkal s tak krásnou obálkou. 

Už dlouho se mi nestalo, aby mě kniha tak moc nadchla a to už od prvních stránek. Užíval jsem si každou kapitolu a prožíval všechny pocity s postavami, které jsou skvěle vykresleny a působí velmi realisticky. Sarah J. Maas zkrátka vládne skvělým spisovatelským umem, který využívá nejen k psaní příběhu, ale i ve slovních přestřelkách mezi hlavním triem, které jsou plné sarkastických poznámek. 

HODNOCENÍ: 98%