Název: Město duchů

Autor: Victoria Schwabová

Nakladatelství: Booklab

Počet stran: 296

Vydáno v ČR: 2020

Můj vztah s Victorií Schwab je poněkud zajímavý. Kdysi jsem se pokoušel přečíst její knihu Archiv, ale kniha mě neudržela, a po chvíli jsem jí odložil. Pak jsem přečetl knihu Temnější tvář magie, která se mi líbila, ale nemám potřebu pokračovat v této trilogii dále. Proto jsem přistupoval k Městu duchů trochu obezřetně, ale s jistým očekáváním. Musím s radostí říci, že moje očekávání byla splněna, ne-li překonána.

Děj této knihy je poměrně jednoduchý, což je pravděpodobně i tím, že je to middle grade literatura, která je primárně určena pro děti ve věku 10+. Je to příběh o dívce jménem Cassidy, která žije se svými rodiči, jež se zabývají duchařskými historkami a snaží se prokázat existenci duchů. Nemají ale ponětí, že jejich dcera dokáže nahlédnout za "závěs" a vidět tak do světa duchů a dokonce, že její nejlepší kamarád je duch. Cassidy se to snaží držet v tajnosti. Pak její rodiče dostávají nabídku, aby navštěvovali nejděsivější místa světa a natočili tak dokument, kde by se snažili prokázat existenci duchů. Jejich první zastávkou je Skotsko a Město duchů. Zde se Cassidy dozvídá spoustu zajímavých, místy i děsivých, duchařských historek a navíc přichází i na to, že ne všichni duchové jsou stejně milí a hodní, jako její kamarád. 

Co na této knize rozhodně oceňuji, je styl psaní. Autorka dokáže vytvořit perfektní prostředí a jelikož se jedná o knihu pro mladší čtenáře, na nic se nečeká a jde se rovnou na věc. Autorka nám předkládá spoustu zajímavých, duchařských legend, které v knize navozují příjemnou, místy až mrazivou, atmosféru. Navíc je v knize použit větší formát písma, což je super a v kombinaci s krátkými kapitolami je téměř nemožné, abyste knihu nepřečetli na jeden zátah. Já jsem knihu nemohl odložit, dokud jsem jí nedočetl.

Je třeba poznamenat, že i když jde o knihu primárně pro mladší, tak i dospělé publikum si v knize najde to svoje a rozhodně bude vtaženo do příběhu. Já se už teď nemůžu dočkat, až u nás vyjde další díl z této série. Myslím si, že v tomto žánru je tato kniha tím nejlepším, co můžete na našem knižním trhu dostat.

HODNOCENÍ: 89%

Za poskytnutí recenzního výtisku převelice děkuji nakladatelství Booklab. :)

Ohnivý květ (Natalia C. Parker)

Kdyby mi někdo ještě před pár měsíci řekl, že budu číst knihu, jejíž příběh se odehrává na lodi a pojednává o "pirátech", tak bych rozhodně nevěřil. Nemám rád piráty a nemám rád knihy, jejichž příběh se odehrává na lodi. Když se mi ovšem, díky spolupráci, dostala do rukou tato kniha, tak jsem jí zkrátka musel zkusit a světe div se, nebylo to vůbec špatné.

Kniha pojednává o dívčí posádce lodi, která brázdí rozsáhlými vodami a žene se za pomstou. Jejich cílem je Aric Althair a jeho posádka, která stojí za smrtí mnoha lidí, včetně rodinných příslušníků naší dívčí posádky. Aricovi vojáci brázdí po celém moři a nebezpečí tak číhá na každém kroku. Nejsou to však jen Aricovi vojáci, kdo brázdí mořem a rozsévá kolem sebe smrt.

Příběh je více méně jednoduchý a nikterak originální. Originalitu tomu však dodává nejen to, že se příběh z drtivé většiny odehrává na moři, ale i to, jaký svět autorka vytvořila. I když jsme se mimo moře podívali jen zřídkakdy, když už se tak stalo, byl jsem překvapený, jak si autorka pohrává s jednotlivými národy a jaký svět buduje.

Je zvláštní, že autorka umí vytvořit zajímavé charaktery, ale jednotlivé dívky, které tvoří hlavní posádku, jsou si velice podobné. Doufám, že autorka v příštích dílech trochu zapracuje na jednotlivých charakterech a dívky od sebe osobnostně trochu odliší. Pokud tedy dívky přežijí další putování.

Ohnivý květ sice není žádná super skvělá kniha, ale je to dobrý rozjezd pro novou sérii, která by mohla být více než zajímavá. Potenciál tahle série určitě má a já jsem velice zvědav, kam se s dalším dílem tahle série posune.

Jsme všichni sněhové vločky? (Holly Bourne)

Holly Bourne se v České republice pomalu stává uznávanou a velmi oblíbenou autorkou, a to především u dívčího publika, což není překvapením, protože přesně na toto publikum se její knihy zaměřují. Její první trilogie, Být holka je dřina", se dočkala poměrně velkého ohlasu a byla velice dobře přijata. Jako další u nás vyšla kniha "Jsme všichni sněhové vločky", která se zabývá psychickými onemocněními.

Hlavní postavou této knihy je teenagerka Olive, která trpí psychickou poruchou. Její rodiče se jí snaží pomoci, ale zlepšení se nedostavuje. Po sezení s psychologem Olive dostane nabídku, aby se stala jedním z prvních účastníků, kteří se zapojí do testování kempu Reset, který je zaměřen na pomoc mladým lidem s psychickými poruchami. Olive tuto nabídku přijímá.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
První, co se na knize musí ocenit, je obálka. Obálka je skutečně nádherná. Líbí se mi světle modrá barva, která na obálce dominuje a líbí se mi i drobné ilustrace, které jsou vytvořené ve stylu mindfulness, což se k příběhu knihy skvěle hodí.

Po dočtení knihy mám v sobě takové rozporuplné pocity. Nejvíce rozporuplných pocitů mám asi z hlavní postavy Olive,  s kterou je to jako na horské dráze. Na jednu stranu se mi její charakter líbil, protože se opravdu snažila na sobě pracovat. Na druhou stranu se nedokážu ztotožnit s některými kroky, které v příběhu učinila. A tady přichází kámen úrazu, protože si nejsem jistý, jestli se tak chovala jenom proto, že takový byl její charakter, a když jí začalo téct do bot, tak začala kopat kolem sebe a snažila se vylít si zlost na někom jiném, nebo tohle její chování bylo důsledkem psychické poruchy, kterou trpěla. Bohužel nemám dostatečné znalosti o psychických chorobách, a to mělo nakonec za příčinu to, že mi Olive začala být dost nesympatická. Možná mi vedlejší charaktery v kempu Reset přišli i o něco zajímavější než Olive, protože nám o sobě ve výsledku řekli mnohem více, než samotná Olive.

Co se týče příběhové linky, ta mi přišla trochu nedotažená. Kniha se sice čte velice lehce a příběh utíká před očima, ale nebylo tam nic, co by mě nějakým způsobem zasáhlo, šokovalo nebo nějak extra zajímalo. Myslím si, že když se autorka rozhodla psát o psychických poruchách, možná by je mohla v knize více rozebrat, aby je mladým lidem více přiblížila. To by mě možná zajímalo mnohem více, než to co se v knize nakonec odehrávalo.

Možná to teď vypadá, že se mi kniha vůbec nelíbila a mám s ní obrovské problémy, ale není to pravda. Ve výsledku tuto knihu hodnotím jako průměrnou, což není žádná hrůza. Abych trochu vyvážil ta negativa, o kterých jsem mluvil výše, tak musím pochválit autorčin styl psaní, protože má ten dar, že se její knihy čtou opravdu dobře a sem tam přijde se zajímavou myšlenkou. V této knize se mi docela líbila myšlenka matematického vzorce. Respektive se mi líbila ta základní myšlenka, která ke konci už byla mírně překombinovaná.

Další věc, kterou musím vyzdvihnout jsou vedlejší postavy. V knize vystupuje několik postav a téměř všechny mi byli něčím sympatické. Ano...všechny postavy měly své mouchy, ale to je u podobných knih asi nutností...vzhledem k tématu. Nejvíce se mi zamlouvala asi postava Lewise, který mi byl asi nejbližší.

Zároveň se mi hodně líbilo, že i když jde o vážné téma, autorce se podařilo knihu napsat s nadhledem a jistým optimismem, takže mě čtení neuvrhovalo do nějaké deprese. U podobných knih je tohle velký kámen úrazu, kdy si autor musí držet trochu zpátky, aby to čtenáře nedeprimovalo. To se Holly Bourne podařilo na jedničku.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Když to shrnu všechno dohromady, tak bych tuto knihu zařadil jako odpočinkovou četbu. Má své světlé momenty, ale stejně tak má i své mouchy, což ve výsledku může být jen tím, že nejsem autorčinou cílovou skupinou. Myslím, že tato kniha si najde své publikum a mnohým se bude určitě hodně líbit. Především fanynkám autorčiných předchozích knih. Nejsem zklamán, ale ani slavnostně nejásám.

HODNOCENÍ: 60%

Za poskytnutí recenzního výtisku převelice děkuji nakladatelství SLOVART. :)

Krása, která přetrvá (Ashley Woodfolk)

Krása, která přetrvá je kniha, která sleduje tři mladé studenty jedné školy, kteří se vyrovnávají se ztrátou někoho blízkého. Autumn přišla o nejlepší kamarádku, s níž trávila celé dny a byla pro ní velice důležitou osobou. Logan se vyrovnává se ztrátou svého bývalého přítele, který podle všeho spáchal sebevraždu. Logan se musí vyrovnat nejen se ztrátou své životní lásky, ale urovnat si i svůj osobní život, který začíná nabírat špatný směr. V neposlední řadě tady máme Shay, která přišla o své dvojče, sestru Sashu. Shay musí nejen najít způsob, jak žít bez svého dvojčete, ale musí i obnovit vztah se svou matkou, která veškerou svojí pozornost zaměřovala na nemocnou Sashu. 
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Když se mi tahle kniha dostala do ruky, tak první, co jsem musel ocenit, byla obálka. Obálka je díky barevné škále nepřehlédnutelná, a i když je jednoduchá, rozhodně dokáže přilákat pozornost. Teď po přečtení bych možná knize zvolil jinou obálku, aby více korespondovala s příběhem, který je ukrytý uvnitř. Příběh se totiž snaží hrát hodně na emoce a místy se to i celkem daří. Není to bohužel dotaženo do takové míry, aby to se čtenářem zacloumalo, což bude nejspíše tím, že jde o autorčinu prvotinu. V tomhle ohledu jde o celkem fajn knihu, která určitě neurazí.

Co jsem si na knize užíval, byla ta mírná melancholie a deprese, která se táhla po čas celé knihy. Vlastně jsem tuto knihu začal kvůli tomu i číst, protože jsem chtěl něco, co by mě emocionálně vyždímalo jak citrón, a pak mě to hodilo do kouta, abych se z toho vzpamatoval. Ačkoliv kniha měla tenhle potenciál, nebyl plně využit.

Co se týče postav, těch v příběhu dostaneme víc než dost, ale dá se v nich skvěle orientovat, a to ne jen v tich hlavních, ale i v postavách vedlejších. Mám celkem rád tyhle knihy, které jsou psány z více pohledů a obzvlášť, když jsou všechny pohledy zajímavé. Z hlavního tria z této knihy jsem měl nejraději asi Loganův pohled, ale rozhodně by na něm bylo i co zlepšovat. Všechny postavy se místy chovaly podivně a nelogicky, ale když se nad tím ve výsledku zamyslím, tak by se to všechno dalo pochopit. Když člověk ztratí někoho hodně blízkého, určitě se nechová podle logiky.

Co mi trochu vadí je to, že v takovýchto knihách se vždycky všechno točí kolem hudby, která postavám vždy strašně pomáhá. Buď jejím poslechem, nebo postavy samy hrají na nějaký nástroj, případně zpívají. Já samozřejmě také poslouchám hodně hudbu, používám hudbu tak, aby se mi hodila do nálad a případně mi pomohla, ale v knížkách už to začíná být takové zvláštní klišé, které mě přestává zajímat. V této knize byla hudba tím, co všechny postavy spojovalo dohromady a vlastně to ve výsledku byla taková nevýrazná linka, která ač byla linkou hlavní, kdyby chyběla, asi by se nic nestalo.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Mohlo by to vypadat, že knihu více haním, než chválím, ale tak to určitě není. Kniha se mi hodně líbila. Autorka píše příjemným, čtivým stylem. příběh odsýpá a než se člověk naděje, je na konci knihy. Byly tam sice věci, které mi příliš nesedli a rozhodně je co zlepšovat, ale vzhledem k tomu, že jde o autorčinu prvotinu, tak je to hodně dobrá kniha. Pokud u nás vyjde nějaká další autorčina kniha, budu ten, který si jí rád přečte. :)

HODNOCENÍ: 69%

Za poskytnutí recenzního výtisku převelice děkuji nakladatelství SLOVART. :)

Najdi mě (André Aciman)

Mnoho z vás jistě zaznamenal jistý boom, když v roce 2018 vtrhl do českých kin film Dej mi své jméno. Tento snímek sklidil veliký úspěch a to nejen u diváků, ale i u kritiky. Nedlouho na to se nakladatelství Slovart rozhodlo, že vydá knižní předlohu tohoto filmu, a to pod svým labelem Booklab. Dej mi své jméno byla kniha, kterou jsem si velice užil, což si můžete ověřit v recenzi ZDE. Proto jsem byl velice nadšen, když v roce 2019 vyšla informace, že autor napsal volné pokračování této knihy, která u nás následně vyšla pod názvem Najdi mě, a to opět u nakladatelství Slovart/Booklab. 
-------------------------------------------------------------
V tomto pokračování, které autor napsal po 12 letech, se zaměřujeme na tři postavy, které známe již z předchozího románu. Největší část knihy sleduje Samuela, Eliova otce, který jede do Říma navštívit svého syna a ve vlaku se seznamuje s mladou dívkou, s kterou naváže příjemnou konverzaci. Protože Elio odsune schůzku s otcem, stráví Samuel s neznámou dívkou více času, což vede k tomu, že se mezi nimi začne vytvářet velice zvláštní vztah.

V druhé části sledujeme Elia, který byl hlavní postavou románu Dej mi své jméno, který se seznamuje naopak s postarším mužem Michelem a stejně jako u Eliova otce, i mezi těmito dvěma muži se začne vyvíjet silné pouto. Zároveň se objeví záhadná partitura, po jejímž původu a významu se obě tyto postavy začnou pídit.

V "poslední" části se konečně dostáváme k třetí osobě, kterou není nikdo jiný, než samotný Oliver. Muž, který v románu Dej mi své jméno prožije s Eliem spalující lásku. Po dvaceti letech sledujeme Oliverův život, který si vytvořil v Americe. Zatímco na oko vše vypadá v pořádku v duši si Oliver ukrývá hluboké jizvy, které postupně vyvěrají na povrch.
-------------------------------------------------------------
Já osobně jsem se na Nedej se velice těšil. Těšil jsem se, že se opět setkám s Eliem a Oliverem, že zjistím, kam se jejich životy ubíraly, když jsme je v předešlé knize opustily. Trochu jsem se těšil i na to, že to možná bude hodně intenzivní a depresivní četba, což bych si v této chvíli skutečně užil. Bohužel se tak ale nestalo.

Rozhodně se nad knihou nemůžu jakkoliv pohoršovat. André Aciman píše skutečně skvěle. Do svých knih vkládá mnoho myšlenek, nad kterými se čtenář pozastavuje a jeho knihy tak mají trochu filozofický přesah. Bylo tomu jak u Dej mi své jméno, tak i v knize Najdi mě. Při čtení jsem se rozhodně nenudil. Je tu však jeden problém a tím je, že jsem od Najdi mě měl příliš vysoká očekávání, která bohužel autor nenaplnil.

S knihou Dej mi své jméno autor položil laťku strašně vysoko a s druhým pokračováním jí bohužel nepřeskočil, ale ani se jí zdaleka nepřiblížil. Samozřejmě jsem se nejvíce těšil na Elia a Olivera, jejich případné setkání po letech a trochu jsem se chtěl koupat v depresi a melancholii. Autor ale největší část knihy věnuje Samuelovi, který mě více méně jako osoba tolik nezajímal. Jeho příběhová linka nebyla špatná, ale nebyla ani nějak výrazně dobrá. Když to tak porovnám, tak Samuelova linka je možná ještě delší, než Eliova a Oliverova linka dohromady. To mě trochu zklamalo.

Mám z knihy takový pocit, že je to taková rychlokvaška. Trochu se obávám, že autor neměl v plánu dát románu Dej mi své jméno pokračování, ale nechal se unést úspěchem, který přineslo zfilmování této knihy, možná i žádostmi čtenářů, kteří žádaly další příběhy Elia a Olivera a napsal tak pokračování, které v jeho hlavě vůbec nemělo vzniknout. Této domněnce nasvědčuje i to, že Najdi mě vyšlo až dvanáct let po tom, co bylo vydáno Dej mi své jméno. Jak to skutečně je, to samozřejmě nevím, ale mám silný pocit, že jsem se možná trefil.
------------------------------------------------------------
Ať je to jak je to, tak Najdi mě skutečně není špatnou knihou. Jen je pro určitou skupinu lidí. Já bohužel nejsem ten, který věří na lásku na první pohled, a že za jeden víkend může vzniknout tak silná láska, která už nikdy neskončí. Pokud si tedy položím otázku, zda byl dobrý nápad přečíst si Najdi mě, tak říkám ano. Když nic jiného, tak čtenář dostane kvalitní knížku, která se dobře čte, má zajímavý příběh a alespoň zajistí shledání dvou oblíbených postav z předešlého dílu. I když jenom na pár stránkách. Pokud se vám tedy Dej mi své jméno líbilo a chcete vědět, jak to s postavami bylo dál, rozhodně neváhejte a přečtěte si Najdi mě.
------------------------------------------------------------

HODNOCENÍ: 69%

Za poskytnutí recenzního výtisku převelice děkuji nakladatelství SLOVART. :)

Královna povětří a temnoty (Cassandra Clare)

No...to byla zase jízda. Vlastně ani nevím, co ke Královně povětří a temnoty napsat, abych toho nenapsal moc z příběhu a nevyspoileroval tak věci těm, kteří knihu případně nečetli. Řekněme tedy, že třetí díl navazuje na konec druhého dílu, a kdo Pána stínů četl, tak asi už dobře ví, že třetí díl nebude žádná sranda. Události předešlého dílu se v posledním dílu promítají a házejí příběh do trochu depresivnějšího a temnějšího hávu. Nastávají však i nové a nové události, které příběh ženou kupředu. Cassandra Clare to svým postavám vůbec neulehčuje, a to jak po stránce postavení, tak po stránce vztahové.

Postavy jsou přesně to, co na knihách Cassandry Clare miluji. Vím, že se asi budu hodně opakovat, protože to asi říkám u všech knih této autorky, ale ona zkrátka umí skvěle popsat a tvořit postavy a snad ještě lépe mezi nimi dokáže budovat vztahové linky. Čtenář si nikdy nemůže být ničím jistý, protože autorka to ještě desetkrát klidně změní, všechno překroutí a nakonec to padne úplně jinak, než se ze začátku může zdát. V tomhle podle mě tkví její síla a určitě to je jedna z věcí, díky které se její knihy staly tolik úspěšné.

A pak tu samozřejmě jsou ty intriky, které vládnou mezi vílím lidem a nefilim. To je další věc, díky které by si Cassandra Clare zasloužila metál. Dokáže totiž tak skvěle popsat vztahy mezi jednotlivými národy a řešit politické věci mezi nimi, ale v žádném případě to není nudné. I v tomto díle je hodně pasáží, kdy se řeší tyto politické věci a samozřejmě se podíváme i do říše víl a dokonce i do paralelního světa. Zrovna pasáž z paralelního světa se mi hodně líbila a byl bych docela rád, kdyby jsme se do toho samého světa podívali ještě alespoň jednou, protože by mě zajímalo, jak to tam nakonec dopadlo.

A to je přesně Cassandra Clare. Do příběhu přidává nové a nové postavy a nové světy, o kterých prostě chcete vědět víc a chcete tedy i více knih od této autorky, které zase o kousek rozvinou svět lovců stínů. Ani v této sérii se nezapomíná na postavy z předešlých sérií a potkáme v průběhu série snad úplně všechny. Pokud jste předešlé série tedy nečetli, stejně jako já, musíte počítat s tím, že si hodně věcí z předešlých knih vyspoilerujete a je dobré mít alespoň představu, kdo je kdo. Naštěstí tohle mi nedělalo problém a naopak mě série Temných lstí nalákala k tomu, abych si předešlé série přečetl a já to určitě časem udělám!

Tím bych tuhle recenzi uzavřel, protože bych tu mohl donekonečna opěvovat Cassandru Clare a její psací um. Už bych se ale opakoval. Královna Povětří a temnoty je zkrátka úžasnou knihou, která je plná akce, politikaření, lásky, přátelství a magie. Pokud jste tedy tuto sérii ještě nezačali číst, tak je načase, aby jste začali. Rozhodně nebudete zklamaní. Pro fanoušky Nástrojů smrti je tohle zkrátka nutnost. Celou sérii jsem si extrémně užil a doufám, že se s postavami z této série ještě někdy potkáme, protože já jsem si je opravdu hodně zamiloval a rád bych věděl, jak jejich životy budou pokračovat dál.

HODNOCENÍ: 95%

Za poskytnutí recenzního výtisku převelice děkuji nakladatelství SLOVART. :)

Kirke (Madeline Miller)

Jako malý kluk jsem strašně miloval řeckou mytologii. Všechny ty příběhy, mytologické potvory a kreatury a bohy, kteří většinou nemají s nikým slitování a vládnou pevnou a rozhodnou rukou. Proto když jsem se začetl do Kirke, bylo to tak trochu, jako bych se vrátil zpět do dětství. Opět se přede mnou začal otevírat svět, který jsem kdysi opustil a příjemně si připomněl, jak skvělá je řecká mytologie a krásně si rozvinul znalosti o tom, kdo vlastně Kirke byla, a jaký je její příběh. 

Madeline Miller krásně zpracovala životní příběh titánky Kirke a není se čemu divit, když ona sama vyučuje řečtinu na vysoké škole. Je tak nejspíše tou pravou osobou, která by tyto příběhy měla psát. Jako první knihu autorka vydala  Achilleovu píseň, která se ve světě stala velmi úspěšnou. Já osobně jsem Achilleovu píseň nečetl, ale díky nakladatelství Slovart se to brzy změní, protože mi kniha již přistála doma a já se do ní budu moct brzy také pustit. Ale zpět ke Kirke.

Jak už název jasně sděluje, tak kniha se zaměřuje na titánku Kirke, dceru boha Helia, která jaksi nezapadá do rodové linie. Nikdo v rodině jí moc nemusí, a to především pro její spravedlnost, soucit s odsouzenými a hlavně kvůli její "posedlosti" smrtelníky. Je tedy otázkou času, kdy se její povaha znelíbí jejímu otci, který jí nakonec odsoudí k vyhnanství na ostrově Aiaia, který Kirke nesmí nikdy opustit. Kirke tento čas vyhnanství však využívá ke svému prospěchu a zaměřuje se na své čarodějné schopnosti, a kdo alespoň trochu zná řeckou mytologii, tak dobře ví, k čemu je Kirke bude využívat.

Musím uznat, že číst Kirke bylo velice zvláštní. Ono číst knihu, která se bere vážně a ve své podstatě jde o "biografii" a běžně v ní vystupují bozi a mýtické bytosti, bylo opravdu zvláštní. Ale tak hezky zvláštní. Neměl jsem jakýkoliv problém se do knihy začíst, protože mě zaujala už od první stránky. Madeline Miller mě přesvědčila o tom, že umí psát velice čtivým stylem a okamžitě dokáže čtenáře vtáhnout do děje.

Jediné, co se knize dá trochu vytknout, je takový ten prostředek knihy, kdy se Kirke ocitá na svém ostrově a snaží se vyžít sama se sebou. Rozhodně ani tato pasáž není vyloženě nudná, ale určitě je trochu pomalejší a hodně se tam některé věci opakují pořád dokola. I tato pasáž v sobě má ale své kouzlo a navozuje příjemnou atmosféru.

Trochu jsem i zjišťoval, jak to s Kirke opravdu bylo, abych se dozvěděl, jestli autorka pracuje pouze s fakty nebo si v příběhu něco upravuje podle svého. Podle všeho to vypadá, že takové ty hlavní linie, jsou skutečně pravda, ale autorka si je převedla do své beletristické podoby a trochu si je rozvíjí podle svojí linky. Což mi přijde strašně fajn, protože se jí to skutečně povedlo všechno propojit a jenom jsem si při čtení tak říkal: "...a co když to tak opravdu bylo? To by přece mohlo takhle být." No zkrátka se tato kniha podařila.

Kirke bych doporučil všem čtenářům, a to nejen těm, kteří znají Řecké báje a pověsti, ale i těm, kteří je právě neznají. Myslím, že Kirke v sobě má takový příběh a scény, které by právě mohli čtenáře přinutit, aby se o řecké mytologii dozvěděl trochu více. A že to za to určitě stojí! A to jak řecká mytologie, tak kniha Kirke. Rozhodně jí za sebe můžu doporučit!

HODNOCENÍ: 89%

Za poskytnutí recenzního výtisku převelice děkuji nakladatelství SLOVART. :)